ECLI:CZ:NS:2001:11.TCU.10.2001.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. února 2001 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. R. rozsudkem Okresního soudu v Deggendorfu ze dne 23. dubna 1997, sp. zn. Ls 11 Js 470/97, ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu Zemského soudu v Deggendorfu ze dne 4. srpna 1997, sp. zn. 1 Ns 11 Js 470/97, Spolková republika Německo, a to pro trestný čin nedovoleného dovozu omamných prostředků v nikoli malém množství podle §30 I čís. 4, §33 zákona o omamných prostředcích, §74 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, přičemž mu bylo uložen též trest zabavení věci - mobilního telefonu Eurotel.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Deggendorfu ze dne 23. dubna 1997, sp. zn. Ls 11 Js 470/97, ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu Zemského soudu v Deggendorfu ze dne 4. srpna 1997, sp. zn. 1 Ns Js 470/97, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 1. prosince 1997, byl J. R. uznán vinným ze spáchání trestného činu nedovoleného dovozu omamných prostředků v nikoli malém množství podle §30 I čís. 4, §33 zákona o omamných prostředcích, §74 trestního zákona Spolkové republiky Německo, kterého se dopustil tím, že dne 16. ledna 1997 asi v 13.00 hod. přicestoval v osobním automobilu přes hraniční přechod B. do SRN, přičemž v 13.20 hod. u obce F. během náhodné kontroly příslušníky Celní pátrací služby M. bylo zjištěno, že shora jmenovaný má u sebe 1 kg heroinu, rozdělený do dvou balíčků, který dostal od neznámé osoby v České republice a který za odměnu 200 DM měl předat ve městě R. další neznámé osobě. Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců a trestu zabavení věci - mobilního telefonu Eurotel.
Dne 13. 2. 2001, pod sp. zn. 134/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že obviněný je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. R. se dopustil velmi závažné trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána mezinárodními úmluvami. Rovněž je nutno přihlédnout k povaze převážených omamných prostředků (heroin), jejich množství a k tomu, že Jiřímu Riedlovi byl uložen poměrně vysoký trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. února 2001
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík