ECLI:CZ:NS:2001:11.TCU.33.2001.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 29. května 2001 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanky České republiky D. Š., roz. P. rozsudkem Zemského soudu v Düsseldorfu ze dne 17. 11. 1998, sp. zn. XII - 32/98 - 60 Js 443/98, Spolková republika Německo, a to pro trestný čin společného nedovoleného obchodování s omamnými prostředky v nikoli malém množství v sedmi případech podle §29a odst. 1 bod 2, §31 zákona o omamných prostředcích, §21, §25 odst. 2, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Düsseldorfu ze dne 17. 11. 1998, sp. zn. XII - 32/98 - 60 Js 443/98, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 7. 12. 1998, byla D. Š. uznána vinnou ze spáchání trestného činu společného nedovoleného obchodování s omamnými prostředky v nikoli malém množství v sedmi případech podle §29a odst. 1 bod 2, §31 zákona o omamných prostředcích, §21, §25 odst. 2, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustila tím, že v Düsseldorfu od listopadu 1997 se spoluodsouzeným F. Š. prodávali heroin v dávkách po 5 g za 120 až 150 DM konzumentům, kteří se hlásili přes mobilní telefon F. Š., a to tím způsobem, že odběratelé přicházeli do bytu odsouzené, nebo předání vyřizoval jeden se shora jmenovaných před domem na ulici. Dne 13. 1. 1998 byla D. Š. zpozorována, jak prodává před domem na ulici S. odděleně stíhanému muži šest balíčků heroinu. Následně byl její byt prohledán a bylo zajištěno 762 g (brutto) heroinu, z čehož 475,2 g z toho byl kofein a paracetamol. U dávek heroinu, které spoluodsouzený F. Š. v době od listopadu 1997 do 13. 1. 1998 odebral za účelem dalšího prodeje odsouzenými, šlo o následující množství: čtyřikrát 50 g, jednou 100 g, jednou 200 g a jednou 400 g. Tyto dávky byly smíchány s ředícím prostředkem v poměru 1:1, později v poměru 1:2. Za tento trestný čin byla D. Š. odsouzena k tretu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců.
Dne 17. 5. 2001 pod sp. zn. 1014/2000-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzená je občankou České republiky, která byla odsouzena cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. D. Š. se dopustila závažné trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami. Rovněž je nutno přihlédnout k samotné povaze distribuované drogy a k jejímu zadrženému i prodanému množství (celkem cca 0,9 kg). Byl ji také uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona, týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu, jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. května 2001
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch