ECLI:CZ:NS:2001:11.TCU.5.2001.1
sp. zn. 11 Tcu 5/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. února 2001 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Zamítá se návrh ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., na zaznamenání údajů o odsouzení občana České republiky F. H. rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu ze dne 1. 6. 1999, sp. zn. 17 E Vr 877/99 Hv 290/99, Rakouská republika, a to pro přečin soudně trestného ilegálního převádění podle §104 odst. 1, §105 odst. 2 cizineckého zákona Rakouské republiky, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu ze dne 1. 6. 1999, sp. zn. 17 E Vr 877/99 Hv 290/99, Rakouská republika, který nabyl právní moci dne 5. 6. 1999, byl F. H. uznán vinným ze spáchání přečinu soudně trestného ilegálního převádění podle §104 odst. 1, §105 odst. 2 cizineckého zákona Rakouské republiky, kterého se dopustil tím, že dne 30. 4. 1999 pro svůj prospěch a za účelem výdělku v O. napomáhal při protiprávním vstupu čtyř čínských státních příslušníků na území Rakouské republiky. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Dne 24. ledna 2001, pod sp. zn. 3461/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že F. H. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci však nejsou dány podmínky materiální povahy. S přihlédnutím k charakteru a způsobu spáchání činu jej nelze označit za závažný ve smyslu zákona a ani uložený trest odnětí svobody není nijak vysoký. Nejvyšší soud opatřil ve věci opis z rejstříku trestů odsouzeného, aby ověřil, zda závažnost činu není zvyšována okolností, že by šlo o pachatele, který trestnou činností v cizině navazoval na trestnou činnost stejné povahy, páchanou před tím v České republice. Z opisů evidence Rejstříku trestů vyplynulo, že F. H. byl sice v minulosti již soudně trestán, ale pro trestný čin krádeže podle §247 tr. zák. k podmíněnému trestu odnětí svobody. Vzhledem k tomu, že se ve zkušební době osvědčil, hledí se však na něj jako kdyby odsouzen nebyl. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že ani osoba pachatele nezvyšuje nebezpečnost posuzovaného činu a že tedy materiální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona nelze pokládat za splněné.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. února 2001
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch