ECLI:CZ:NS:2001:11.ND.107.2001.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci péče o nezletilé děti Š. Š., a M. Š., děti M. Š., a Z. Š., o úpravu poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu rodičů, o určení místní příslušnosti podle §11 odst. 3 o. s. ř. takto:
Určuje se, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Ústí nad Labem.
Odůvodnění:
Otec nezletilých dětí podal dne 18. 5. 2000 u Okresního soudu Praha-západ návrh na úpravu poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu rodičů. Z podaného návrhu, z vyjádření otce před soudem ze dne 31. 5. 2000, jakož i z odvolání matky proti níže uvedenému usnesení Okresního soudu vyplývá, že obě nezletilé děti mají české občanství a povolení k pobytu v Austrálii, kde mají společně s matkou bydliště. Otec dle svého vyjádření v současné době bydlí v Ústí nad Labem a v zájmu ekonomiky řízení navrhuje určit jako místně příslušný Okresní soud v Ústí nad Labem, když v obvodu Okresního soudu Praha-západ již nezletilé děti ani rodiče nebydlí od roku 1997 (dle matky od roku 1996).
Okresní soud Praha-západ usnesením ze dne 4. 7. 2000, v této věci, vedené pod sp. zn. Nc 93/2000, vyslovil svou místní nepříslušnost, a dále rozhodl tak, že po právní moci usnesení bude věc předložena Nejvyššímu soudu k určení místní příslušnosti soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř. Usnesení nabylo právní moci dnem 6. 2. 2001, v souvislosti s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2000, sp. zn. 30 CO 579/2000, kterým tento rozhodl o odvolání matky tak, že usnesení soudu I. stupně potvrdil.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Jak v rozhodnutí o místní nepříslušnosti soudy správně uvedly, v daném případě věc patří do pravomoci soudů České republiky. Jelikož mezinárodní smlouvy kterými jsou vázány jak Česká republika, tak Australský svaz (resp. Spojené království Velké Británie a Severního Irska - za předpokladu, že smlouva zavazuje též Australský svaz), tyto otázky přímo neřeší, je zde na místě užití příslušných ustanovení zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů. Podle §39 odst. 1 tohoto zákona je ve věcech výchovy a výživy nezletilých a v jiných věcech jich se týkajících, jsou-li českými občany, pravomoc českých soudů dána i tehdy, žijí-li v cizině. Použití českého práva pak vyplývá z ustanovení §24 odst. 1 téhož zákona.
Ve věci však, na základě výše uvedeného, zcela chybějí podmínky místní příslušnosti podle §88 písm. c) o. s. ř. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud určil podle §11 odst. 3 o. s. ř., že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Ústí nad Labem. Při určení místní příslušnosti soudu přihlížel zejména k ekonomickým a praktickým důvodům, když otec nezletilých dětí, jako jediný účastník řízení s bydlištěm v České republice, má toto bydliště právě v obvodu působnosti Okresního soudu v Ústí nad Labem.
Nakonec je třeba uvést, že Nejvyšší soud ve věci jednal a rozhodoval podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2000, neboť řízení bylo zahájeno před uvedeným datem (viz část dvanáctá, hlava I, bod 2 zákona č. 30/2000 Sb.)
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. května 2001
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch