ECLI:CZ:NS:2000:7.TZ.246.2000.2
sp. zn. 7 Tz 246/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 24. 10. 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Petra Hrachovce a JUDr. Jindřicha Urbánka stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. S., proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 22. 1. 1999, sp. zn. 2 T 357/98, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 22. 1. 1999, sp. zn. 2 T 357/98, a v řízení, jež mu předcházelo,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §302 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného P. S.
Tento rozsudek Okresního soudu v Nymburce se zrušuje . Zrušují se také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu státnímu zástupci v Nymburce se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 22. 1. 1999, sp. zn. 2 T 357/98, byl obviněný P. S. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. Uvedeného skutku se obviněný podle výroku nalézacího soudu dopustil tím, že v obci H., okr. N., dne 2. 9. 1997 v odpoledních hodinách z volného prostranství bývalé skládky u místního hřbitova, odcizil ke škodě majitele J. B., nepojízdný zemědělský pásový traktor Stalinec S 100 v hodnotě 20.000,- Kč, který nechal dopravit do výkupny sběrných surovin firmy P. v L. n. L., kde jej odprodal za cenu šrotu, a uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 19. 1. 1996, sp. zn. 6 T 92/95, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu do 2. 4. 1997. Obviněnému byl podle §247 odst. 2 tr. zák. a §57 odst. 1, odst. 2 tr. zák. uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu tří let. Dále bylo také okresním soudem rozhodováno o nároku poškozeného, a to podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že nebyl podán opravný prostředek, nabyl tento rozsudek právní moci dne 19. 2. 1999.
Proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 22. 1. 1999, sp. zn. 2 T 357/98, podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. S. stížnost pro porušení zákona. V tomto mimořádném opravném prostředku poukázal ministr spravedlnosti na to, že orgány činné v trestním řízení, které se doposud trestní věcí obviněného zabývaly, nepostupovaly v souladu se zákonem, neboť konaly řízení proti obviněnému jako proti uprchlému podle §302 odst. 1 tr. ř., aniž by měly zjištěno, zda jsou skutečně dány podmínky pro uvedený způsob řízení. Ministr spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona vyjádřil názor, že pokud orgány činné v trestním řízení nezjišťovaly podmínky pro konání řízení proti obviněnému jako proti uprchlému, porušily zákon v ustanovení §302 odst. 1 tr. ř. Stěžovatel poukázal na to, že v přípravném řízení ani v řízení před soudem nebyly vyčerpány všechny zákonem stanovené podmínky pro konání řízení proti uprchlému, což mělo za následek, že v době, kdy mj. bylo vedeno proti obviněnému trestní řízení jako proti uprchlému, se tento nacházel ve vazbě na území České republiky v jiné trestní věci. Podle názoru ministra spravedlnosti došlo dále také k porušení zákona v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §2 odst. 11 tr. ř.
S ohledem na skutečnosti shora uvedené dospěl ministr spravedlnosti k závěru, že doposud provedeným dokazováním nebylo jednoznačně prokázáno, že by se obviněný P. S. dopustil trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 22. 1. 1999, sp. zn. 2 T 357/98, když předmětný rozsudek byl vydán na základě závažných procesních vad, kterými trpělo jak řízení před okresním soudem, tak i celé přípravné řízení. V petitu stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 22. 1. 1999, sp. zn. 2 T 357/98, a v řízení, které jeho vydání předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §302 odst. 1 a §2 odst. 5, 6, 11 tr. ř. ve vztahu k §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona podle §267 odst. 1 tr. ř. správnost všech výroků napadeného rozsudku, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §302 odst. 1 tr. ř. platí, že řízení proti uprchlému lze konat jen proti tomu, kdo se vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. postupují orgány činné v trestním řízení tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr.ř. hodnotí orgány činné v trestním řízení důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Ze spisu je patrno, že dne 12. 3. 1998 byl obviněnému z důvodu uvedeného v §36 odst. 1 písm. d) tr. ř. ustanoven obhájce, kterému také bylo doručeno sdělení obvinění. Orgány činné v trestním řízení při shora uvedeném postupu vycházely patrně pouze z dokladů založených na č. l. 43 a 44 spisu, ze kterých vyplývá, že se obviněný dne 8. 9. 1997 odhlásil z ubytovny E. P. v L. n. L., kde byl do uvedené doby ubytován, aniž by uvedl místo svého dalšího pobytu a dále ze skutečnosti, že od měsíce května 1997 bylo po obviněném na území Slovenské republiky vyhlášeno celostátní pátrání, a to pro majetkovou trestnou činnost. Uvedené zprávy ze dne 11. 9. 1997 a dne 2. 12. 1997 považoval vyšetřovatel za dostatečné k tomu, aby mohl vést proti obviněnému řízení jako proti uprchlému. V dané věci nepostupovaly orgány činné v trestním řízení důsledně podle §302 odst. 1 tr. ř., neboť se spokojily pouze s uvedenými zprávami, aniž by dalšími dostupnými prostředky, např. dotazem na Odbor spojení a informatiky MV ČR, oddělení informačních zdrojů, se pokusily zjistit ev. adresu obviněného, jako cizince pobývajícího na území České republiky či dotazem na Generální ředitelství vězeňské služby, evidence vězňů v Praze, se pokusily zjistit, zda se obviněný nenachází na území České republiky ve vazbě nebo výkonu trestu odnětí svobody. Nevyžádáním posledně uvedené zprávy došlo k tomu, že proti obviněnému bylo vedeno řízení jako proti uprchlému, a to přesto, že se obviněný od 11. 11. 1997 nacházel ve vazbě v jiné trestní věci, a to Okresního soudu v Kolíně, sp. zn. 1 T 8/98.
Ze spisu Okresního soudu v Kolíně je zřejmé, že obviněný byl od 11. 11. 1997 ve vazbě v jiné trestní věci, a to ve věznici na území České republiky. V uvedené době, tedy od 11. 11. 1997, se obviněný trestnímu řízení v žádném případě nevyhýbal. Trestní řízení se proti obviněnému až do právní moci rozsudku vedlo jako proti uprchlému, aniž by orgány činné v trestním řízení v jednotlivých fázích zjišťovaly, zda jsou splněny podmínky pro konání řízení proti uprchlému, ev. zjišťovaly, zda byly dány od počátku. Okresní soud v Nymburce, u kterého byla na obviněného Serafína podána obžaloba s návrhem státního zástupce na postup podle §302 tr. ř., si neověřil zejména úplnost dokladů, které měly potvrzovat oprávněnost řízení proti uprchlému od počátku trestního stíhání. V případě, že by okresní soud důsledně postupoval mj. podle ustanovení §314c tr. ř. zjistil by, že od počátku trestního řízení proti obviněnému S. nebyly dány podmínky pro řízení podle hlavy devatenácté, oddílu druhého (§302 - 306) tr. ř. - řízení proti uprchlému. Pro úplnost je třeba dodat, že ani po podání obžaloby dne 23. 12. 1998, do dne konání hlavního líčení dne 22. 1. 1999, neprovedl okresní soud žádný úkon, aby si zjistil, zda důvody pro konání řízení proti uprchlému trvají (viz R 20/75 - Sb. rozh. trest.). Pokud by tak učinil, zjistil by, že obviněný se nacházel ve vazbě od 11. 11. 1997 do 23. 9. 1998 a ve výkonu trestu následně do 11. 11. 1998, kdy byl propuštěn na svobodu. Okresní soud by tedy musel od uvedeného okamžiku zjišťovat, zda jsou dány důvody pro konání řízení jako proti uprchlému. Okresní soud v Nymburce však ani tyto skutečnosti nezjišťoval a spokojil se s neúplnými zprávami, které shromáždily orgány přípravného řízení.
Bylo již shora uvedeno, že okresní soud mohl řízení proti obviněnému konat jako řízení proti uprchlému jedině při zjištění, že se obviněný vyhýbá trestnímu stíhání pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá. Objasnění těchto podmínek, umožňujících konat proti obviněnému řízení jako proti uprchlému a zjištění, zda jejich existence byla dána od počátku trestní stíhání obviněného, nevěnoval soud prvního stupně dostatečnou pozornost.
Pokud si orgány činné v trestním řízení neopatřily potřebné doklady pro závěr, že se obviněný P. S. vyhýbá trestnímu řízení buď pobytem v cizině (viz R 38/95 - Sb. rozh. trest.) nebo tím, že se skrývá na území České republiky a okresní soud závažné nedostatky přípravného řízení přehlédl a sám důvody pro konání řízení proti uprchlému vůbec nezjišťoval, postupoval v rozporu s povinnostmi vyplývajícími (nejen pro okresní soud, ale všechny orgány činné v trestním řízení) z ustanovení §2 odst. 5, tr. ř.
Tímto nesprávným postupem orgánů činných v trestním řízení bylo mj. porušeno právo obviněného (§33 tr. ř.) na projednání předmětné věci v jeho přítomnosti, právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které mu byly kladeny za vinu, ev. zvolit si obhájce či napadnout rozsudek okresního soudu řádným opravným prostředkem. V důsledku těchto pochybení bylo také porušeno právo obviněného na spravedlivý proces jak vyplývá z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Nejvyšší soud z důvodů shora uvedených vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř. porušení zákona rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 22. 1. 1999, sp. zn. 2 T 357/98, a v řízení, jež mu předcházelo v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr.ř. a §302 odst. 1 tr. ř., a to v neprospěch obviněného P. S. Současně podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek, jakož i další, na něj obsahově navazující rozhodnutí, jež v důsledku zrušení pozbyla podkladu.
Dále pak Nejvyšší soud postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., tj. přikázal okresnímu státnímu zástupci v Nymburce, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, když vycházel ze skutečnosti, že k závažnému pochybení, které ovlivnilo další průběh trestního řízení proti obviněnému došlo již v samém počátku trestního řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 7 tr. ř.).
V Brně dne 24. října 2000
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann