Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 01.11.2001, sp. zn. 11 Tcu 32/2001 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2001:11.TCU.32.2001.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2001:11.TCU.32.2001.1
sp. zn. 11 Tcu 32/2001 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky projednal dne 1. listopadu 2001 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto: Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů o odsouzení občana České republiky M. P., rozsudkem Okresního soudu ve Weidenu i. d. OPf. ze dne 11. 8. 1999, sp. zn. 2 Ds 3 Js 3123/99, Spolková republika Německo. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu ve Weidenu i. d. OPf. ze dne 11. 8. 1999, sp. zn. 2 Ds 3 Js 3123/99, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 11. 8. 1999, byl M. P. uznán vinným trestným činem společného ilegálního převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že po zprostředkování třetí osobou zapůjčil odděleně stíhané osobě svůj osobní automobil zn. Ford, aby tato mohla převzít u obce W. jugoslávské státní příslušníky, kteří ilegálně přicestovali do Spolkové republiky Německo, a přepravit je dále do vnitrozemí. Za to obdržel od třetí neznámé osoby protislužbu, z níž 1000 Kč odevzdal jako příspěvek na benzín. Přitom věděl, že se jedná o cizince, pobývající na území Spolkové republiky Německo ilegálně. Následně dne 15. 3. 1999 okolo 19.00 hod. bylo s půjčeným automobilem realizováno shora uvedeným způsobem převzetí 4 osob, které předtím překročily obejitím pasových kontrol tzv. zelenou hranici a neměli povolení k pobytu na území Spolkové republiky Německo, k přepravení směrem na U. Dne 17. 5. 2001 pod sp. zn. 2827/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny všechny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona. V posuzované věci však nejsou zcela dány podmínky materiální povahy. Předmětný trestný čin nelze, s přihlédnutím k způsobu jeho spáchání a zjištěné míře spoluúčasti odsouzeného, označit za závažný ve smyslu zákona. Ze strany M. P. se jednalo o jednorázové zapůjčení osobního automobilu k přepravě 4 osob po území Spolkové republiky Německo. Odsouzený sice tento čin spáchal, jak vyplývá z opisu evidence Rejstříku trestů vyžádaného ve věci Nejvyšším soudem, ve zkušební době podmíněného odsouzení českým soudem, avšak pro trestnou činnost jiného charakteru. Taktéž uložený trest odnětí svobody, i když nepodmíněný, není nijak vysoký. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že materiální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona nelze pokládat za splněné. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 1. listopadu 2001 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/01/2001
Spisová značka:11 Tcu 32/2001
ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:11.TCU.32.2001.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18