ECLI:CZ:NS:2001:11.TCU.49.2001.1
sp. zn. 11 Tcu 49/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 8. srpna 2001 žádost Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky o povolení průvozu A. M., a rozhodl v neveřejném zasedání podle §383c tr. ř., čl. 30 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech (uveřejněna pod č. 209/1993 Sb.) a čl. 21 Evropské úmluvy o vydávání (uveř. pod č. 549/1992 Sb.) takto:
Povoluje se p r ů v o z vydávané osoby A. M., územím České republiky pro účely vydání k výkonu trestu do Slovenské republiky, a to jí trestu uloženému rozsudkem Krajského soudu v Bratislavě ze dne 5. 2. 1998, sp. zn. 2 T 174/96, Slovenská republika, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu Slovenské republiky ze dne 13. 5. 1998, sp. zn. 1 To 31/98, kterým byla odsouzená pravomocně uznána vinnou trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek, jedů a prekurzorů podle §187 odst. 1 trestního zákona Slovenské republiky. Uvedeného trestného činu se měla dopustit tím, že dne 11. 6. 1996 okolo 16.52 hod. na parkovišti automobilů v B., na J. ulici, měla u sebe v plastovém sáčku 49,5 g heroinu o koncentraci 55%, přičemž tento byl u ní nalezen policejními orgány, když ho přenášela na dosud nezjištěné místo.
Po dobu průvozu bude vydávaná osoba držena ve vazbě.
Odůvodnění:
Ministerstvo spravedlnosti Slovenské republiky požádalo na základě čl. 21 Evropské úmluvy o vydávání o povolení průvozu státní občanky Slovenské republiky A. M. územím České republiky. Průvoz se má uskutečnit v rámci vydání odsouzené A. M. ze Spolkové republiky Německo do Slovenské republiky k výkonu trestu odnětí svobody. A. M. byla odsouzena již výše citovaným rozsudkem Krajského soudu v Bratislavě ze dne 5. 2. 1998, sp. zn. 2 T 174/96, Slovenská republika, který nabyl právní moci ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu Slovenské republiky ze dne 13. 5. 1998, sp. zn. 1 To 31/98, pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek, jedů a prekurzorů podle §187 odst. 1 trestního zákona Slovenské republiky, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Na odsouzenou A. M. byl vydán Krajským soudem v Bratislavě dne 9. 9. 1999 pod sp. zn. 2 T 174/96 zatýkací rozkaz.
Nejvyšší soud České republiky projednal žádost Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky z hlediska splnění právních podmínek citovaných mezinárodních smluv. Zjistil, že v posuzovaném případě jde o vydání k výkonu trestu odnětí svobody pro trestný čin, který z hlediska právních řádů Slovenské republiky i České republiky splňuje podmínky pro povolení průvozu ve smyslu čl. 21 Evropské úmluvy o vydávání, ve znění výhrady České republiky. Výkon trestu pak není promlčen podle právního řádu Slovenské republiky ani podle právního řádu České republiky. Osoba, o jejíž vydání jde, není občanem České republiky.
K trestnosti činu podle právních řádů obou zemí Nejvyšší soud považuje za důležité uvést, že zatímco jak z obou výše uvedených rozhodnutí slovenských soudů vyplývá, pro posouzení trestnosti činu z hlediska konkrétní skutkové podstaty podle slovenského právního řádu není rozhodné, zda osoba přechovává omamnou látku pro sebe nebo pro jiného, neboť v obou případech se dopouští téhož trestného činu (§187 trestního zákona Slovenské republiky), pro posouzení trestnosti činu podle českého právního řádu tato skutečnost významná je, neboť činí jeden ze znaků dvou samostatných skutkových podstat trestných činů (§187 a §187a tr. zák.). I když se v tomto konkrétním případě z rozhodnutí slovenských soudů nedá jednoznačně určit, zda by právní kvalifikace jednání odsouzené A. M. odpovídala v českém právním řádu trestnému činu podle §187 nebo §187a tr. zák., a to právě a pouze s ohledem na nejasný účel držení omamných prostředků, lze jednoznačně určit, že se jedná o jednání trestné podle českého právního řádu, neboť naplňuje všechny další obligatorní znaky obou výše uvedených skutkových podstat trestných činů.
Jelikož nebyly zjištěny žádné právní překážky, které by bránily povolení průvozu odsouzené A. M. za účelem výkonu trestu ve Slovenské republice, Nejvyšší soud České republiky žádosti Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky vyhověl. Zároveň rozhodl o nutném opatření omezujícím osobní svobodu vydávané osoby v době průvozu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. srpna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch