ECLI:CZ:NS:2000:9.TZ.228.2000.1
sp. zn. 9 Tz 228/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 8. listopadu 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Hasche a soudců JUDr. Jana Engelmanna, JUDr. Františka Hrabce, JUDr. Pavla Kučery a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného A. S., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 3. 2000 sp. zn. 5 To 160/99 ve trestní věci Městského soudu v Praze, sp. zn. 42 T 25/98, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2, §270 odst. 1 tr. ř. ve lhůtě uvedené v ustanovení §272 tr. ř. rozhodl takto:
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 3. 2000 sp. zn. 5 To 160/99 b y l v neprospěch obviněného A. S. p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §254 odst. 1 tr. ř. a §259 odst. 3 tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, také v §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Tento rozsudek, jakož i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 1999, sp. zn. 42 T 25/98, v části týkající se obviněného A. S., se zrušují .
Zrušují se i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Městskému státnímu zástupci v Praze se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 1999 sp. zn. 42 T 25/98 byli obvinění A. S. a S. L., uznáni vinnými trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 trestního zákona proto, že:
A. S. jako pracovník technického úseku Š. s., P., M. 21, ve funkci energetika zodpovědného za věcnou a číselnou správnost odebraných energií, po předchozí dohodě se spoluobž. S. L. pověřil obž. L. založením účtu u KB, a. s., a EB - UB, a. s., pobočky P. a dne 14. 8. 1995 založil u KB, a. s. - P. účet, následně po založení obou účtů obž. S. po předložení padělků účetních dokladů - faktur za odběr energií nechal na založené účty z účtu Š. s. P. její finanční účtárnou zasílat finanční prostředky, které na jeho pokyn spoluobž. L. vybíral v hotovosti a následně je předával obž. S. za předem dohodnutou provizi, takto: 1) v měsíci srpnu 1995 po předložení falešné faktury, opatřené falešným razítkem BDO V., označenou jako účetní doklad, na částku ve výši 52.055,53 Kč nechal účtárnou školské správy bankovním převodem ze dne 7. 8. 1995 částku převést na účet vedený u UB, a. s., pobočka N., následně vydal spoluobž. L. pokyn k výběru této finanční částky v hotovosti,
2) v měsíci srpnu 1995 po předložení falešné faktury, opatřené falešným razítkem BDO, V., označenou jako účetní doklad, na částku ve výši 32.574,60 Kč nechal finanční účtárnou školské správy bankovním převodem ze dne 7. 8. 1995 částku převést na účet, vedený u UB , a. s., pobočka N., následně vydal spoluobž. L. pokyn k výběru finanční částky v hotovosti,
3) v měsíci srpnu 1995 po předložení falešné faktury, opatřené falešným razítkem BDO, V., označenou jako účetní doklad, na částku ve výši 120 957 Kč nechal finanční účtárnou školské správy bankovním převodem ze dne 17. 8. 1995 částku převést na účet, vedený u UB , a. s., pobočka N., následně vydal pokyn spoluobž. L. k výběru finanční částky v hotovosti,
4) v měsíci srpnu 1995 po předložení účetního dokladu na částku ve výši 989 000 Kč nechal finanční účtárnou školské správy bankovním převodem ze dne 15. 8. 1995 částku převést na účet, vedený u KB, a. s., pobočka P., následně vydal obž. L. pokyn k výběru finanční částky v hotovosti,
5) v měsíci září 1995 po předložení předkontačního dokladu - rozpisu záloh na teplo - získal platební poukaz na částku ve výši 1 291 300 Kč, na jehož základě a po jehož předložení nechal finanční účtárnou bankovní převodem ze dne 8. 9. 1995 předmětnou částku převést na účet, vedený u UB , a. s., pobočka N., následně vydal spoluobž. L. pokyn k výběru finanční částky v hotovosti,
6) v měsíci říjnu 1995 po předložení falešné faktury, opatřené již nepoužívaným razítkem firmy A., s. r. o., na částku ve výši 159 557 Kč nechal finanční účtárnou bankovním převodem ze dne 17. 10. 1995 částku převést na účet, vedený u KB, a. s., následně vydal spoluobž. L. pokyn k výběru finanční částky v hotovosti, obž. L. takto z účtu vybral a předal obž. S. finanční částku v celkové výši 2 570 223 Kč a jako provizi si ponechal částku 85 050 Kč, tím způsobili tehdejší Š. s., P., M. 21, nyní OÚ P., odboru školství a kultury, se sídlem P., V. 68, škodu v celkové výši 2 645 344 Kč.
Za uvedený trestný čin byl obviněnému A. S. uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi let se zařazením do věznice s ostrahou, obviněnému S. L. byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou a oba obvinění byli uvedeným rozsudkem zavázáni k povinnosti společně zaplatit poškozené organizaci Městská část P., V. 68 (nástupnická organizace Š. s. P.) částku 2 645 344 Kč.
Uvedený rozsudek Městského soudu v Praze ohledně S. L. nabyl právní moci dne 19. 10. 1999.
Obviněný A. S. proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání, které projednal Vrchní soud v Praze a dne 29. 3. 2000 pod sp. zn. 5 To 160/99 vydal rozsudek, jímž napadené rozhodnutí nalézacího soudu ohledně obviněného A. S. podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněného A. S. uznal vinným ze spáchání trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. proto, že společně s již odsouzeným S. L. jako pracovník technického úseku Š. s. P., M. 21, ve funkci energetika zodpovědného za věcnou a číselnou správnost odebraných energií, po předchozí dohodě se spoluobžalovaným, nyní již odsouzeným S. L., pověřil S. L. založením účtu u KB, a. s., a EB - UB , a. s., S. L. na základě této dohody dne 1. 8. 1995 založil u UB , a. s., pobočka P. - N. účet a dne 14. srpna 1995 založil u KB, a. s., pobočka P. účet, následně po založení obou účtů obžalovaný A. S. po předložení padělků účetních dokladů nechal na založené účty z účtu Š. s. P. její finanční účtárnou zasílat finanční prostředky, které na jeho pokyn S. L. vybíral v hotovosti a následně je předával obžalovanému A. S. za předem dohodnutou provizi, a takto obžalovaný A. S.:
1) v měsíci srpnu 1995 po předložení falešné faktury, opatřené falešným razítkem BDO, V., označenou jako účetní doklad, na částku ve výši 52 055,53 Kč nechal účtárnou školské správy bankovním převodem ze dne 7. srpna 1995 částku převést na účet, vedený u UB , a. s., pobočka N., následně vydal S. L. pokyn k výběru této finanční částky v hotovosti,
2) v měsíci srpnu 1995 po předložení falešné faktury, opatřené falešným razítkem BDO, V., označenou jako účetní doklad, na částku ve výši 32 574,60 Kč nechal finanční účtárnou školské správy bankovním převodem ze dne 7. 8. 1995 částku převést na účet, vedený u UB, a. s., pobočka N., následně vydal S. L. pokyn k výběru finanční částky v hotovosti,
3) v měsíci srpnu 1995 po předložení falešné faktury, opatřené falešným razítkem BDO, V., označenou jako účetní doklad, na částku ve výši 120 957 Kč nechal finanční účtárnou školské správy bankovním převodem ze dne 17. 8. 1995 částku převést na účet, vedený u UB , a. s., pobočka N., následně vydal pokyn S. L. k výběru finanční částky v hotovosti,
4) v měsíci srpnu 1995 po předložení účetního dokladu na částku ve výši 989 000 Kč nechal finanční účtárnou školské správy bankovním převodem ze dne 15. 8. 1995 částku převést na účet, vedený u KB, a. s., pobočka P., následně vydal S. L. pokyn k výběru finanční částky v hotovosti,
5) v měsíci září 1995 po předložení rozpisu záloh na teplo získal platební poukaz na částku ve výši 1 291 300 Kč, na jehož základě a po jehož předložení nechal finanční účtárnou bankovní převodem ze dne 8. 9. 1995 předmětnou částku převést na účet, vedený u UB , a. s., pobočka N., následně vydal S. L. pokyn k výběru finanční částky v hotovosti,
6) v měsíci říjnu 1995 po předložení falešné faktury, opatřené již nepoužívaným razítkem firmy A., s. r. o., P. - M., na částku ve výši 159 557 Kč nechal finanční účtárnou bankovním převodem ze dne 17. 10. 1995 částku převést na účet, vedený u KB, a. s. - S., následně vydal S. L. pokyn k výběru finanční částky v hotovosti,
čímž způsobili tehdejší Š. s. P., M. 21, nyní OÚ P., odboru školství a kultury, se sídlem P., V. 68, škodu v celkové výši 2 645 344 Kč.
Obviněný A. S. byl tímto rozsudkem odsouzen k trestu odnětí svobody na sedm let se zařazením do věznice s ostrahou a podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost společně a nerozdílně s odsouzeným S. L. nahradit poškozenému Městské části P., V. 68 škodu ve výši 2 645 344 Kč.
Proti tomuto rozsudku podal ve prospěch obviněného A. S. stížnost pro porušení zákona ministr spravedlnosti.
Podle názoru uvedeného ve stížnosti pro porušení zákona Městský soud v Praze, jakož i Vrchní soud v Praze učinily rozhodnutí o vině obviněného A. S. na základě nesprávného hodnocení důkazů, z podstatné části podmíněné neznalosti základních vnitropodnikových účetních operací.
K útoku vedenému a specifikovanému pod bodem 5) rozsudečného výroku obou soudů, při němž byla způsobena škoda 1 291 300 Kč ministr spravedlnosti uvádí, že tvrzení Vrchního soudu v Praze, že obviněný A. S. získal platební poukaz na uvedenou částku odporuje skutečnosti. Jak vyplývá ze spisového materiálu, obviněný tento platební poukaz nezískal a fyzicky s ním nedisponoval a údaje v něm obsažené nevystavil (č. l. 67). Obviněný však dne 8. 9. 1995 rozepsal finanční zálohy na předpokládaný odběr tepla pro jednotlivé školské objekty s tím, že celková částka činí 1 291 300 Kč (č. l. 69). Obviněným zpracovaný rozpis záloh se stal základem pro sestavu předkontačního dokladu (č. l. 68).
Rozpis zálohových plateb, ani předkontační doklad nejsou zúčtovacími doklady, neboť pro tento účel nesplňují podmínky dané zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví. Obě písemnosti mohou sloužit pouze jako pomůcka pro vnitřní potřebu firmy nebo organizace. Tyto doklady jsou samy o sobě pro realizaci plateb z konkrétních dodavatelsko-odběratelských vztahů neupotřebitelné. Aby pro uvedený účel mohly být upotřebitelné, musela by být Š. s., P. učiněna vůči dodavateli nebo dodavatelům tepla tzv. cenová nabídka zálohové platby. Pokud by dodavatel (dodavatelé) tuto nabídku akceptoval, vystavil by fakturu na platbu zálohy. Jelikož se úhrady faktur v organizaci Š. s. Praha 10 prováděly bezhotovostně, tato forma zaplacení za dodávky tepla by ze strany odběratele, tj. Š. ú. P., musela být realizována vystavením příslušného bankovního příkazu.
Z trestního spisu však vyplývá, že žádnou cenovou nabídku zálohové platby Š. s., P. neučinila, a proto také žádná faktura na zálohovou platbu jí jako odběrateli zaslána nebyla. Úhrada zálohy za teplo tak nemohla být provedena bankovním příkazem, jak je doloženo na č. l. 81.
Zálohová platba za odběr tepla mohla být však řešena jiným způsobem, což by bylo praktické zejména v případě jediného dodavatele. Š. s., P., jako odběratel, mohl totiž s dodavatelem uzavřít smlouvu o poskytnutí zálohy. Tato smlouva by pak byla základem pro fakturaci zálohových částek odběrateli - Š. s., P. podle ujednaných smluvních podmínek; anebo alternativně z účetního hlediska by bylo možné k zálohové platbě již nevystavovat fakturu, nýbrž ji nahradit jiným zúčtovacím dokladem, např. platebním poukazem, pokud se tak smluvní strany předem dohodly.
Spisový materiál skutečně obsahuje deset smluv (označené jako dohody) na zálohovou platbu uzavřených dne 20. 12. 1994 mezi Š. s., P. a P. t., a. s., na období celého roku 1995 s rozpisem plateb za každý měsíc (č. l. 71 - 80). Z počtu uzavřených smluv lze dovodit, že deset objektů Š. s., P. koresponduje stejnému množství objektů zaznamenaným v rozpise záloh na teplo, kterou zpracoval obviněný A. S. dne 8. 9. 1995 (č. l. 69).
Vedení Š. s., P. tak po obviněném A. S. v druhé polovině roku 1995 požadovalo vypracování rozpisu záloh na teplo, ačkoliv s přesnou specifikací měsíčních zálohových plateb na celý rok 1995 bylo vůči dodavateli P. p., a. s., smluvně zavázáno již dne 20. 12. 1994. Podle názoru uvedeného ve stížnosti pro porušení zákona je nutné, aby v průběhu trestního řízení toto iracionální jednání za odběratele ve smlouvě podepsaná Ing. J. Š. vysvětlila.
Ohledně dílčího útoku sub 5) je podle názoru ministra spravedlnosti nejpodstatnější zjištění, že platební poukaz jako zúčtovací doklad mohl být vystaven na částku, která byla dodavateli předem známa. Tato skutečnost logicky vyplývá z toho, že platební poukaz je písemnost, která na rozdíl od faktury není zasílána dodavatelem pro odběratele. Platební poukaz odběratel vystavuje sám, zatímco fakturu vystavuje dodavatel. Rozpis zálohových plateb byl pouze vnitřní pomůckou Š. s. P. a na tento rozpis nenavazovala fakturace dodavatele. Zálohované částky však podle dohod, do níž obviněný A. S. nemohl být zainteresován, znal od 20. 12. 1994 jak odběratel, tak dodavatel, takže se platba mohla zúčtovat platebním poukazem.
Platební poukaz jako zúčtovací doklad pro zálohovou platbu na teplo pro dodavatele Pražskou teplárenskou, a. s. (č. l. 67), se však nemohl týkat úhrady této služby realizované hromadným bankovním příkazem (č. l. 81), protože příslušná bankovní instituce potvrdila příjem platby 1 291 300 Kč dne 7. 9. 1995, zatímco doklad pro zaplacení této částky byl účtárnou Š. s., P. vystaven až o den později, tj. dne 8. 9. 1995.
Uvedené skutečnosti znamenají, že platba částky 1 291 300 Kč musela pocházet z jiného zdroje. Platební poukaz ze dne 8. 9. 1995 nejen, že nezískal obviněný A. S., ale tento doklad podepsaný pracovníkem Š. s. P. (podpis nečitelný) byl vystaven fiktivně. Částka 1.291.300,- Kč byla však na účet, který podle výroku obou soudů měl založit S. L. po dohodě a z pověření obviněného A. S., odeslána a posléze S. L. v hotovosti vyinkasována.
V účetnictví Š. s., P. za kalendářní rok 1995 musel tedy existovat jiný, pravý zúčtovací doklad, na základě kterého platba ve výši 1 291 300 Kč byla poukázána na shora uvedený bankovní účet.
Tento doklad v účetnictví Š. s., P. skutečně existoval, přičemž v notářsky ověřené kopii je založen na č. l. 524, Příloha č. 1 podčíslí 7. Jedná se o fakturu dodavatele společnosti COM-TIP, s. r. o., P. obsahující vyúčtování rekonstrukce dvou základních škod na P. 10 v úhrnné výši plateb 1 291 300 Kč (součet položek 860 920 Kč + 430 380 Kč). Předmětná faktura byla pro odběratele Š. s. P. odeslána dne 28. 5. 1995 s termínem její splatnosti dne 8. 9. 1995 na číslo účtu dodavatele společnosti COM-TIP, s. r. o. Účtárna Š. s., P. uskutečnila vyfakturovanou platbu včas příkazem k úhradě dne 7. 9. 1995 (č. l. 81).
Podle číselného označení se jedná o stejný účet, který měl podle výroku rozsudků obou soudů založit S. L. po dohodě s obviněným A. S.
Skutečnost, že Vrchní soud v Praze pojal do rozsudečného výroku skutkové okolnosti, které se staly jinak a bez aktivního zapojení obviněného A. S., umocňuje ve vztahu k dílčímu útoku sub 5) ještě zjištění, že podle dohod o poskytnutí záloh na odběr tepla ze dne 20. 12. 1994 se odběratel Š. s., P., zastoupený ředitelkou Ing. Š., zavázal zálohové platby hradit na účet dodavatele. Podle těchto písemností tedy dne 20. 12. 1994 již existoval uvedený účet, což však bylo před nástupem obviněného A. S. do zaměstnání ke Š. s. P., jenž uzavřel pracovní poměr v měsíci březnu 1995. Bez ohledu na tuto skutečnost vzaly oba soudy za prokázané, že obviněný A. S. jako pracovník technického úseku Š. s. P. za spoluúčasti S. L. účet založil 1. 8. 1995.
Dále se stížnost pro porušení zákona podrobně zabývá dalším dílčím útokem uvedeným pod č. 4) výroku rozsudku odvolacího soudu. Zdůrazňuje přitom, skutečnost, že se rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 3. 2000 se ztotožnil s popisem dílčího útoku tak, jak byl uveden v rozsudku nalézacího soudu, přestože od 22. 11. 1999 byly k dispozici listinné důkazy založené v Příloze č. 1.
Podvodné jednání obviněného A. S. podle výroku rozsudku spočívá v tom, že předložil účtárně účetní doklad č. 123, v němž byla vyfakturovaná cena tepla pro objekt Š. s., P., M. 21, číslo zařízení 661, přestože objekt měl vlastní kotelnu, a tudíž do tohoto objektu nemohla být žádná dodávka tepla od dodavatelských společností realizována.
Obviněný se v průběhu trestního řízení hájil tím, že žádný účetní doklad z roku 1995 účtárně Š. s., P. nepředkládal a že v případě položky 989 000 Kč se nejednalo o uskutečněnou podvodnou platbu za odběr tepla pro objekt s vlastní kotelnou, nýbrž o začlenění této položky do rozvahy na nákup tepla pro všechny objekty spadající pod Š. s., P. vzhledem k nízkému rozpočtu pro dálkově vytápěné objekty této organizace. Obviněný A. S. tak měl učinit na základě požadavku vedení Š. s., P.
Trestní spis v Příloze č. 1 (č. l. 524) podčíslí 6 předmětný daňový doklad v notářsky ověřené kopii obsahuje. Z tohoto dokladu je podle názoru uvedeného ve stížnosti pro porušení zákona zřejmé, že předmětem platby nebyla dodávka za teplo pro objekt M. 21 zařízení 661 nýbrž platba za prořezání a omlazení keřů, pokácení 26 kusů stromů, odvoz 120 m3 odpadu a provedení sadové úpravy pozemku v objektu mateřské škody, K. 14, P.
Tato faktura byla proplacena dne 15. 8. 1995 na č. účtu vedeného u KB.
Sadová úprava Mateřské školy, K. 14, P., a následná fakturace firmou O. V. byla učiněna na základě objednávky ze dne 15. 8. 1995 vystavené Š. s., P. a potvrzené zástupcem uvedené mateřské školy s tím, že se má fakturovat na objekt č. 661, přestože místem dodávky na objednávce deklarované byla Mateřská škoda, K. 14, P.
Nelze odhlédnout od toho, že faktura ze provedené práce byla vystavena firmou Zahradnické práce O. V., P. již dne 1. 7. 1995, tedy 46 dnů před objednávkou těchto prací.
Podle názoru ministra spravedlnosti k uvedené nelogické souvislosti je nutno vyslechnout nejen na objednávce a faktuře podepsaného zástupce Š. s. Praha 10, ale též podepsaného zástupce Mateřské školy, K. 14, P. a zástupce firmy dodavatele.
Podstatné je však zjištění, že zúčtovací doklad z roku 1995 na částku 989 000 Kč nepředkládal účtárně Š. s., Praha 10 k proplacení obviněný A. S., jak považuje za prokázané soud prvního stupně a soud odvolací, nýbrž k proplacení této částky došlo za jiných shora uvedených okolností, které nesouvisejí s pracovní náplní obviněného A. S. jako zaměstnance uvedené organizace.
Obdobné nesrovnalosti nezaregistroval a nevyhodnotil podle stížnosti pro porušení zákona Vrchní soud v Praze ohledně dílčích útoků sub 1) a sub 3).
Na č. l. 524 Přílohy č. 1, podčíslí 3 je v notářsky ověřeném opise založena faktura ze dne 23. 7. 1995 s datem splatnosti dne 7. 8. 1995, kterou dodavatel zahradnických prací firma O. V. účtovala částku 52 055,53 Kč za pokácení stromů, omlazení keřů a provedení sadové úpravy Mateřské školy, K., P., s tím, aby do data splatnosti, tj. do 7. 8. 1995 byla poukázána na č. účtu 4600329/3200, tedy na ten účet, který podle právního závěru obou soudů po dohodě s obviněným A. S. založil S. L. Obviněný A. S. však do zahradnických prací v této mateřské škole zainteresován nebyl.
Shodně lze konstatovat ohledně skutku sub 3) na č. l. 524 Přílohy č. 1 podčíslí 4, kde je v notářsky ověřeném opise založena faktura ze dne 3. 8. 1995 s datem splatnosti dne 17. 8. 1995, kterou dodavatel zahradnických prací firma O. V. účtovala částku 120 957 Kč za prořezání a omlazení keřů, odvoz odpadů v množství 60 m3 a provedení sadových úprav v Mateřské škoda M., P. s tím, aby do data splatnosti, tj. do 17. 8. 1995 byla platba poukázána na účtu, tedy na ten účet, který podle právního závěru obou soudů po dohodě s obviněným A. S. založil S. L. Opět je nutné konstatovat, že obviněný do zahradnických prací v Mateřské škole M., nebyl žádným způsobem zasvěcen.
V řádně konaném trestním řízení bude podle názoru uvedeném ve stížnosti pro porušení zákona nutné, aby ohledně útoků sub 1) a sub 3) pracovník účtárny, který byl pověřený likvidací faktur u Š. s. P., zdůvodnil, proč dal bankovní příkaz k úhradě jediné platby na jeden bankovní účet, avšak vždy na základě dvou různých zúčtovacích dokladů (na částku 52 055,53 Kč vystavena faktura ze dne 23. 7. 1995 od firmy O. V. a zároveň na částku 52 055,53 Kč vystavená faktura ze dne 31. 7. 1995 od BDO, V., na částku 120 957 Kč vystavena faktura od firmy O. V. a zároveň na částku 120 957 Kč vystavena faktura od BDO, V.). Vysvětlení k těmto závažným skutečnostem z hlediska náležitého objasnění věci bude muset podat i svědek J. D., který v roce 1995 byl pověřen řízením Š. s. P., a to vzhledem k příkazu, který vydal dne 21. 3. 1995 a v němž mimo jiné nařídil finanční účtárně organizace, že veškeré faktury mohou být propláceny pouze s jeho souhlasem (č. l. 25).
Dále stížnost pro porušení zákona poukazuje na skutečnost, že orgány činné v trestním řízení opomněly svou povinnost s ohledem na obhajobu A. S., že spoluobžalovaného nezná, prověřit rekonstruovaným úkonem výpověď S. L. tím, aby jmenovaný přesně v lokalitě Prahy 4 označil dům a bytovou jednotku, kam měl za obviněným A. S. docházet. Na základě údajů z tohoto vyšetřovacího úkonu mělo být pak zjišťováno, zda obviněný A. S. v předmětném domě a bytové jednotce bydlel, nebo se zde zdržoval a zda se tak v těchto místech se S. L. mohl setkávat.
Podle názoru ministra spravedlnosti bylo v průběhu trestního řízení proti A. S. zjištěno, že v souvislosti s úhradou služeb pro objekty a zařízení spravované bývalou Š. s., P. došlo k závažné majetkové trestné činnosti, kdy podvodným způsobem z vystavených falšovaných faktur a z jiných zúčtovacích dokladů byly poukazovány platby na dva soukromé účty, založené S. L., jenž z těchto účtů prováděl pro sebe a případně ve prospěch dalších osob hotovostní výběry, čímž byla Š. s., P. způsobena škoda ve výši 2 645 344 Kč.
Skutkový děj, jak je specifikován ve výrokové části rozsudku odvolacího soudu a jehož se měl se S. L. dopustit obviněný A. S., však prokázán nebyl. Orgány činné v trestním řízené se nezabývaly alternativou, že předmětné trestné činnosti se mohly dopustit jiné osoby zaměstnané v rozpočtové organizaci Š. s. P.
Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil, že napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze byl v neprospěch obviněného A. S. porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1, §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 a §259 odst. 3 tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, také v ustanovení §2 odst. 5, 6, tr. ř., aby napadené rozhodnutí zrušil a dále aby podle §270 odst. 1 tr. ř. věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí městskému státnímu zástupci v Praze.
Nejvyšší soud na podkladě této stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které mu předcházelo, a zjistil, že zákon byl porušen.
Je možno souhlasit se stížností pro porušení zákona, že při svých skutkových závěrech se oba soudy nevypořádaly se všemi okolnostmi případu, jakož i s opatřenými a provedenými důkazy. Z odůvodnění napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze je patrno, že soudy své závěry o tom, že to byl obviněný A. S., kdo spolupracoval se S. L., u kterého bylo jednoznačně prokázáno, že vybíral ze zjištěných a za tím účelem jím zřízených účtů částky poukázané Š. s., P., opíraly zejména o původní výpovědi tohoto spolupachatele. Důvodem k tomu byl i závěr o nutné spojitosti L. s některým pracovníkem Š. s. P. Konkrétně Vrchní soud v Praze ve svém rozsudku k tomu uvedl:
"Městský soud v Praze nepochybil vystavil-li závěr o vině A. S. na výpovědi spoluobžalovaného S. L. z přípravného řízení, v níž odvolatele usvědčoval. Obžalovaný S. L. v této výpovědi věrohodně popsal, za jakých okolností navázal s A. S. kontakt, specifikoval obsah jejich dohody týkající se založení účtů u UB, a. s. i u KB, a. s. a výběru finančních prostředků z těchto účtů..."
"Důvodných pochybností není ani o tom, že jedinou osobou, jež spojuje existenci zmiňovaných účtů u UB , a. s. a u KB, a. s., pohyb finančních částek na nich s mechanismem vedoucím k proplácení finančních částek poškozeným, je právě obžalovaný A. S."
Tyto závěry obou soudů jsou logickým vysvětlením skutečnosti, že poškozená školská správa, respektive její účtárna, poukázala na podkladě falešných faktur zjištěné částky na účty založené i vybrané S. L. Je zřejmé, že spolupachatelem S. L. musela být osoba, která měla přístup k příslušným dokumentům školské správy. Přitom, vzhledem k tomu, že šlo o falešné doklady týkající se odběrů energií, tedy dokumentů procházejícími oddělením, kde jako pracovník, který měl posuzovat, zda doklady odpovídají skutečnosti, byl v kritické době obviněný A. S. jako energetik školské správy, je zřejmé, že tento obviněný měl pro spolupráci se S. L. z pracovníků školské správy ty nejlepší podmínky. Navíc bylo ověřeno znaleckým posudkem z oboru grafologie, že obviněný některé dokumenty, které sloužily, resp. podle závěrů obou soudů měly sloužit jako podklad pro vyplacení předmětných částek skutečně A. S. zpracovával. To vše nasvědčovalo tomu, že původní výpověď S. L., kdy obviněného A. S. označil za svého spolupachatele, byla pravdivá.
Tyto skutečnosti odůvodňující značnou měrou podezření vůči obviněnému A. S. však neopravňovaly orgány činné v trestním řízení k tomu, aby se nezabývaly důkazy i okolnostmi, které by přesně vysvětlily mechanismus, jakým k proplácení falešných faktur, resp. jiných dokladů za odběr energií konkrétně v jednotlivých případech trestné činnosti mělo, resp. mohlo dojít, jakož i k těm okolnostem a důkazům, které podezření o vině A. S. zpochybňovaly. Povinností těchto orgánů bylo objasnit co nejúplněji okolnosti případu a odstranit všechny pochybnosti, na které v trestním řízení poukazovala obhajoba obviněného A. S.
Ve věci byl správně zjištěn mechanismus, jakým způsobem byly v kritické době na školské správě propláceny faktury za odběr energií, popř. placeny dodané energie na podkladě jiných dokladů a obecně také způsob, jak docházelo k trestné činnosti poškozující tuto organizaci.
Faktura dodavatele energie došla na podatelnu, podatelna ji poslala na účtárnu školské správy, ta zapsala fakturu do evidenčního deníku došlých faktur, opatřila ji tzv. košilkou, na které byl byl uveden název organizace - dodavatele, variabilní symbol, tedy číslo faktury a bankovní spojení, tedy číslo účtu, na který měla být faktura hrazena. Poté účtárna fakturu zaslala energetikovi - obviněnému S. Ten měl fakturu ověřit, zda odpovídá skutečnosti, a poté ji měl předložit nadřízenému svědkovi J. D. k podpisu. Tento svědek fakturu parafoval a po jeho podpisu byla faktura předána účtárně k proplacení. Peníze se odesílaly na čísla účtů uvedených na faktuře. Správnost čísla účtu uvedeného na faktuře, na který byly peníze zasílány, pracovnice účtárny nekontrolovaly, to bylo úkolem energetika, který měl k tomu potřebné podklady (smlouvy, doklady z předchozího období apod.). Faktury i tzv. košilky byly uloženy v účtárně tak, že k nim měl přístup každý pracovník školské správy.
Podle zavedené praxe ve školské správě byly v některých případech vypláceny dodavatelům zálohy na úhradu odběru energií, kdy podkladem pro zaslání příslušných částek účtárnou byly jiné podklady podepsané odpovědnými pracovníky, než faktury vystavené dodavateli.
Po odchodu obviněného A. S. z funkce energetika (31. 12. 1995) byla novým energetikem a vedoucí technického oddělení svědkyní S. prováděna kontrola faktur, při které bylo zjištěno, že existují dvě faktury proplacené se stejným číslem a za energii pro stejný objekt. Proto bylo vyvoláno jednání s dodavatelem energie, při kterém vyšlo najevo, že jedna z faktur, a to znějící na částku 159 557 Kč nebyla dodavatelem uvedeným na faktuře vystavena a uvedenou částku také dodavatel nikdy neobdržel (bod č. 6 výroku napadeného rozsudku). Po následující podrobné kontrole bylo zjištěno, že neoprávněně na jiný účet než účet dodavatele byly školskou správou, tedy její účtárnou, na podkladě nesprávných podkladů odeslány finanční prostředky v celkové částce 2 645 344 Kč.
Je tedy zřejmé, že trestná činnost byla s největší pravděpodobností páchána tak, že spolupachatel S. L. v případě, kdy šlo o proplacení faktury, zajistil, aby se falešná faktura dostala způsobem nebudícím podezření do účtárny tak, aby prošla běžným způsobem vyřízení (zanesením do evidence, opatřením košilkou, předložení příslušným odpovědným pracovníkům atd.). Soudy se však nezabývaly konkrétně tím, jak to mohl pachatel zajistit, zda např. musel poslat falešné faktury poštou apod. V případech útoků pod bodem 4 a 5 výroku napadeného rozsudku pachatel zřejmě zajistil, aby účtárně byly předloženy příslušné podklady schválené odpovědnými pracovníky školské správy. K prověření správnosti závěrů soudů v těchto směrech mělo být podrobnou výpovědí svědka J. D., popř. jiných informovaných pracovníků Š. s. zjištěno, zda odpovídalo běžné praxi při placení nákladů za odběr energií, aby byly bez faktury zaplaceny tak vysoké částky. K tomu bylo zapotřebí, aby se svědci seznámili podrobně s účetními doklady z té doby. Výpovědi svědků zatím nebyly dostatečně konkrétní.
Problémem je, že se soudy při svých závěrech o vině obžalovaného A. S. nevypořádaly s některými doklady založenými ve spise, na které také podrobně poukazuje stížnost pro porušení zákona. I když podle názoru Nejvyššího soudu jim bez podrobnějšího hodnocení v souvislosti s ostatními důkazy nelze přiznávat ten význam, který jim přiznává stížnost pro porušení zákona dovozující v konečném důsledku vyloučení trestní odpovědnosti obžalovaného A. S., jde o důkazy, které jsou pro posouzení obhajoby tohoto obviněného významné.
Pokud jde o nejzávažnější z útoků - bod č. 5 výroku napadeného rozsudku, bez vysvětlení zůstala skutečnost, že ve spise jsou založeny dohody o poskytnutí záloh na odběr tepla, které měly být uzavřeny dne 20. 12. 1994 mezi Š. s. P. a P. t., a. s. na období celého roku 1995 s rozpisem plateb za každý měsíc (č. l. 71 - 80). Z počtu uzavřených smluv lze dovodit, že deset objektů Š. s. P. koresponduje stejnému množství objektů uvedených v rozpise záloh na teplo, kterou zpracoval obviněný A. S. dne 8. 9. 1995 č. l. 69. Přitom již na těchto dokladech je uvedeno číslo účtu, na které měly být platby poukazovány.
Pokud by tyto dokumenty byly autentické, z čehož vychází stížnost pro porušení zákona, a byly uzavřeny mezi uvedenými subjekty dne 20. 12. 1994, byla by účast obviněného A. S. na útoku uvedeném pod bodem 5 výrazně zpochybněna, neboť ten nastoupil ke školské správě později až v březnu roku 1995. Podle názoru Nejvyššího soudu je však velmi nepravděpodobné, že by šlo o pravé listiny, neboť z dalších důkazů (listinné důkazy, výpovědi svědků) je zcela jednoznačně prokázáno, že účet uvedeného čísla byl spoluobžalovaným L. u banky založen až dne 1. 8. 1995. Na dokumentech ostatně chybí razítko dodavatele, není na něm uvedeno jméno zástupce a podpis spočívá ve dvou svislých čarách a jedné čáry podélné. Ve spise také není doloženo, zda se zálohové platby podle smlouvy uskutečňovaly. Za školskou správu je na uvedených smlouvách podpis znějící na jméno Ing. J. Š.
Z okolností týkajících se uvedených dokumentů a z nich vyplývajících důsledků, bylo třeba v trestním řízení zjistit, jak od dodavatele P. t., a. s., tak od pracovnice odběratele, ing. J. Š, která je měla za školskou správu podepsat. Je zřejmé, že pokud jde o falešné doklady, do účetnictví školské správy mohly být založeny pachatelem uvedeného útoku jako potřebný doklad o reálnosti částek, na něž byly vypracovány další dokumenty vedoucí k poukázání předmětné částky účtárnou školské správy na účet založený S. L. Ověřeno mělo rovněž být, zda vůbec tyto doklady byly zařazeny do účetnictví školské správy, např. zda byly nebo měly být, pokud by byly pravé, evidovány v nějakém k tomu účelu určeném seznamu podobně jako tomu bylo u došlých faktur, které byly vedeny Knize došlých faktur dodavatelů (srov. čl. 258-305). V tomto směru zřejmě bude velmi důležité, že je na první z těchto dohod (č. l. 71) razítko - "školská správa, došlo 6. 9. 1995", a toto razítko je patrně jako pořadové uvedeno číslo 439. Je proto třeba brát v potaz i možnost, že tyto smlouvy byly do účetnictví školské správy podvrženy (např. zasláním poštou) proto, aby byl vytvořen právní podklad pro "rozpis záloh na teplo dle objektů" zpracovaný podle závěrů soudů A. S. 8. 9. 1995 (čl. 69).
Dále je třeba ohledně útoku uvedeného pod č. 5 napadeného rozsudku poukázat na doklad, resp. jeho kopii, který je součástí Přílohy č. 1 spisu podčíslí 7. Doklady uvedené v této příloze, které se týkají i ostatních dílčích útoků, byly předloženy Městskému soudu v Praze dne 22. 11. 1999, takže byly k dispozici vrchnímu soudu v odvolacím řízení. Tento soud se tedy jimi a jejich významem měl při svém rozhodnutí zabývat, neboť je jeho povinností vypořádat se i s novými skutečnostmi a důkazy (§249 odst. 2. tr. ř.). Jde o opis faktury dodavatele společnosti COM-TIP, s. r. o., P. obsahující vyúčtování rekonstrukce dvou základních škol na Praze 10 v úhrnné výši plateb 1 291 300 Kč (součet položek 860 920 Kč + 430 380 Kč). Předmětná faktura měla být pro odběratele Š. s. P. odeslána dne 28. 5. 1995 s termínem její splatnosti dne 8. 9. 1995 na číslo účtu dodavatele společnosti COM-TIP, s. r. o. Podle číselného označení se jedná o stejný účet, který měl podle výroku rozsudku založit S. L. po dohodě s obviněným A. S. Pokud by byla tato faktura autentická alespoň v tom smyslu, že existovala v účetnictví Š. s., P. v době, kdy vznikla posuzovaná škoda, a byla způsobilá sloužit jako podklad pro její proplacení účtárnou Š. s., P., mohl by se příkaz k úhradě (č. l. 81) vyhotovený dne 7. 9. 1995 týkat uskutečnění platby za tuto fakturu, nikoli tedy platby jako záloh na teplo předložených v rozpise A. S., jak zatím dovodily oba soudy.
Pochybnosti ohledně skutkových závěrů obou soudů ohledně uvedeného útoku budí i skutečnost, na kterou rovněž poukazuje stížnost pro porušení zákona, totiž že příkaz k bankovnímu převodu částky 1 291 3000 Kč účtárnou Š. s, P. (hromadný příkaz adresovaný České spořitelně založený v kopii na č. l.81 ) na účet vedený u UB , a. s., pobočka P. - N., musel být dán již dne 7. 9. 1995, neboť je označen razítkem České spořitelny z tohoto dne. Není jasné, jak je možné, že byl tento příkaz zaslán peněžnímu ústavu, jak dovozují soudy, na podkladě účtárně předložených dokladů - "rozpisu záloh" zpracovaného S. (č. l. 69) a platebního poukazu (č. l. 67), kteréžto oba doklady jsou datovány až dnem 8. 9. 1995.
Pokud jde o další útoky uvedené ve výroku napadeného rozsudku, lze souhlasit se stížností pro porušení zákona, že se vrchní soud v odvolacím řízení měl důsledně zabývat listinnými důkazy založenými v již zmíněné Příloze č. 1 i ve vztahu k nim. I když podle názoru Nejvyššího soudu nelze uvedeným podkladům z důvodů dále rozvedených přiznávat bez jejich zhodnocení v souvislosti s ostatními důkazy tak zásadní význam jako stížnost pro porušení zákona, je zřejmé, že podobně jako doklad uvedený na str. 7 Přílohy č. 1, jde o faktury, popř. jiné doklady, které by, pokud by byly pravé v tom smyslu, že existovaly v účetnictví školské správy v kritické době a byly způsobilé být podkladem pro účtárnu školské správy, aby dala příkaz k jejich proplacení, výrazně zpochybňovaly, že k útokům došlo tak, jak zjistily oba soudy, tedy, že účtárna dala příkaz k proplacení předmětných částek na podkladě těch podkladů uvedených v jejich rozsudcích. Jde o opisy dokladů, které obsahují čísla účtů založených S. L. za účelem páchání trestné činnosti.
Ve stížnosti pro porušení zákona jsou velmi podrobně uvedené doklady popsány ve vztahu k jednotlivým útokům. Postačí tedy na tuto část stížnosti pro porušení zákona odkázat. Potom, co byly tyto doklady známy soudům, bylo nutné se jimi zabývat tak, že měli být vyslechnuti odpovědní pracovníci školské správy, zejména svědek J. D., který byl v kritické době pověřen řízením Š. s., P., a všechny pracovnice účtárny, aby se vyjádřili k těmto dokladům a jejich významu ze shora uvedených hledisek.
Podle názoru Nejvyššího soudu je důležité pro zjištění skutečného stavu věci, že tyto faktury nebyly evidovány v "Knize došlých faktur dodavatelů" z kritické doby (srov. č. l. 258-305), a je tedy obecně možno uvést, že jejich způsobilost být podkladem pro proplacení částek, o něž byla Š. s. P. poškozena, by byla podstatně nižší, než těch dokladů, které za podklad způsobení škody dovodily soudy. Faktury, které jsou popsány v popisu jednotlivých útoků napadeného rozsudku jsou v evidenci došlých faktur řádně uvedeny (srov. např. č. l. 267 a 269). Bez významu nejsou ani okolnosti, za nichž se tyto podklady dostaly do dispozice soudů. Byly zaslány anonymně Městskému soudu v Praze v době po vyhlášení jeho rozsudku. Pokud jde o doklady na č. l. 5, 6, které by se mohly vztahovat k útoku popsanému pod bodem 4 výroku o vině rozsudku Vrchního soudu v Praze, nelze také odhlédnout od toho, že faktura za provedené práce měla být vystavena firmou Zahradnické práce O. V., P. již dne 1. 7. 1995, tedy 46 dnů před objednávkou těchto prací ze stany školské správy. V úvahu je třeba vzít při posuzování hodnověrnosti těchto dokladů a jejich významu i možnost, že je zaslal Městském soudu v Praze sám obviněný A. S., aby v odvolacím řízení zpochybnil závěry rozsudku tohoto soudu.
Bez výhrad se lze však ztotožnit s názorem uvedeným ve stížnosti pro porušení zákona, že s ohledem na obhajobu obžalovaného A. S., že S. L. nezná a že se s ním nikdy nesetkal, bylo povinností orgánů činných v trestním řízení prověřit tvrzení uvedeného spoluobžalovaného o tom, kde se oba obžalovaní měli setkávat, vyšetřovacím úkonem, kterým by S. L. přesně v lokalitě Prahy 4 označil dům, popř. i bytovou jednotku, kam měl za S. docházet. Na základě údajů z tohoto vyšetřovacího úkonu mělo být pak zjišťováno, zda obviněný A. S. v předmětném domě a bytové jednotce bydlel, nebo se zde zdržoval a zda se tak v těchto místech se S. L. mohl setkávat. I když lze souhlasit s názorem Vrchního soudu v Praze, že sama skutečnost, že obviněný A. S. měl mít v kritické době trvalé bydliště v jiné části Prahy, nevylučuje možnost, že se s ním S. L. setkával na místě, které ve svých původních výpovědích uváděl, nelze pouhými, byť logickými dedukcemi, nahrazovat provádění důkazů, které je reálně možné.
V této souvislosti je ještě nutné poukázat na skutečnost, že mezi doklady předloženými anonymně Městskému soudu v Praze, které tvoří Přílohu č. 1, je na č. l. 11 založen dokument opatřený razítkem Policie ČR, místní oddělení Vršovice, označený jako vyrozumění oznamovatele. J. D. - Š. s., M. 21, P., je k oznámení o vloupání do objektu mateřských školek na Praze 10 policií sdělováno, že se nepodařilo prokázat trestná činnost S. L., bytem na Z. 6, P. a že se věc proto odkládá podle §159 odst. 4 tr. ř. Podle názoru obhajoby obžalovaného A. S. tento doklad zpochybňuje věrohodnost výpovědi svědka J. D., neboť ten tvrdil, že obžalovaného S. L. nezná, a naznačuje tak i možné spojení jiných pracovníků Š. s. P., než A. S., s tímto již odsouzeným pachatelem předmětné trestné činnosti.
Podle názoru Nejvyššího soudu měla být v této trestní věci prověřena autentičnost tohoto dokumentu dotazem na příslušné oddělení Policie České republiky, popř. i doplněna výpověď svědka J. D. o vyjádření ke skutečnostem, které z tohoto dokumentu vyplývaly.
S ohledem na shora uvedené vady znamenající porušení zákona v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v odvolacím řízení i v ustanoveních §254 odst. 1 a §259 odst. 3 tr. ř. v neprospěch obviněného A. S. Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí Městského soudu v Praze v části týkající se tohoto obviněného. S ohledem na povahu potřebného doplnění dokazování, pokud jde o prověření výpovědi St. L., přikázal věc k projednání a rozhodnutí městskému státnímu zástupci v Praze.
Povinností městského státního zástupce v Praze v novém řízení především bude doplnit dokazování tak, jak bylo naznačeno v tomto rozsudku Nejvyššího soudu při vytýkání vad dosavadního řízení. V novém řízení se příslušné orgány, zejména pak soud, budou muset vypořádat s věcí také z hledisek, na které poukázal Nejvyšší soud v tomto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 8. listopadu 2000
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch