Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23.03.2001, sp. zn. 11 Tcu 16/2001 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2001:11.TCU.16.2001.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2001:11.TCU.16.2001.1
sp. zn. 11 Tcu 16/2001 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky projednal dne 23. března 2001 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto: Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky K. H., rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech ze dne 22. února 1999, sp. zn. 220 Ds 148 Js 065061/98, Spolková republika Německo, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců podle §92a odst. 1 čís. 1 a 2, §92 odst. 1 čís. 1 a 6, §3 odst. 1 §55 odst. 1 a §58 odst. 1 cizineckého zákona, §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a sedmi měsíců. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech ze dne 22. února 1999, sp. zn. 220 Ds 148 Js 065061/98, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 22. února 1999, byl K. H. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců podle §92a odst. 1 čís. 1 a 2, §92 odst. 1 čís. 1 a 6, §3 odst. 1 §55 odst. 1 a §58 odst. 1 cizineckého zákona, §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 27. října 1998 okolo 00.20 hodin společně s dalším spolupachatelem převezl ilegálně v nákladním voze tov. zn. Liaz 55 afghánských státních příslušníků, z toho 34 dospělých a 21 dětí, z České republiky do Spolkové republiky Německo, ačkoli věděl, že přepravované osoby nemají potřebné doklady pro vstup na území SRN. Při závěrečné kontrole na hraničním přechodu Z., který se nachází již na německém území, byly převážené osoby objeveny příslušníky Spolkové pohraniční stráže v sedlovém návěsu vozidla. Po úspěšném převozu afghánských státních příslušníků a návratu do České republiky měli oba pachatelé společně obdržet částku 300 DM. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a sedmi měsíců. Dne 13. března 2001 pod sp. zn. 956/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že obviněný je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Jde o rozmáhající se nebezpečnou trestnou činnost, která výrazně narušuje rovněž zájmy České republiky. Odsouzený ilegálně přepravoval do ciziny velké množství osob z důvodu slíbené úplaty. Byl mu také uložen poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 23. března 2001 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/23/2001
Spisová značka:11 Tcu 16/2001
ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:11.TCU.16.2001.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18