ECLI:CZ:NS:2001:11.TCU.45.2001.1
sp. zn. 11 Tcu 45/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 8. srpna 2001 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky I. Z., rozsudkem Okresního soudu v Görlitzi ze dne 25. 3. 1998, sp. zn. 1 Ls 951 Js 25053/97, Spolková republika Německo, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2, §92 odst. 1 č. 1, 6 cizineckého zákona, §52, §69, §69b trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu tří let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Görlitzi ze dne 25. 3. 1998, sp. zn. 1 Ls 951 Js 25053/97, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 11. 6. 1998, byl I. Z. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2, §92 odst. 1 č. 1, 6 cizineckého zákona, §52, §69, §69b trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 25. 10. 1997 v časných ranních hodinách napomáhal 34 cizím státním příslušníkům irácké, libanonské, turecké, jugoslávské a afghánské národnosti s vízovou povinností k nedovolenému vstupu a pobytu na území Spolkové republiky Německo tím, že na Spolkovém území v blízkosti hranice s Českou republikou v obvodu obcí O./O. cizince naložil do svého vozidla (transportéru tov. zn. Renault,) a vezl je do vnitrozemí, i když musel počítat s možností, že cizinci krátce předtím vstoupili do Spolkové republiky Německo ilegálně. Následně byl téhož dne v 7.30 hod. zadržen u nájezdu na dálnici B.-O. příslušníky Spolkové ostrahy hranic. Za tuto jízdu mu byla přislíbena finanční odměna. Pro uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu tří let.
Dne 12. 7. 2001 pod sp. zn. 22310/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. I. Z. napomáhal za přislíbený finanční prospěch v ilegální přepravě značného množství cizinců (34 osob) přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o rozmáhající se společensky nebezpečnou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Navíc z opisu Rejstříku trestů, vyžádaného ve věci Nejvyšším soudem, vyplývá, že se této trestné činnosti dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení českým soudem pro majetkový trestný čin. Tato skutečnost týkající se osoby odsouzeného do značné míry zvyšuje společenskou nebezpečnost jeho jednání a tím i závažnost činu. Byl mu také uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona, týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu, jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. srpna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch