ECLI:CZ:NS:2000:7.TZ.168.2000.1
sp. zn. 7 Tz 168/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 23. 11. 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Stanislava Rizmana a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Karla Hasche stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného M. B. proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Trutnově, sp. zn. 4 T 720/99, ze dne 30. 11. 1999, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §271 odst. 1, 2 tr. ř rozhodl takto:
Trestním příkazem Okresního soudu v Trutnově ze dne 30. 11. 1999, sp. zn. 4 T 720/99, b y l ve výroku, jímž byl obviněný M. B. podle §228 odst. 1 tr. ř. uznán povinností nahradit škodu poškozené firmě M., a. s., P., V. č. p. 1/1410, v částce 14 866 Kč, p o r u š e n z á k o n v ustanovení §228 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného.
Napadený trestní příkaz se v tomto výroku zrušuje . Zrušují se rovněž všechna další rozhodnutí, na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. je obviněný M. B. povinen uhradit na náhradě škody poškozené společnosti M., a. s., P., V. č. p. 1/1410, částku 7 194 Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. se poškozená společnost se zbytkem nároku na náhradu škody odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Trutnově, sp. zn. 4 T 720/99, ze dne 30. 11. 1999, byl obviněný M. B. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Trestného činu se dopustil tím, že
1) 6. 1. 1999 v Trutnově v prodejně E., s. r. o., uzavřel smlouvu o pronájmu s následnou koupí najaté věci - videorekordéru Aiwa CX 808 s tím, že najatou věc prodá a splátky hradit nebude. V prodejně uhradil akontaci ve výši 3 288 Kč, věc převzal a po měsíci prodal, čímž M., a. s., P., způsobil škodu ve výši 7 672 Kč.
2) dne 16. 1. 1999, na stejném místě, uzavřel smlouvu o pronájmu s následnou koupí najaté věci - televizoru Sony KV 21 M1K, s úmyslem, že televizor prodá a splátky nebude hradit. V prodejně uhradil akontaci ve výši 4 796 Kč, televizor prodal a M., a. s., P., způsobil škodu ve výši 7 194 Kč,
přičemž v obou případech byl řádně poučen, že vlastníkem věcí se stane až po jejich zaplacení, a že z tohoto důvodu s věcmi není oprávněn nakládat.
Za toto jednání mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Výkon tohoto trestu mu byl podle §58 odst. 1 písm. a) a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. soud rozhodl, že obviněný je povinen uhradit na náhradě škody poškozené společnosti M., a. s., P., V. 1/1410, částku 14 866 Kč.
Trestní příkaz nabyl právní moci dne 21. 12. 1999.
Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona. Stížnost omezil pouze na výrok o náhradě škody, kterým, podle názoru ministra spravedlnosti, byl porušen zákon v ustanovení §43 odst. 1, 2 tr. ř., ve vztahu k ustanovení §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného. V odůvodnění stížnosti poukázal na to, že pokud jde o skutková zjištění i právní kvalifikaci jednání obviněného, neshledal v postupu okresního soudu pochybení. Pochybení však spatřuje ve výroku o náhradě škody, který se neopírá o důkazy, jež měl okresní soud při svém rozhodování k dispozici. Zejména poukazuje na to, že v trestním oznámení byla škoda poškozenou společností vyčíslena na částku 14 866 Kč, když škoda způsobená jednáním obviněného ze dne 6. 1. 1999 (videorekordér Aiwa) činila 7 672 Kč a škoda způsobená jednáním ze dne 16. 1. 1999 (televizor Sony) činí 7 194 Kč. Dále poukázal na to, že podáním z 5. 11. 1999 se poškozená společnost připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody v celkové výši 22 134 Kč, když škoda na videorekordéru Aiwa měla činit 11 424 Kč a škoda na televizoru Sony 10 710 Kč. Dále je ve stížnosti pro porušení zákona konstatováno, že videorekordér Aiwa a dálkový ovladač k němu byly poškozené společnosti vráceny. To plyne z usnesení o vrácení věci a z potvrzení o převzetí věci.
Okresní soud při rozhodování o náhradě škody však při svém rozhodnutí vyšel pouze z vyčíslení škody, které bylo učiněno v trestním oznámení a výsledky vyšetřování zcela pominul. Nepřihlédl ani k tomu, že videorekordér s dálkovým ovladačem byly poškozené společnosti vráceny a v tomto směru tedy škoda vůbec nemohla vzniknout a obviněný neměl být uznán povinen tuto škodu hradit. Rovněž nevzal v úvahu, že poškozená společnost uplatnila v přípravném řízení nárok na náhradu škody v celkové výši 22 134 Kč a o zbývajícím nároku nerozhodl vůbec, ač byl povinen se s uplatněným nárokem vypořádat v celém rozsahu. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Trutnově, sp. zn. 4 T 720/99, ze dne 30. 11. 1999 ve výroku, jímž byl obviněný M. B. podle §228 odst. 1 tr. ř. uznán povinným na náhradě škody zaplatit poškozené společnosti M., a. s., P., částku 14 866 Kč, byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 6 tr. ř. a §43 odst. 1, 2 tr. ř., ve vztahu k §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. a aby podle §269 odst. 2 tr. ř. tento výrok o povinnosti k náhradě škody zrušil a dále postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř., sám ve věci rozhodl, uznal obviněného M. B. podle §228 odst. 1 tr. ř. povinným uhradit na náhradě škody poškozené firmě M., a. s., P., V. 1/1410, částku 7 194 Kč a podle §229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem nároku poškozenou společnost odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
Nejvyšší soud na podkladě stížnosti pro porušení zákona přezkoumal správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že zákon porušen byl a to v podstatě v těch směrech, a z těch důvodů, které uvádí stížnost pro porušení zákona.
Především je třeba uvést, že podle názoru Nejvyššího soudu skutkový stav tak, jak byl zjištěn napadeným trestním příkazem, je správný v souladu s důkazy, které byly v řízení provedeny. Rovněž právní kvalifikace jednání obviněného, v němž je spatřován trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., je správná. V řízení, které předcházelo vydání trestního příkazu, byla rovněž v dostatečné míře respektována práva obviněného, zejména jeho právo na obhajobu. Z tohoto hlediska nelze trestnímu příkazu nic vytknout. K pochybení došlo pouze ve výroku o náhradě škody.
Podle §228 odst. 1 tr. ř., odsuzuje-li soud obžalovaného pro trestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou škodu, uloží mu zpravidla v rozsudku, resp. trestním příkazu, aby ji poškozenému nahradil, jestliže byl nárok včas uplatněn. V projednávané věci byl nárok uplatněn v přípravné řízení, tedy nepochybně včas.
Povinnosti soudu je rozhodnout o celém uplatněném nároku na náhradu škody. Pokud soud přizná uplatněný nárok z jakéhokoli důvodu jen z části, je povinen odkázat poškozeného se zbytkem jeho nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, popř. na řízení před jiným příslušným orgánem. Tato povinnost plyne z ustanovení §229 odst. 2 tr. ř.
Jak plyne z výše uvedeného, okresní soud se při svém rozhodování těmito ustanoveními dostatečně neřídil.
Především z trestního spisu, který měl soud k dispozici plyne, že dne 11. 11. 1999 vyšetřovatel svým usnesením rozhodl, že se poškozené společnosti vrací videorekordér Aiwa a dálkový ovladač k němu. Jde o věci, které byly dobrovolně vydány svědkem Martinem Jelínkem. V tomto směru tedy M., a. s., škoda vzniknout nemohla. Z trestního oznámení dále plyne, že celková škoda, vzniklá společnosti, by měla činit částku 14 866 Kč, z čehož škoda za videorekordér Aiwa by měla činit 7 672 Kč a škoda za televizor Sony 7 194 Kč. Výše škody plyne z maloobchodních cen z obou přístrojů, které jsou uvedeny ve smlouvách o pronájmu s následnou koupí najaté věci, snížených o zálohy na leasingové splátky. V podání z 5. 11. 1999, kterým se společnost připojuje s nárokem na náhradu škody k trestnímu řízení je již škoda vyčíslena na částku 22 134 Kč za oba přístroje. Škoda v tomto případě se u obou přístrojů skládá ze zůstatkové hodnoty obou přístrojů, nezaplaceného dluhu na nájemném a smluvní pokuty.
V trestním spise je současně založeno potvrzení o převzetí věci, z něhož plyne, že poškozená společnost videorekordér Aiwa a ovladač k němu převzala. Za této situace měl okresní soud, pokud jde o výrok o náhradě škody, rozhodnout tak, že by obviněného uznal povinným nahradit škodu v rozsahu, v němž je nárok poškozeného nepochybný, a se zbytkem nároku na náhradu škody měl poškozeného odkázat na řízení ve věcech občanskoprávních. Pokud takto nepostupoval a nesprávně aplikoval ustanovení §228 odst. 1 tr. ř., porušil zákon právě v tomto ustanovení.
Vycházeje z tohoto názoru, Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Trutnově ze dne 30. 11. 1999, sp. zn. 4 T 720/99, byl ve výroku, jímž byl obviněný M. B. podle §228 odst. 1 tr. ř. uznán povinností nahradit škodu poškozené firmě M., a. s., P., V. č. p. 1/1410, v částce 14 866 Kč, porušen zákon v ustanovení §228 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného. Porušení zákona v neprospěch obviněného spatřuje Nejvyšší soud v tom, že napadeným výrokem o náhradě škody byl obviněný zavázán k náhradě škody ve větším rozsahu, než plyne z výsledku dokazování.
Protože zákon byl porušen v neprospěch obviněného, musel Nejvyšší soud postupovat podle §269 odst. 2 tr. ř., tj. zrušit vadnou část napadeného rozhodnutí. V této souvislosti řešil otázku, zda je možné v řízení o stížnosti pro porušení zákona zrušit pouze výrok o náhradě škody, pokud o náhradě škody bylo rozhodnuto trestním příkazem napadeného rozhodnutí, nebo zda je nutné zrušit celý trestní příkaz. Dospěl k závěru, že pokud je vadný jen některý z oddělitelných výroků trestního příkazu a po jeho zrušení postupem podle §269 odst. 2 tr. ř. není třeba věc přikázat k novému projednání a rozhodnutí soudu I. stupně, protože nápravy bylo dosaženo již samotným zrušením nezákonného výroku, nebo může-li po zrušení takového výroku rozhodnout Nejvyšší soud sám postupem podle §271 tr. ř., není potřebné při rozhodování o stížnosti pro porušení zákona zrušit takový trestní příkaz v celém rozsahu. Vzhledem k tomu, že výrok o náhradě škody je oddělitelným výrokem a je možné i v řízení před Nejvyšším soudem o uplatněném nároku na náhradu škody rozhodnout, není potřeba trestní příkaz rušit celý.
Vycházeje z této úvahy Nejvyšší soud napadený trestní příkaz zrušil pouze ve výroku o náhradě škody, přičemž současně zrušil všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Dále za splnění podmínek §271 odst. 1, 2 tr. ř. rozhodl o uplatněném nároku na náhradu škody sám tak, že obviněného uznal povinným nahradit způsobenou škodu ve výši, která je nepochybná (maloobchodní cena televizoru Sony snížená o zálohu na leasingové splátky), a protože za této situace přiznával poškozené společnosti její nárok jen z části, odkázal ji se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 23. listopadu 2000
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman