ECLI:CZ:NS:2000:7.TVO.149.2000.1
7 Tvo149/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. 12. 2000 stížnosti obviněných M. P., a P. Š., podané proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 12. 2000, sp. zn. 5 Ntv 15/2000, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnosti obviněných M. P. a P. Š. z a m í t a j í .
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Vrchní soud v Praze podle §71 odst. 3 tr. řádu prodloužil vazbu obviněných M. P. a P. Š., vykonávanou v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 30/2000, do 30. 6. 2001 s tím, že u obou obviněných nadále trvají vazební důvody podle §67 odst. 1 písm. c) tr. řádu, u obviněného M. P. též podle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Proti tomuto usnesení vrchního soudu podali obvinění M. P. a P. Š. řádně a včas písemně odůvodněné stížnosti.
Obviněný M. P. v odůvodnění své stížnosti, vypracovaném obhájcem JUDr. Z. S. zdůraznil, že u něho především nejsou dány samotné vazební důvody podle §67 odst. 1 písm. a), c) tr. řádu, neboť obavy, které vrchní soud v napadeném rozhodnutí uvádí, jsou podle obviněného nereálné a bezpředmětné. Neodůvodněné je navíc podle názoru obviněného M. P. i prodloužení vazby podle §71 odst. 3 tr. řádu, neboť nadměrná délka trvání vazby byla zapříčiněna výhradně nedostatečnou činností orgánů trestního řízení, činných v přípravném řízení.
Obviněný M. P. proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky přezkoumal napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze i řízení, které mu předcházelo, opětovně přezkoumal, zda další prodloužení vazby je v souladu se zákonem a poté, aby předmětné usnesení zrušil a obviněného propustil z vazby na svobodu.
Obdobné argumenty uplatnil ve vlastnoručně sepsané stížnosti rovněž obviněný P. Š. K trestné činnosti, kladené mu v tomto trestním řízení za vinu, se doznal a z vlastního rozhodnutí v jejím páchání ustal. Věří ve spravedlivé rozhodnutí soudu a nemá za tohoto stavu věci důvod k tomu, aby se skrýval, vyhýbal se trestnímu řízení nebo uprchl.
Také obviněný P. Š. tudíž podle obsahu svého podání požádal Nejvyšší soud České republiky, aby lhůtu trvání vazby dále neprodlužoval, napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze zrušil a propustil obviněného z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud České republiky se v rámci své přezkumné povinnosti, uložené zákonem, podle §147 odst. 1, odst. 2 tr. řádu zevrubně zabýval z podnětu oběma obviněnými podaných stížností správností výroku napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze ohledně obou stěžovatelů, a zabýval se z tohoto zřetele rovněž postupem řízení, které vydání uvedeného rozhodnutí předcházelo.
Vycházel z toho, že vrchní soud dovodil konkrétní skutečnosti, odůvodňující obavu, že by obviněný M. P. po případném propuštění na svobodu uprchl nebo se skrýval především z toho, že tomuto obviněnému nadále v dalším řízení reálně hrozí uložení vysokého trestu a tato skutečnost zvýrazňuje podle vrchního soudu obavy předpokládané ustanovením §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu, neboť obviněný M. P. se před svým zadržením a vzetím do vazby dlouhodobě nezdržoval v místě svého bydliště a pohyboval se po území republiky.
Konkrétní obavy, předpokládané ustanovením §67 odst. 1 písm. c) tr. řádu, pak Vrchní soud v Praze ohledně obou obviněných zdůvodnil zejména poukazem jak na charakter, rozsah a závažnost nyní projednávané majetkové trestné činnosti, tak na jejich trestní minulost.
Nejvyšší soud České republiky se se závěry Vrchního soudu v Praze ohledně vazebních důvodů v přezkoumávaném napadeném usnesení ztotožnil. Podle zjištění Nejvyššího soudu Vrchní soud v Praze skutečně především na podkladě zcela konkrétních skutečností, týkajících se jak osob obou obviněných, včetně jejich způsobu života před zadržením a vzetím do vazby v této trestní věci, tak velice závažné majetkové trestné činnosti, kladené jim v tomto trestním řízení za vinu, dospěl k oprávněnému a důkazně dostatečně podloženému závěru, že jak u obviněného M. P., tak u obviněného P. Š. i nadále trvají zákonné důvody vazby, předpokládané §67 odst. 1 písm. c) tr. řádu, přičemž u obviněného M. P. jsou zároveň naplněny vazební důvody podle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Konkrétní charakter soudem prvního stupně opodstatněně zjištěných vazebních důvodů přitom nedovolily podle Nejvyššího soudu učinit oprávněný závěr o tom, že by bylo v tomto stadiu řízení možno vazbu obou obviněných, popřípadě některého z nich, nahradit zárukou nebo slibem, jak předpokládá ustanovení §73 tr. řádu, popřípadě peněžitou zárukou, zakotvenou ustanovením §73a tr. řádu.
Navíc intenzita naplnění a specifická povaha důvodů vazby podle §67 odst. 1 tr. řádu, správně konstatovaných u obou obviněných Vrchním soudem v Praze, činí i v současné době zcela opodstatněným i další závěr vrchního soudu o tom, že propuštěním obviněných na svobodu by naprosto reálně hrozilo přinejmenším podstatné ztížení nebo dokonce zmaření dosažení účelu trestního řízení (srovnej ustanovení §1 odst. 1 tr. řádu).
A není pochyb ani o tom, že trestní stíhání obviněných M. P. a P. Š. nebylo možno především s ohledem na obtížnost a rozsáhlost, zejména však důkazní komplikovanost této trestní věci pravomocně skončit ani v maximální obecné dvouleté vazební lhůtě, přičemž v postupu orgánů činných v tomto řízení zejména ve stadiu trestního řízení po podání obžaloby nebyly zjištěny nedůvodné průtahy zásadního rázu a závažnější nezákonné průtahy neshledal Nejvyšší soud ani v řízení přípravném. Podmínky pro použití §71 odst. 3 tr. řádu a pro prodloužení vazby byly tudíž podle názoru Nejvyššího soudu České republiky z důvodů shora uvedených splněny.
Úvahy o opodstatněnosti postupu vrchního soudu podle citovaného ustanovení §71 odst. 3 tr. řádu lze navíc uzavřít konstatováním, že Vrchní soud v Praze skutečně prodloužil vazbu obou obviněných podle zjištění Nejvyššího soudu skutečně toliko na dobu nezbytně nutnou k provedení procesních úkonů pro pravomocné, spravedlivé a zákonné skončení věci zásadních a nezastupitelných, přičemž dokonce podstatně zkrátil dobu prodloužení vazby, navrhovanou předsedkyní senátu nalézacího soudu.
To ovšem samozřejmě nic nemění na tom, že pokud v dalším řízení vazební podmínky odpadnou nebo pokud nebude u kteréhokoliv z obou obviněných splněna kterákoliv ze zákonem požadovaných podmínek pro aplikaci ustanovení §71 odst. 3 tr. řádu, bude nezbytné rozhodnout o jejich (či jeho) propuštění z vazby na svobodu. Bez ohledu na to, zda bude obviněným v dalším řízení i nadále hrozit uložení vysokých trestů odnětí svobody, či zda jejich případným propuštěním na svobodu bude hrozit zmaření nebo podstatné ztížení dosažení účelu trestního řízení.
Za zjištěného stavu věci však Nejvyšší soud České republiky neshledal žádným z obviněných podaný opravný prostředek důvodným a podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu proto obě stížnosti obviněných, směřující proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o prodloužení jejich vazby, zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 20. prosince 2000
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k