ECLI:CZ:NS:2000:7.TVO.138.2000.1
sp. zn. 7 Tvo 138/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 28. 11. 2000 stížnost obviněného L. T., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 8. 2000, sp. zn. 3 Ntv 8/2000, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. l písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného L. T. z a m í t á .
Odůvodnění:
Napadeným usnesením byla podle §71 odst. 3, odst. 4 tr. ř. vazba obviněných J. R. a L. T. v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 45 T 21/98 prodloužena do 31. 10. 2000.
Proti usnesení vrchního soudu podal pouze obviněný L. T. ve lhůtě stanovené v §143 odst. 1 tr. ř. stížnost, ve které namítl, že s ohledem na jeho osobu nejsou dány důvody pro další prodloužení jeho vazby. V další části své stížnosti se odvolal na svá předcházející vyjádření, která byla posuzována v předešlých případech prodloužení jeho vazby. Závěrem své stížnosti navrhl, aby usnesení Vrchního soudu v Olomouci bylo zrušeno a on propuštěn z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že stížnost není důvodná. Tuto svoji zákonem uloženou povinnost musel Nejvyšší soud splnit i přesto, že nařízením výkonu trestu odnětí svobody vazba obviněného zanikla, bylo však nutno ke stížnosti obviněného rozhodnout, zda byla vazba obviněného usnesením Vrchního soudu v Olomouci prodloužena důvodně.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 1. 2000, sp. zn. 45 T 21/98 byl obviněný uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., a to jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák., dále trestným činem zvýhodňování věřitele podle §256a odst. 1, odst. 2 tr. zák., rovněž jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák. a dále trestným činem zvýhodňování věřitele podle §9 odst. 2, §256 odst. 1, odst. 3 tr. zák. Za shora uvedenou trestnou činnost byl obviněnému uložen podle §250 odst. 4 tr. zák. za použití ustanovení §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti roků a šesti měsíců. Pro výkon uloženého trestu odnětí svobody byl obviněný podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Dále byl obviněnému podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající ve výkonu podnikatelské činnosti, ve výkonu funkce statutárního orgánu právnické osoby a ve výkonu funkce člena statutárního orgánu právnické osoby na dobu pěti let.
Proti shora uvedenému rozsudku podal odvolání obviněný (spolu s dalšími spoluobviněnými), stejně jako státní zástupce.
Vrchní soud v Olomouci z podnětu podaných odvolání rozhodl rozsudkem dne 12. 9. 2000, sp. zn. 4 To 70/2000 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně a nově podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl ohledně obviněného tak, že ho uznal vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., ve znění zák. č. 290/1993 Sb. a trestným činem zvýhodňování věřitele podle §256a odst. 1, odst. 3 tr. zák., ve znění zák. č. 152/1995 Sb. Vrchní soud uložil obviněnému úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti roků se zařazením do věznice s dozorem , a to podle §250 odst. 4, §35 odst. 1 a §39a odst. 3 tr. zák. Dále uložil odvolací soud obviněnému také trest zákazu činnosti v trvání pěti let, který konkretizoval ve svém rozsudku.
Obviněný L. T. byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 13. 10. 1997, sp. zn. Nt 1105/97. Naposledy byla vazba obviněného prodloužena usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 4. 2000, sp. zn. 4 Ntv 8/2000 ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2000, sp. zn. 5 Tvo 58/2000, kdy byla prodloužena do 31. 8. 2000, při existenci důvodů vazby uvedených v §67 odst. 1 písm. a), c) tr.ř.
Vzhledem k tomu, že nebylo možno o podaných opravných prostředcích rozhodnout ve lhůtě prodloužené vazby, tj. do 31. 8. 2000, podal předseda senátu Vrchního soudu v Olomouci návrh na prodloužení vazby obviněného. Tento návrh byl podán osobou k tomu oprávněnou ( §71 odst. 5 tr. ř.), ve lhůtě stanovené v §71 odst. 6 tr. ř. Vrchní soud v Olomouci v jiném složení senátu rozhodl o prodloužení vazby obviněného do 31. 10. 2000. Dne 12. 9. 2000, rozhodl vrchní soud o podaných opravných prostředcích, a tímto rozhodnutím bylo pravomocně rozhodnuto ve věci. Téhož dne nařídil předseda senátu Vrchního soudu v Olomouci výkon trestu odnětí svobody obviněného L. T.
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v souladu se zákonem, pokud vazbu obviněného prodloužil do 31. 10. 2000. Vrchní soud v Olomouci zhodnotil dosavadní průběh trestního stíhání obviněného a učinil správný závěr, že trestní stíhání obviněného nebylo skončeno ve lhůtě dvou roků trvání vazby v důsledku obtížnosti projednávané věci a z jiných závažných důvodů ve smyslu §71 odst. 3 tr. ř.
Správný a opodstatněný je rovněž závěr vrchního soudu, že u obviněného trvají důvody vazby uvedené v §67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř., když s jeho velmi podrobným zdůvodněním se Nejvyšší soud ztotožnil. Za správný je nutno také označit závěr vrchního soudu v tom, že pokud by obviněný L. T. byl propuštěn z vazby na svobodu, hrozilo by, že tím bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, jak má na mysli ustanovení §1 odst. 1 tr. ř.
Doba, na kterou byla vazba obviněného prodloužena, tj. do 31. 10. 2000, byla rovněž dobou nezbytně nutnou ve smyslu §71 odst. 3 tr. ř., když v mezidobí bylo sice nařízeno veřejné zasedání odvolacího senátu, ale nebylo možno vyloučit neskončení věci ve stanoveném termínu, a to z důvodů na soudu nezávislých.
S ohledem na skutečnosti shora uvedené rozhodl Nejvyšší soud tak, že podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost obviněného L. T. zamítl, když musel splnit svoji přezkumnou povinnost a zjistit, zda vazba obviněného byla prodloužena důvodně, a to i přesto, že nařízením výkonu trestu u obviněného L. T. vazba zanikla.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 28. listopadu 2000
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann