ECLI:CZ:NS:2001:11.TCU.20.2001.1
sp. zn. 11 Tcu 20/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Karla Hasche a JUDr. Stanislava Rizmana ve veřejném zasedání konaném dne 26. dubna 2001 projednal návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na uznání rozsudku soudu Slovenské republiky a rozhodl takto:
Podle §384a tr. ř., v trestní věci odsouzeného J. V., státního občana České republiky, se u z n á v á na území České republiky rozsudek Krajského soudu v Košicích, Slovenská republika, ze dne 19. ledna 1996, sp. zn. 1 T 48/95, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu Slovenské republiky ze dne 17. dubna 1996, sp. zn. 4 To 23/96.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Košicích, Slovenská republika, ze dne 19. ledna 1996, sp. zn. 1 T 48/95, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu Slovenské republiky ze dne 17. dubna 1996, sp. zn. 4 To 23/96, byl J. V. uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákona Slovenské republiky. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 15. května 1995 ve večerních hodinách v I. č. 55, okres M., Slovenská republika, v úmyslu usmrtit šestkrát udeřil větší silou a prudkostí svého bratra S. V. kladivem zezadu na temenní oblast hlavy a potom, když poškozený spadl na zem, ho šestkrát bodl bodnořezným nástrojem do oblasti šíje a trupu. Následkem těchto bodnořezných poranění došlo k masivnímu zakrvácení pravé pohrudnicové dutiny a k šoku z vykrvácení, v důsledku čehož poškozený zemřel. Tento skutek spáchal poté, co byl rozsudkem Vyššího vojenského soudu v Trenčíně, Slovenská republika, ze dne 11. dubna 1968, sp. zn. T 2/68, uznán vinným (mimo jiné) trestným činem vraždy podle §219 trestního zákona Slovenské republiky, za což mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtrnácti let. Za tento trestný čin byl odsouzen k výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti let.
V současné době odsouzený J. V. vykonává trest odnětí svobody v Nápravně výchovném ústavu v I. ve Slovenské republice s tím, že podle vyjádření dotčených orgánů má být výkon trestu ukončen dne 27. května 2013.
Odsouzený projevil žádostí adresovanou Ministerstvu spravedlnosti Slovenské republiky ze dne 14. února 2000 a následně pak v protokolu sepsaném v nápravně výchovném ústavu dne 6. března 2000 zájem o předání k výkonu trestu do České republiky a prohlásil, že s předáním souhlasí.
Ministerstvo spravedlnosti Slovenské republiky přípisem ze dne 30. března 2000 č. 5076/96-61/4 požádalo v souladu s čl. 31 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech, uveřejněné pod č. 209/1993 Sb., a na základě Úmluvy o předávání odsouzených osob, uveřejněné pod č. 553/1992 Sb., Ministerstvo spravedlnosti České republiky o převzetí výkonu trestu odnětí svobody v této trestní věci.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky předložilo proto dne 6. dubna 2001 tuto věc Nejvyššímu soudu České republiky s návrhem, aby podle §384a tr. ř. rozsudek Slovenské republiky uznal na území České republiky.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal předloženou trestní věc a shledal, že zákonné podmínky pro uznání rozsudku slovenského soudu jsou v této věci splněny tak, jak jsou stanoveny v uvedených mezinárodních smlouvách.
J. V. je podle osvědčení o státním občanství vystaveném Okresním úřadem v K. dne 21. února 2001 občanem České republiky. Jde o odsouzeného, který vyjádřil souhlas s předáním, přičemž je odsouzen za trestný čin, který je trestným i podle právního řádu České republiky /trestný čin vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák./, a zbytek trestu odnětí svobody, který je třeba ještě vykonat, převyšuje dobu šesti měsíců.
Odsouzenému byl rozsudkem slovenského soudu uložen trest odnětí svobody v trvání osmnácti let. K tomu je třeba uvést, že za skutek popsaný v rozsudku lze podle ustanovení §219 odst. 2 tr. zák. uložit také výjimečný trest (§29 tr. zák.), tedy trest odnětí svobody od patnácti až do dvaceti pěti let nebo trest odnětí svobody na doživotí. Uložení trestu odnětí svobody v trvání osmnácti let tak z hlediska druhu a výše trestu nijak neodporuje právnímu řádu České republiky.
Ze shora uvedených důvodů bylo rozhodnuto tak, že se návrhu na uznání cizozemského rozsudku vyhovuje.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není žádný opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. dubna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík