ECLI:CZ:NS:2000:5.TZ.65.2000.1
sp. zn. 5 Tz 65/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 25. května 2000 v Brně v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Horáka a soudců JUDr. Františka Púryho a JUDr. Jindřicha Urbánka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného J. Š., proti usnesení státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 28. 9. 1999 sp. zn. KZv 150/97, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2, §270 odst. 1 tr. ř. a za podmínek §272 tr. ř. takto:
Usnesením státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 28. 9. 1999 sp. zn. KZv 150/97 a v řízení, jež mu předcházelo, b y l ve výroku pod bodem 2)
p o r u š e n z á k o n
v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §172 odst. 1 písm. a) tr. ř., a to ve prospěch obviněného.
Citované usnesení se ve výroku pod bodem 2), jímž bylo podle §172 odst. 1 písm. a) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného J. Š. pro trestný čin vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák., zrušuje . Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený výrok usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Státní zástupkyni Městského státního zastupitelství v Praze se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednala a rozhodla.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 1998 sp. zn. 41 T 2/98 byl obviněný J. Š. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby z trestného činu vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák., jehož se měl dopustit tím, že v době okolo 0.30 hod. dne 14. května 1997 v P., vyhodil z okna svého bytu ve druhém patře L. Š., která pádem na dvůr utrpěla mimo jiné zlomení klenby spodiny lební, pohmoždění mozku, trhliny levé plíce, mnohočetné zlomeniny žeber, rozlomení křížokyčelního skloubení vlevo, zlomeninu páteře mezi pátým bederním a prvním křížovým obratlem a na následky těchto poranění v krátké době zemřela. V poznámce lze uvést, že tento skutek byl předmětem všech níže konstatovaných rozhodnutí a nebude u nich - s výjimkou posledního - opakovaně citován.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 7. 1998 sp. zn. 8 To 48/98 byl k odvolání městského státního zástupce v Praze podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušen. Podle §260 tr. ř. byla věc vrácena státnímu zástupci k došetření.
Usnesením vyšetřovatele Policie ČR, Úřadu vyšetřování hl. m. Prahy ze dne 28. 5. 1999 ČVS: MVV-90/11-97 bylo podle §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného J. Š. pro trestný čin vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák.
Usnesením státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 11. 6. 1999 sp. zn. KZv 150/97 bylo podle §174 odst. 2 písm. e) tr. ř. zrušeno usnesení vyšetřovatele Policie ČR, Úřadu vyšetřování hl. m. Prahy ze dne 28. 5. 1999 ČVS: MVV-90/11-97.
Usnesením vyšetřovatele Policie ČR, Úřadu vyšetřování hl. m. Prahy ze dne 15. 9. 1999 ČVS: ÚVP-90/11-97 bylo podle §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného J. Š.pro trestný čin vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák.
Usnesením státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 28. 9. 1999 sp. zn. KZv 150/97 bylo rozhodnuto takto: 1. Podle §174 odst. 2 písm. c) tr. ř. bylo zrušeno usnesení vyšetřovatele Policie ČR, Úřadu vyšetřování hl. m. Prahy ze dne 15. 9. 1999 ČVS: ÚVP-90/11-97.
2. Podle §172 odst. 1 písm. e) tr. ř. bylo zastaveno trestní stíhání obviněného J. Š.pro trestný čin vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že v době okolo 00.30 hod. dne 14. 5. 1997 v P., vyhodil z okna svého bytu ve 2. patře poškozenou L. Š., která pádem na dvůr utrpěla zlomení klenby spodiny lební, pohmoždění mozku, trhliny levé plíce, mnohočetné zlomeniny žeber, rozlomení křížokyčelního skloubení vlevo, zlomeninu páteře mezi pátým bederním a prvním křížovým obratlem a na následky těchto poranění v krátké době zemřela.
Rozhodnutí nabylo právní moci dnem jeho vydání.
Proti naposledy citovanému usnesení podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného J. Š., která byla Nejvyššímu soudu doručena dne 20. 3. 2000. Namítá, že nesouhlasí s rozhodnutím uvedeným pod bodem 2) usnesení. Konstatuje, že při postupu podle §172 odst. 1 písm. a) tr. ř. musí být zcela mimo pochybnost, že se stíhaný skutek nestal. V případě, že ani dalším vyšetřováním nejsou odstraněny pochybnosti, zda se skutek stal či nikoli, je státní zástupce povinen podat obžalobu. Teprve soud, po provedeném dokazování v hlavním líčení, které by nevedlo k jednoznačnému závěru a zůstaly by pochybnosti o možném jiném průběhu skutkového děje, by obžalovaného zprostil obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř.
Ministr spravedlnosti dále uvádí, že odůvodnění napadeného usnesení je nedostatečné a nepřezkoumatelné, neboť postrádá náležitosti uvedené v §134 odst. 2 tr. ř. Není zřejmé, jak se státní zástupkyně vypořádala s důkazy, které si navzájem odporují, které z důkazů vzala za základ svého rozhodnutí a proč. Např. zůstává neobjasněna skutečnost, že sukně poškozené L. Šindelářové, kterou údajně měla při pádu na sobě, se našla roztržená vedle jejího těla, ačkoli obviněný setrval na tom, že se jmenovaná v bytě nesvlékala, a on za ní z okna nic neházel.
Ministr spravedlnosti rovněž namítá, že přetrvávají u důkazů rozpory, které vylučují jednoznačný závěr, že ke stíhanému skutku nedošlo. Jde především o rozpor mezi opakovaným tvrzením obviněného J. Š., že poškozená vypadla z okna poté, kdy vlastně sklouzla v pozici obličejem do místnosti, a neměnnou výpovědí svědkyně B. B. Jmenovaná i při vyšetřovacím pokusu uvedla, že viděla poškozenou vykloněnou obličejem z okna, přičemž druhou polovinou těla stála v místnosti, přes parapet se nakláněla horní částí těla a držela se prsty, resp. nataženýma rukama parapetu nebo rámu okna. Na parapetu přitom byly zjištěny stopy pravděpodobně po prstech rukou. Z nedostatečného identifikačního materiálu však ani znalecká expertiza nemohla dovodit, že šlo o stopy prstů poškozené. Je třeba uvážit i výpověď znalce prof. MUDr. J. Š., který uvedl, že je pravděpodobnější, že poškozená padala horní částí těla napřed. Jednoznačně to však potvrdit nemůže, neboť po pádu mohlo dojít k posunu těla.
Ministr spravedlnosti také konstatuje, že svědkyně B. B. viděla muže, který ženu, vyklánějící se nebo ohnutou z okna, držel zezadu za ramena. Na svědkyni to působilo dojmem, že se jí snaží vtáhnout zpět do místnosti. Nikdo ze sousedů, kteří slyšeli volání poškozené o pomoc včetně výrazů, které nasvědčují tomu, že mezi ní a obviněným došlo ke konfliktu (např. N. M. slyšela výrazy „pomozte mi někdo", „ty hovado"), neslyšel hlasitou hudbu z otevřeného okna pokoje obviněného, kde údajně s poškozenou tančil rokenrol. V tomto pokoji bylo v určitou dobu i zhasnuto, neboť svědci, kteří reagovali na volání poškozené, nikde osvětlené okno neviděli.
Ministr spravedlnosti závěrem poukazuje na rozporné tvrzení obviněného ohledně použití toalety. Jako neadekvátní považuje jeho chování bezprostředně po události. Obviněného nezajímalo, zda a co se poškozené stalo, a může-li jí pomoci. Nepoužil ani funkční telefon v bytě, aby přivolal pomoc. Přitom si celou událost dopodrobna vybavuje. Nelze proto hovořit o takovém šoku, který by u něho vedl k nevysvětlitelnému chování. Nadále přetrvává podezření, že v bytě došlo k zápasu. Podle znalců z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství nelze vysvětlit zranění poškozené v ústech a za ušními lalůčky pádem. Zranění vznikla působením jiného násilí, např. ze strany druhé osoby. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 28. 9. 1999 sp. zn. KZv 150/97 byl v části, jíž bylo podle §172 odst. 1 písm. a) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného J. Š. pro trestný čin vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák., porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §172 odst. 1 písm. a) tr. ř., a to ve prospěch obviněného. Dále, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadenou část usnesení zrušil, a poté postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona a na podkladě spisového materiálu správnost obou výroků napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že zákon porušen byl.
V původním řízení byly ke zjištění skutkového stavu věci provedeny výslechy obviněného a svědků. Dále byly zajištěny a provedeny znalecké posudky (případně odborná vyjádření), včetně výslechu znalců. Rovněž byly zajištěny a provedeny různé listinné důkazy. Také byl proveden vyšetřovací pokus.
Podle názoru senátu Nejvyššího soudu je výrok pod bodem 1) napadeného usnesení věcně správný. Státní zástupkyně důvodně zjistila, že usnesení vyšetřovatele Policie ČR, Úřadu vyšetřování hl. m. Prahy ze dne 15. 9. 1999 ČVS: ÚVP-90/11-97 je nezákonné a v souladu s ustanovením §174 odst. 2 písm. e) tr. ř. je zrušila. V tomto směru ani stížnost pro porušení zákona napadenému usnesení nic nevytýká. Státní zástupkyně však dospěla k chybnému závěru, že ve věci je dán jiný zákonný důvod pro zastavení trestního stíhání obviněného J. Š., jak bude rozvedeno níže.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu. Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Podle §172 odst. 1 písm. a) tr. ř. vyšetřovatel zastaví trestní stíhání, je-li nepochybné, že se nestal skutek, pro který se trestní stíhání vede. Vzhledem k ustanovení §174 odst. 2 písm. c), e) tr. ř. může takové rozhodnutí učinit i státní zástupce.
Naproti tomu v případě výroku uvedeného pod bodem 2) napadeného usnesení nepostupovala státní zástupkyně v souladu s výše citovanými ustanoveními zákona, jak důvodně namítá i ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona. Předně k objasnění skutkového stavu věci nebyly zajištěny a provedeny všechny potřebné a dostupné důkazy. Již orgány Policie ČR měly v rámci prvotních úkonů na místě události dne 14. 5. 1997 podrobně zdokumentovat i místo dopadu těla poškozené na dvoře domu č. 392/4 v P. Např. z protokolu o ohledání místa činu není zřejmé, kde se tělo poškozené L. Š. na dvoře přesně nacházelo a jak bylo orientováno. Nedostatkem je proto absence plánku, který by tyto skutečnosti zaznamenal, což mohlo být využito např. pro znaleckou expertizu. K této záležitosti není ve spise ani fotodokumentace. Orgány přípravného řízení měly také vyžádat, kromě znaleckých posudků a odborných vyjádření založených ve spise, i znalecký posudek z oboru forenzní biomechaniky. Jedná se o nový vědní obor, který aplikuje biomechaniku a biomechanické metody na zkoumání kriminalistických stop s biomechanickým obsahem. Umožňuje dekódování informace z kriminalisticky relevantní události, která vznikla v důsledku pohybové činnosti člověka a souvisí s vyšetřovanou událostí. Lze tak získat poznatky o somatu pachatele nebo o jeho pohybovém chování. Pokud by byl znalecký posudek vyžádán a znalec by měl dostatek podkladů k expertize, mohl se vyjádřit k pádu poškozené z okna, zejména zda se na něm nepodílela druhá osoba, event. se vyjádřit i k somatu takové osoby.
Státní zástupkyně v napadeném usnesení rovněž náležitým způsobem nevyhodnotila důkazy ve spise. Lze připomenout, že hodnocení důkazů je ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. vybudováno na vnitřním přesvědčení orgánů činných v trestním řízení. Vytváří se přísně logicky na základě zákonů a jiných právních předpisů, přičemž se opírá o právní vědomí, o všestranné, hluboké a logické zhodnocení důkazů i jejich vzájemných souvislostí, s přihlédnutím ke všem okolnostem případu. Státní zástupkyně své vnitřní přesvědčení v napadeném usnesení také řádně nezdůvodnila. V rozhodnutí není ve smyslu §134 odst. 2 tr. ř. uvedeno, které skutečnosti vzala za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřela a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídila. Odůvodnění napadeného usnesení je spíše výčtem všech důležitých procesních úkonů ve věci a jednotlivých důkazů, a proto je z pohledu jejich hodnocení nepřezkoumatelné, jak právem vytýká stížnost pro porušení zákona. V této souvislosti nutno poznamenat, že zejména mezi výpovědí obviněného a některými dalšími zajištěnými důkazy jsou podstatné rozdíly, a to k průběhu události.
Obviněný J. Š. u hlavního líčení dne 23. 4. 1998 mj. vypověděl, že když se vrátil z WC do pokoje byla poškozená na okně. Rovněž konstatoval: „Já jsem po ní chtěl, aby slezla s okna, a dokonce jsem ji uchopil za ramena nebo pod rameny a táhl jsem jí k sobě. Byla tváří ke mně. Ona náhle, jako by po břiše, sklouzla nohama ven z okna. Jak ta slečna sklouzla, tak mi sklouzly i ruce, že jsem jí nejprve oběma rukama držel za její pravou ruku. Pak jsem jí držel už jen jednou, a to pravou rukou, neboť jsem se levou rukou zapřel o zeď pod oknem. Ona nic neříkala, ani nevolala. Já jsem jí pak neudržel a ona mi spadla ven do dvora. Pak jsem myslím vypnul věž, zavřel okno a odešel z bytu. Možná, že jsem ještě přecházel po pokoji, neboť jsem byl v šoku. Nedovedu si vysvětlit, proč se v bytě nacházel knoflík a proč tam byly spona a náušnice. K tomu se odmítám vyjádřit. Z bytu jsem nic z okna nevyhodil. Z okna ona spadla sama. Ta slečna mohla dvakrát nebo třikrát volat o pomoc". Obviněný také zdůraznil, že si poškozená určitě nesvlékala sukni a nesundávala náušnice (vše na čl. 275-276 tr. spisu). Obviněný vypověděl obdobně o události i v přípravném řízení.
Naproti tomu svědkyně B. B. (v přípravném řízení vypovídala pod utajeným jménem jako A. N.) mj. uvedla, že kolem půlnoci slyšela křik. Viděla, že v okně vpravo od jejího bytu se svítí. Zjistila, že jde o druhé patro. Rozeznala ženský hlas, který několikrát volal „pomozte mi, pomozte". Vyklonila se z okna a viděla, jak v osvětleném okně leží polovinou těla na parapetu žena tak, že druhou polovinou těla zůstávala v místnosti. Ruce měla natažené před sebou a držela se zřejmě rámu nebo parapetu okna. Za ženou stál muž, který ji držel za ramena, a vypadalo to, jako by ji táhl zpět do bytu. Protože se z jiného bytu ozval mužský hlas, který se ptal, co se děje, tak svědkyně od okna odstoupila a šla si lehnout. Za chvíli však ze dvora zaslechla jakýsi šoupavý zvuk a pak žuchnutí (vše na č. l. 127-128, 280-281 tr. spisu). Shodné skutečnosti, ohledně postavení ženy v okně a muže za ní, konstatovala svědkyně i v rámci vyšetřovacího pokusu dne 29. 4. 1999 (č. l. 341 tr. spisu). B. B. byla jedinou zjištěnou osobou, která aspoň část události v okně bytu obviněného přímo viděla.
Podle názoru Nejvyššího soudu nebylo možné hodnotit důkazy v trestním spise se závěrem, že je ve smyslu §172 odst. 1 písm. a) tr. ř. nepochybné, že se nestal skutek, pro který se trestní stíhání vedlo. Přitom nešlo pouze o rozpor mezi tvrzením obviněného.J. Š. a výpovědí svědkyně B. B. Také některé další provedené důkazy se neshodovaly s tím co o události vypověděl obviněný.
Z protokolu o ohledání místa činu mj. vyplývalo, že vedle těla poškozené L. Š. byla na dvoře zjištěna roztržená tmavomodrá sukně (č. l. 155 tr. spisu). Podle znaleckého posudku z oboru kriminalistické techniky, odvětví mechanoskopické expertizy byla tato sukně po pravé straně po celé délce prostřižena, nejspíše za použití nůžek, zřejmě na pitevně při svlékání těla poškozené. U podélného prostřižení textilie bylo směrem dovnitř zjištěno tržné poškození, které vycházelo z poškození vzniklého střihem (č. l. 200 tr. spisu). Znalec prof. MUDr. J. Š. u hlavního líčení vypověděl, že na místě nálezu měla poškozená oblečené to, co bylo popsáno v pitevním protokolu (spodní prádlo, punčochové kalhoty, halenku a koženou bundu). Žádné oděvní součástky jí nebyly před odvozem svléknuty (č. l. 288 tr. spisu). Protože obviněný tvrdil, že si poškozená určitě nesvlékala sukni a že také z okna nic nevyhodil, je otázkou, kdy, za jaké situace a jak mohlo dojít u L. Š. k vysvlečení a k rozstřižení sukně, a proč se toto oblečení nacházelo vedle jejího těla.
Podle znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a výpovědí znalců u hlavního líčení nelze drobnou trhlinu sliznice předsíně ústní horního rtu a oděrky v okolí obou ušních lalůčků u poškozené uspokojivě vysvětlit pádem z výše. Tato poranění mohla spíše vzniknout např. tlakem při zakrývání úst a manipulací s náušnicemi (č. l. 17, 288 tr. spisu). Z protokolu o ohledání místa činu, plánku a fotodokumentace mj. vyplývalo, že v pokoji bytu obviněného byla na zemi nalezena dámská náušnice ze žlutého kovu ve tvaru šipky. Kolem ní v koberci byly zjištěny drobné úlomky žlutého kovu. V místnosti na zemi byl zajištěn utržený černý knoflík a rozložená dámská spona do vlasů. Na parapetu okna bylo nalezeno zavírání dámské náušnice ze žlutého kovu (č. l. 151, 163-165, 168 tr. spisu). Jelikož obviněný vypověděl, že si poškozená náušnice nesundávala a že jí z okna pomáhal výše popsaným způsobem, je i zde otázkou kdy, za jaké situace a jak mohlo dojít u její osoby k uvedeným poraněním, a proč např. náušnice i její součást byly v bytě nalezeny na různých místech.
Vzhledem k uvedeným důkazům i svědeckým výpovědím N. M. (uvedla, že při posledním volání ženy o pomoc zaslechla i výkřik „ty hovado" - č. l. 123, 279 tr. spisu) a M. P. (vypověděl, že ve vozidle taxi obviněný neustále ubezpečoval poškozenou, že se jí nic nemůže stát - č. l. 133, 283 tr. spisu) nebylo možné vyloučit, že událost před smrtelným zraněním poškozené mohla probíhat i jinak (konfliktně), než tvrdil obviněný. Přitom i jeho chování po události bylo neobvyklé, zejména když pád poškozené popsal jako zcela nešťastnou záležitost.
Konstatované nedostatky v úplnosti důkazů a v jejich hodnocení vedly jednak k chybnému závěru ohledně skutkového stavu věci a následně i k vadnému právnímu rozhodnutí. Nutno zdůraznit, že z ustanovení §172 odst. 1 písm. a) tr. ř. vyplývá, že pro zastavení trestního stíhání musí být zcela mimo pochybnost, že se nestal stíhaný skutek. V této náležitosti musí být skutkový stav zjištěn jednoznačně, což v napadeném usnesení splněno nebylo. V případě pochybností ohledně existence skutku, např. pokud jsou v tomto směru v důkazech podstatnější rozpory, je postup podle §172 odst. 1 písm. a) tr. ř. vyloučen.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 28. 9. 1999 sp. zn. KZv 150/97 a v řízení, jež mu předcházelo, byl ve výroku pod bodem 2) porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §172 odst. 1 písm. a) tr. ř., a to ve prospěch obviněného. Protože byly splněny podmínky §272 tr. ř. (ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona podané do šesti měsíců od právní moci napadeného usnesení navrhl postup podle §269 odst. 2 až §271 tr. ř. a Nejvyšší soud rozhodl o této stížnosti do tří měsíců od jejího podání), tak Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení ve výroku pod bodem 2), jímž bylo podle §172 odst. 1 písm. a) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného J. Š.pro trestný čin vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. Současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený výrok usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále podle §270 odst. 1 tr. ř. státní zástupkyni Městského státního zastupitelství v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednala a rozhodla.
Po zrušení napadeného výroku usnesení se trestní věc obviněného J. Š.dostala do procesního stadia - přípravného řízení. Úkolem orgánů přípravného řízení předně bude zajistit potřebné úkony k ukončení vyšetřování. Zejména by měl být vyžádán znalecký posudek z oboru forenzní biomechaniky (viz výše). Pro vypracování tohoto posudku však bude určující, zda spisový materiál obsahuje dostatek potřebných podkladů pro znalecké zkoumání. Dalším úkolem orgánů přípravného řízení bude postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. důkazy vyhodnotit a na základě takto zjištěného skutkového stavu (§2 odst. 5 tr. ř.) učinit ve věci zákonu odpovídající rozhodnutí. Pouze pro úplnost se závěrem připomíná, že orgán, jemuž byla věc přikázána, je ve smyslu §270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, které nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 25. května 2000
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák