ECLI:CZ:NS:2001:11.TCU.39.2001.1
sp. zn. 11 Tcu 39/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 28. června 2001 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. H., rozsudkem Okresního soudu v Ambergu ze dne 9. 2. 1999, sp. zn. Ds 5 Js 10853/98, Spolková republika Německo, a to pro trestný čin krádeže ve čtyřech věcně souvisejících případech podle §242 odst. 1, §25 odst. 2, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo po dobu jednoho roku a šesti měsíců a zabavení věci - osobního automobilu tov. zn. Mazda.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ambergu ze dne 9. 2. 1999, sp. zn. Ds 5 Js 10853/98, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 9. 8. 1999, byl R. H. uznán vinným trestným činem krádeže ve čtyřech věcně souvisejících případech podle §242 odst. 1, §25 odst. 2, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 20. 10. 1998, resp. 21. 10. 1998, ve čtyřech případech ve vědomé a záměrné součinnosti s další spoluodsouzenou osobou z různých obchodů v A. a B. odcizili oděvy, a to kožené bundy a sportovní svrchní oděvy značek Bogner, Lacoste, atd. v celkové hodnotě 11 649 DM, s úmyslem trvale připravit o tyto předměty jejich vlastníky bez zaplacení. Za tento trestný čin byl R. H. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo po dobu jednoho roku a šesti měsíců a zabavení věci - osobního automobilu tov. zn. Mazda.
Dne 31. 5. 2001 pod sp. zn. 2814/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin krádeže podle §247 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Jednalo se o trestnou činnost páchanou více útoky ve velmi krátkém časovém intervalu, kterými byla způsobena celkově značná škoda. R. H. se jí dopustil přesto, že byl v té době ve zkušební době podmíněného odsouzení pro trestnou činnost stejného charakteru, konkrétně rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech ze dne 2. 3. 1998, sp. zn. 211 Ds 303 Js 67992/97, pro trestné činy společné krádeže ve dvou případech, pokusu o společnou krádež ve dvou případech a pokusu o společnou krádež, k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem na dva roky. Nyní mu byl uložen mimo jiné již nepodmíněný trest odnětí svobody, a to v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona, týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu, jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. června 2001
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch