ECLI:CZ:NS:2000:5.TZ.258.2000.1
sp. zn. 5 Tz 258/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 15. listopadu 2000 v neveřejném zasedání stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněného H. N., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2000, sp. zn. 1 To 283/2000, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 7 T 127/99, a rozhodl podle §268 odst. 1 tr. řádu takto:
Stížnost pro porušení zákona se z a m í t á , protože zákon porušen n e b y l .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 23. 11. 1999, sp. zn. 7 T 127/99, byl obviněný H. N. podle §226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby pro trestný čin týrání zvířat podle §203 odst. 2 tr. zák., jehož se měl dopustit tím, že dne 16. 8. 1998 v Č. T., na hraničním přechodu do Polské republiky na mostě S. ve svém osobním motorovém vozidle tov. zn. Polonez, převážel bez přihlášení celkem 56 kusů cizokrajných ptáků v celní hodnotě nejméně 17 700 Kč, které zakoupil na burze v U. H., které chtěl před celní kontrolou schovat, a proto ptáky přepravoval nevhodným způsobem v pytlících ze záclonoviny v dutinách zavazadlového prostoru, jeden kus ptáka v jutovém pytlíku u řadící páky, přičemž tento způsob přepravy ve spojení s dalšími faktory, kterými byla nevyspělost ptáků a vysoká teplota vzduchu uvedeného dne, vedly k dehydrataci, přehřátí a stresu, v důsledku čeho uhynulo 18 kusů cizokrajných ptáků v hodnotě nejméně 4600 Kč. Okresní soud tedy dospěl k závěru, že uvedený skutek, pro nějž byl obviněný H. N. stíhán, není trestným činem, protože chybí úmyslné zavinění obviněného, když se u něj jedná nanejvýš o zavinění z vědomé nedbalosti.
Odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Karviné podané proti uvedenému rozsudku Okresního soudu v Karviné bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2000, sp. zn. 1 To 283/2000, jako nedůvodné podle §256 tr. řádu zamítnuto. V odůvodnění svého rozhodnutí se krajský soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o nedostatku úmyslného zavinění u obviněného H. N. a své úvahy v tomto směru podrobně rozvedl s důrazem na rozdíly mezi nepřímým úmyslem (§4 písm. b) tr. zák.( a vědomou nedbalostí (§5 písm. b) tr. zák.(. Krajský soud rovněž poukázal na konkrétní skutkové okolnosti, za nichž obviněný cizokrajné ptáky převážel, a na skutečnost, že obviněný se v době celní kontroly zabýval spíše svým zdravotním stavem, na nějž po prodělané nemoci nepříznivě působilo velmi teplé počasí a vědomí důsledků z toho, co bude zjištěno při celní kontrole.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě, jako soudu odvolacího, podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněného H. N. stížnost pro porušení zákona. Vytkl v ní porušení zákona v ustanoveních §2 odst. 5, 6, §254 odst. 1 a §256 tr. řádu ve prospěch obviněného. V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona vyslovil ministr spravedlnosti nesouhlas se závěry soudů prvního i druhého stupně, pokud dovodily, že u obviněného chybí úmyslné zavinění, které se v případě trestného činu týrání zvířat podle §203 tr. zák. vyžaduje. Podle ministra spravedlnosti nelze absolutizovat to, co na svou obhajobu tvrdil obviněný, a je třeba přihlédnout i k ostatním provedeným důkazům. Při hodnocení otázky zavinění soudy nepřihlédly náležitě k závěrům znalce, který se vyjadřoval ke způsobu přepravy ptáků a k důvodům jejich úhynu. Ministr spravedlnosti poukázal na vypracovaný znalecký posudek, který hodnotí způsob přepravy zvolený obviněným jako zcela nevhodný a nelidský, přičemž ptáci byli stísněni v malém prostoru, fixování v pytlících a při pohybech vozidla neustále měnili polohu; ptáci byli uloženi ve špatně větraném prostoru, museli dýchat výpary benzínu a spalin a zahynuli v důsledku dehydratace, přehřátí a stresu. Za popsané situace byl podle názoru ministra spravedlnosti obviněný srozuměn s tím, že při zmíněném způsobu přepravy může dojít ke strádání i úhynu přepravovaných ptáků. V této souvislosti ministr spravedlnosti upozornil na zkušenosti obviněného s chovem exotických ptáků, když obviněný svému cíli - přepravit ptáky do Polska bez povolení a bez nutnosti platit clo - podřídil i riziko újmy na zdraví převážených ptáků či dokonce jejich úhynu.
Ministr spravedlnosti dále poukázal na podstatu nepřímého úmyslu podle §4 písm. b) tr. zák., u něhož je významné, že pachatel škodný následek pokládá za možný a je srozuměn s tím, že může nastat. Podle názoru ministra spravedlnosti k této situaci v daném případě skutečně došlo. Řízení, které předcházelo rozhodnutím soudů obou stupňů, ministr spravedlnosti rovněž vytýká, že v něm nebyla řádně zjištěna hodnota převážených ptáků, která má význam z toho hlediska, zda obviněný nelegálním převozem většího množství cizokrajných ptáků nenaplnil též znaky skutkové podstaty trestného činu porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle §124 odst. 1 tr. zák. Za podstatné ohrožení obecného zájmu podle tohoto ustanovení se považuje porušení zákazu vývozu zboží v hodnotě kolem 80 000 Kč a s touto částkou zatím zjištěná přibližná hodnota ptáků koresponduje. Jejich přesná hodnota měla být stanovena znaleckým posudkem.
Vzhledem k uvedenému ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil namítané porušení zákona, aby podle §269 odst. 2 tr. řádu napadené rozhodnutí zrušil a aby podle §270 odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Ostravě nové projednání a rozhodnutí předmětné věci.
Nejvyšší soud České republiky na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. řádu správnost výroku napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a zjistil, že zákon porušen nebyl.
Pokud jde o řízení, které předcházelo napadenému usnesení, nezjistil v něm Nejvyšší soud žádné pochybení, protože soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na řádně zjištěném skutkovém stavu v rozsahu potřebném pro jejich rozhodnutí a právo obviněného H. N. na obhajobu bylo plně zachováno. Z provedených důkazů je nepochybné, že obviněný skutečně převážel přes hraniční přechod z České republiky do Polské republiky výše uvedeným způsobem a za popsaných časových a místních okolností ve svém vozidle cizokrajné ptáky, z nichž část uhynula.
Trestného činu týrání zvířat podle §203 odst. 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo utýrá zvíře. Objektem trestněprávní ochrany je zde zájem na ochraně zvířat, která jsou živými tvory schopnými pociťovat bolest a utrpení. Jde o jejich ochranu před týráním, poškozováním zdraví a jejich bezdůvodným usmrcením. Je zřejmé, že všechny druhy ptáků, tj. i cizokrajní ptáci, které obviněný H. N. v posuzovaném případě převážel, je třeba považovat za zvířata ve smyslu citovaného ustanovení, neboť jde o obratlovce, kterým je poskytovaná ochrana před týráním (§3 písm. b) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat před týráním, ve znění pozdějších předpisů(. Rovněž nelze mít pochyb o tom, že způsob, jakým došlo v důsledku jednání obviněného H. N. k usmrcení části převážených cizokrajných ptáků, lze označit jako utýrání zvířat. Část převážených ptáků totiž byla bezdůvodně usmrcena omezením napájení ptáků a jejich vystavením stresovým vlivům biologické (zejména dehydrataci) a fyzikální povahy (zejména vysoké teplotě a omezenému přístupu vzduchu) - viz §4 písm. c), j) a §5 odst. 1 cit. zákona.
Z ustanovení §203 odst. 2 tr. zák. vyplývá, že ke spáchání trestného činu týrání zvířat podle této alternativy se vyžaduje úmyslné zavinění pachatele (§4 tr. zák.), byť i ve formě nepřímého úmyslu (§4 písm. b) tr. zák.(, protože zde zákon výslovně nestanoví, že by snad postačovalo zavinění z nedbalosti (§3 odst. 3 tr. zák.). Jak je z důkazů provedených v posuzované věci patrné, obviněný H. N. si bezpochyby počínal úmyslně, pokud zatajil převážené cizokrajné ptáky před celní kontrolou, resp. ani na dotaz příslušného pracovníka celního úřadu je nepřihlásil k celnímu odbavení. V tomto jednání obviněného však trestný čin týrání zvířat podle §203 odst. 2 tr. zák. nespočívá, a proto též bylo posouzeno jako celní přestupek a postiženo sankcí v rámci celního řízení. Ze skutečnosti, že obviněný úmyslně nepřihlásil převážené cizokrajné ptáky při celní kontrole, proto nelze bez dalšího dovozovat rovněž úmyslné zavinění obviněného ve vztahu ke způsobu, kterým došlo k bezdůvodnému usmrcení části z nich, třebaže jde o způsob - jak bylo výše uvedeno - mající charakter týrání zvířat. V tomto směru se Nejvyšší soud ztotožňuje se závěry soudů obou stupňů, jestliže u obviněného neshledaly úmyslné zavinění, byť ostatní znaky trestného činu týrání zvířat podle §203 odst. 2 tr. zák. obviněný naplnil.
Pokud jde o formu a míru zavinění obviněného H. N., Nejvyšší soud České republiky považuje za nutné poukázat na některé významné skutečnosti, z jejichž souhrnu je patrné, že pro nedostatek potřebného úmyslného zavinění se v posuzovaném případě o trestný čin skutečně nejedná. Z provedených důkazů je především zřejmé, že obviněný důvodně předpokládal rychlejší převoz ptáků, protože je za výše uvedených okolností, které lze hodnotit jako týrání zvířat, převážel jen na velmi krátkou vzdálenost, kterou mohl absolvovat během několika minut. Samotný způsob uložení a převážení ptáků nebyl zjevně týravý, když na kratší vzdálenosti je doporučován i odbornou literaturou a až do blízkosti státní hranice obviněný převážel ptáky vyhovujícím způsobem, který neznamenal jejich týrání. V této souvislosti totiž nelze přehlédnout ani shodu více dalších okolností nepříznivě působících na život a zdraví převážených ptáků, které přispěly k úhynu části z nich, a to zejména skutečnost, že šlo o mladší ptáky, v den jejich převozu byla poměrně vysoká teplota a k provedení prohlídky vozidla obviněného celními orgány došlo až po delší době, po kterou bylo vozidlo vystaveno slunečnímu záření. Jak vyplývá z provedených důkazů, obviněný byl ve stavu po prodělané vážné nemoci a nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že se především zabýval svým zdravotním stavem, na nějž mohlo nepříznivě působit jak velmi teplé počasí v den převozu ptáků, tak i pro něj nepříjemně se vyvíjející situace při celní kontrole. Obviněný je chovatelem ptáků a převážené ptáky nepřihlásil k celní kontrole nikoli z důvodu, aby je mohl pokoutně prodat, ale aby se vyhnul složitým administrativním procedurám při vývozu a opatřil si ptáky co nejjednodušším způsobem pro svoji potřebu. Z téhož důvodu pak nelze u obviněného dovodit ani případnou snahu usmrtit ptáky, když hrozilo, že bude odhalen jejich neoprávněný vývoz z České republiky.
Dále Nejvyšší soud připomíná, že hlavním důvodem, který obviněného vedl k nevhodné přepravě ptáků přes státní hranice, byla jeho snaha vyhnout se celní kontrole, resp. snaha zatajit převážené ptáky před celní kontrolou. I když ho uvedená skutečnost nemůže omlouvat, v tomto směru je nepochybné, že spáchal celní přestupek, za který však již byl obviněný postižen v rámci celního řízení. Přestože by tento postih nebránil v případném trestním stíhání obviněného pro trestný čin porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle §124 odst. 1 tr. zák., nespatřuje Nejvyšší soud v jeho jednání uvedený trestný čin. Ze všech rozhodujících okolností nelze totiž přesvědčivě dovodit podstatné ohrožení obecného zájmu, když ani dosud zjištěná hodnota převážených ptáků (celkem ve výši 17 700 Kč) neodpovídá tomu, jak je v soudní praxi uvedený znak vykládán, protože se vyžaduje, aby cena zboží překročila peněžní částku 80 000 Kč. Přitom nebyly zjištěny žádné jiné skutečnosti, které by i přes zmíněnou celkovou hodnotu převážených ptáků svědčily o podstatném ohrožení obecného zájmu způsobeného porušením zákazu nebo omezení vývozu zboží. Ostatně i Celní úřad v Č. T., kterým byl obviněný postižen pro celní přestupek podle §293 písm. a) a §294 odst. 1 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů, nepovažoval obecný zájem v uvedeném směru za podstatně ohrožený, když se spokojil s kvalifikací jednání obviněného jako celního přestupku a neinicioval přísnější postih tohoto jednání v podobě trestného činu porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle §124 tr. zák., ačkoli trestní stíhání obviněného pro trestný čin týrání zvířat podle §203 tr. zák. celní úřad inicioval svým trestním oznámením. V této souvislosti není bez významu, že vývoz cizokrajných ptáků z České republiky není obecně zakázán, ale pro vývoz jen některých z těch druhů, které byly zjištěny o obviněného H. N. v posuzovaném případě, se vyžaduje povolení Ministerstva životního prostředí podle §6 odst. 1 zákona č. 16/1997 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně a doplnění zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a podle prováděcí vyhlášky č. 82/1997 Sb., ve znění vyhlášky č. 264/1998 Sb.
Nejvyšší soud tedy uzavírá, že u obviněného H. N. skutečně nelze spolehlivě dovodit úmyslné zavinění ve vztahu k trestnému činu týrání zvířat podle §203 odst. 2 tr. zák., byť i ve formě nepřímého úmyslu podle §4 písm. b) tr. zák. Způsob uložení a přepravy převážených cizokrajných ptáků zvolený obviněným totiž není možno hodnotit jako takový, aby obviněný byl srozuměn s tím, že ptáky v důsledku týrání usmrtí, tj. že sice tento následek nechtěl způsobil, ale že by snad musel počítat s jeho vznikem. Naopak, obviněný učinil vše k tomu, aby projel přes hranice co nejrychleji a vystavil tak ptáky co nejmenšímu omezení, byť tím zároveň spáchal celní přestupek: ptáky umístil do jutových pytlů až krátce před příjezdem na státní hranici a uschoval je ve vozidle tak, aby celní odbavení proběhlo co nejrychleji. Ačkoli za situace, kdy se mu to nepovedlo, mohl učinit opatření k záchraně života a zdraví převážených ptáků, v jeho opomenutí v tomto směru lze spatřovat jen vědomou nedbalost podle §5 písm. a) tr. zák., když je možné pochopit, že se především zabýval svým zdravotním stavem. V dalším pak Nejvyšší soud odkazuje na argumentaci obsaženou v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně i v odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu, protože se s ní ztotožňuje a nepovažuje za nutné ji zde opakovat. Úvahy o případném spáchání trestného činu porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle §124 tr. zák. pak nemají oporu nejen v dosud spolehlivě zjištěné celkové ceně převážených cizokrajných ptáků, ale ani v jiných okolnostech, z nichž by snad bylo možné dovodit podstatné ohrožení obecného zájmu ve smyslu citovaného ustanovení.
Vzhledem ke všem rozvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §268 odst. 1 tr. řádu stížnost pro porušení zákona zamítl, protože napadeným rozhodnutím ani v řízení, jež mu předcházelo, zákon porušen nebyl. Tento závěr mohl Nejvyšší soud učinit na podkladě spisového materiálu, aniž bylo třeba ve věci nařizovat veřejné zasedání a opatřovat vyjádření stran.
Poučení: Proti tomuto usnesení není další opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. listopadu 2000
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y