ECLI:CZ:NS:2001:11.TCU.21.2001.1
sp. zn. 11 Tcu 21/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 18. května 2001 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. T., roz. P., rozsudkem Okresního soudu v L. ze dne 15. 1. 1999, sp. zn. Ds 280 Js 30782/98, Spolková republika Německo, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců podle §92a odst. 1 čís. 1, 2, §92 odst. 1 čís. 1, 6 cizineckého zákona, §25 odst. 2, §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v L. ze dne 15. 1. 1999, sp. zn. Ds 280 Js 30782/98, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 29. 7. 1999, byl M. T. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců podle §92a odst. 1 čís. 1, 2, §92 odst. 1 čís. 1, 6 cizineckého zákona, §25 odst. 2, §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že 23. 9. 1998 přemluvil spoluodsouzeného S., aby s použitím mikrobusu značky Iveco, vyzvedl na nádraží v obci T. v Rakouské republice 17 afghánských státních příslušníků a přepravil je do Spolkové republiky Německo. Podle ujednání tyto osoby S. vyzvedl a přepravil je do SRN, přičemž za mikrobusem jel .M. T. ve svém osobním automobilu. Oba jmenovaní občané České republiky měli za přepravu těchto osob obdržet odměnu, a to T. ve výši asi 300 DM. Za tento trestný čin byl M. T. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců.
Dne 24. 4. 2001, pod sp. zn. 3353/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že obviněný je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Jde o rozmáhající se nebezpečnou trestnou činnost, která rovněž narušuje zájmy České republiky a jejíž závažnost je v tomto případě u odsouzeného podstatně zvyšována okolností, že k jejímu spáchání navedl i další osobu, spoluodsouzeného S. Byl mu také uložen poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona, týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu, jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. května 2001
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch