ECLI:CZ:NS:2001:11.ND.134.2001.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v právní věci navrhovatele Ing. arch. J. S., proti odpůrcům 1) Ing. arch. J. S., 2) Ing. arch. Z. H., a 3) Ing. arch. M. L., vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 17 C 96/91, v řízení o dovolání odpůrců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 11. 1999, sp. zn. 11 Co 645/97, vedeném Nejvyšším soudem České republiky pod sp. zn. 30 Cdo 410/2000, rozhodl podle §16 odst. 1 o. s. ř. o návrhu navrhovatele na vyloučení soudců Nejvyššího soudu České republiky z projednávání a rozhodování této věci takto:
Soudci Nejvyššího soudu České republiky JUDr. P. P., JUDr. F. D. a JUDr. K. P. n e j s o u vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 30 Cdo 410/2000.
Odůvodnění:
Ve shora uvedené právní věci podali odpůrci dne 12. 1. 2000 k Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud\") prostřednictvím Městského soudu v Brně dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 11. 1999.
Věc je vedena u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 410/2000 a rozhodovat o ní přísluší senátu občanskoprávního kolegia tohoto soudu určeného rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2000, ve znění účinném ke dni doručení dovolání, tj. senátu č. 30 složeném z předsedy senátu JUDr. P. P. a soudců JUDr. F. D. a JUDr. K. P.
Dne 28. 3. 2000 bylo Nejvyššímu soudu doručeno podání navrhovatele označené jako „Námitka podjatosti soudců Nejvyššího soudu ČR při projednávání a rozhodování o dovolání odpůrců\", které je svým obsahem návrhem na vyloučení všech soudců Nejvyššího soudu z projednávání a rozhodování výše označené věci. Návrh poté navrhovatel doplnil podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 25. 10. 2000.
Důvody, pro které lze mít pochybnost o nepodjatosti soudců Nejvyššího soudu spatřuje navrhovatel především ve skutečnosti, že ihned po vyhlášení dovoláním napadeného rozsudku krajského soudu se k tomuto rozhodnutí vyjádřila v deníku MF DNES dne 30. 11. 1999 předsedkyně Nejvyššího soudu JUDr. E. W., Ph.D., a to podle jeho názoru spíše emotivním výrokem, který vyjadřoval negativní postoj k navrhovateli. Tímto vyjádřením dala podle navrhovatele najevo takový poměr k věci i k navrhovateli, který zakládá pochybnost o její nepodjatosti, přičemž pochybnost se pak s ohledem na její funkční postavení rozšiřuje i na všechny ostatní soudce Nejvyššího soudu, neboť každý z nich je alespoň v oblasti administrativní vůči předsedkyni soudu ve vztahu jisté služební podřízenosti. Na podporu svého tvrzení navrhovatel cituje vybrané části ust. §17 odst. 2 a §22 zák. č. 436/1991 Sb., které upravují postavení a pravomoci předsedy Nejvyššího soudu. Na základě uvedeného dovozuje, že systém právních norem a instrukcí o soudech a soudcích údajně dává předsedovi Nejvyššího soudu dostatečné organizační, kárné i ekonomické nástroje jak u soudců Nejvyššího soudu prosadit svou vůli. Veřejně vyjádřený názor předsedkyně Nejvyššího soudu, kterým v rámci nepřátelské mediální kampaně proti jedné ze stran nepřímo napadla soudkyni soudu nižšího stupně, může být výstražným příkladem a nepsanou instrukcí jak věc projednávat a rozhodnout i pro soudce Nejvyššího soudu. Dále navrhovatel uvádí, že nakolik je mu známo, je soudkyní a funkcionářkou Nejvyššího soudu i manželka právního zástupce odpůrců JUDr. I. B. Proto rovněž k ní mohou být ostatní soudci tohoto soudu ve výše naznačeném vztahu, který zakládá pochybnosti o jejich nepodjatosti.
Věc byla v souladu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2001 předložena příslušnému senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu, aby rozhodl o návrhu navrhovatele na vyloučení soudců Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud v senátě příslušném ve smyslu ustanovení §16 odst. 1 věta druhá občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „o. s. ř.\") přezkoumal návrh navrhovatele a shledal, že zákonné důvody pro vyloučení soudců Nejvyššího soudu z projednávání a rozhodování věci dány nejsou.
Soudci Nejvyššího soudu, členové senátu, kterých se ve skutečnosti námitka podjatosti týká, JUDr. P. P., JUDr. F. D. a JUDr. K. P. ve svých vyjádřeních shodně uvedli, že k projednávané věci, k účastníkům a jejich zástupcům nejsou v žádném vztahu a nejsou jim známy ani jiné skutečnosti, pro které by mohli být vyloučeni.
Podle ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnosti o jejich nepodjatosti. O vyloučení v tomto smyslu lze však rozhodovat jen ve vztahu ke konkrétním osobám soudců, kteří se podílejí nebo mohou podílet na projednávání a rozhodování věci. Vzhledem k tomu nelze rozhodovat o vyloučení všech soudců Nejvyššího soudu. Případná podjatost je výsledkem osobního vztahu soudce k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům, a proto tento poměr je nutno zjišťovat individuálně, u každého soudce zvlášť. Z dikce ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. je zřejmé, že uvedený poměr může být zjišťován jen u těch soudců, kteří se skutečně podílejí na projednávání a rozhodování právě té věci, v níž byla námitka podjatosti vznesena. Proto bylo rozhodováno jen o vyloučení těch soudců Nejvyššího soudu, kteří podle rozvrhu práce jsou příslušní projednávat a rozhodovat předmětnou věc.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodování přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu zcela zjevně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Důvodem k vyloučení soudce nemůže být údajná nepřátelská mediální kampaň vedená proti jedné ze stran. Především je třeba zdůraznit, že žádný ze soudců, jejichž podjatost může být namítána, se na zmíněné publicitě nijak nepodílel. Nežádoucí vztah k věci, k účastníkům či k jejich zástupcům jako důvod podjatosti soudců by mohl být důvodem k jejich vyloučení jen tehdy, kdyby se na negativní publicitě dlužníka ve sdělovacích prostředcích soudci ještě před svým rozhodnutím sami podíleli. Není-li tomu tak, nemůže být jakákoli zmínka o některém z účastníků řízení ve sdělovacích prostředcích důvodem k vyloučení soudců z projednávání a rozhodování věci takového účastníka. Pokud by měl být akceptován názor navrhovatele o důvodech podjatosti, pak by v případě publicity v hromadných sdělovacích prostředcích s celorepublikovou působností nemohl takto publikovanou věc projednávat a rozhodovat žádný soudce kteréhokoli soudu, protože by se o ní mohl ze sdělovacích prostředků předem dozvědět. To je ovšem závěr neudržitelný. Proto informace o určité právní věci ve sdělovacích prostředcích ještě sama o sobě nevytváří nežádoucí vztah soudce k této věci, který by ho diskvalifikoval z možnosti nestranně a nezaujatě ji projednat a rozhodnout.
Pokud se jedná o navrhovatelem zmiňované vyjádření předsedkyně Nejvyššího soudu, tak navrhovatel sám uvádí, že na základě příslušných ústavních a zákonných ustanovení mají soudci při výkonu jejich funkce zaručenou nezávislost a jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. Jsou vázáni toliko zákony a jsou povinni rozhodnout nestranně a spravedlivě. Pochybnost o nepodjatosti soudce proto nelze dovodit již ze samotné skutečnosti, že mohl zaznamenat různými způsoby projevený názor jiného soudce či funkcionáře soudu, týkající se projednávané věci.
Pokud se týče namítaného vztahu soudců určených k projednávání a rozhodování této věci k JUDr. I. B., předsedkyni občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu, resp. jejího vztahu k právnímu zástupci odpůrců, platí výše uvedené obdobně. Poměr soudce k účastníku řízení či jeho zástupci může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, dále i vztahem přátelským či zjevně nepřátelským. V tomto případě žádný takový vztah příslušných soudců zjištěn nebyl.
Pochybnost o nepodjatosti uvedených soudců nelze dovodit ani z jejich vyjádření, v němž potvrzují, že k věci, k účastníkům či k jejich zástupcům nemají žádný osobní vztah. O jejich případné podjatosti pak nesvědčí ani žádná jiná okolnost obsažená ve spise, proto Nejvyššímu soudu nezbylo než rozhodnout tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí
Nakonec je třeba uvést, že Nejvyšší soud ve věci jednal a rozhodoval podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2000, neboť návrh byl podán před uvedeným datem (viz část dvanáctá, hlava I, bod 5. zákona č. 30/2000 Sb.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. srpna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík