ECLI:CZ:NS:2001:11.TCU.54.2001.1
sp. zn. 11 Tcu 54/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 4. září 2001 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. K., rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech ze dne 26. 10. 1998, sp. zn. 201 Ls 148 Js 43022/98, Spolková republika Německo, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců za účelem výdělku v sedmi případech, z toho ve dvou případech ve stádiu pokusu, podle §92a odst. 1 č. 1, odst. 2 č. 1, odst. 3, §92 odst. 1 č. 1, 6 cizineckého zákona, §53, §22, §23, §69, §69a, §69b trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a dvou měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu tří let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech ze dne 26. 10. 1998, sp. zn. 201 Ls 148 Js 43022/98, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 27. 1. 1999, byl J. K. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců za účelem výdělku v sedmi případech, z toho ve dvou případech ve stádiu pokusu, podle §92a odst. 1 č. 1, odst. 2 č. 1, odst. 3, §92 odst. 1 č. 1, 6 cizineckého zákona, §53, §22, §23, §69, §69a, §69b trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že po předchozí domluvě s další blíže neurčenou osobou napomáhal v ilegální organizované přepravě imigrantů ze třetích zemí z České republiky na území Spolkové republiky Německo. Úkolem odsouzeného bylo převzít na spolkovém území v blízkosti státní hranice převáděné osoby po jejich přechodu přes „zelenou hranici“ z České republiky do připraveného osobního automobilu nebo transportéru a dopravit je dále do vnitrozemí. Objednávky byly odsouzenému sdělovány telefonicky, místem převzetí osob bylo vždy stanoviště na místní spojovací komunikaci mezi obcemi C. a P. v blízkosti K. Konkrétně se tímto způsobem odsouzený podílel na převádění ve čtyřech případech v přesně nezjištěné době v listopadu 1997, lednu, únoru a květnu 1998, kdy převzal vždy čtyři cizí státní příslušníky neznámé národnosti, které přepravil do D. Dále se ve dnech 29. 11. 1997 a 8. 7. 1998 dostavil na smluvené místo převzetí k přepravě opět vždy čtyř cizích státních příslušníků neznámé národnosti, kteří se však nedostavili. Konečně dne 14. 7. 1998 převzal do transportéru tov. zn. Škoda, české státní poznávací značky, dva iránské státní příslušníky k další přepravě do vnitrozemí. Krátce nato byl zadržen příslušníky Spolkové ostrahy hranic. Ve všech případech odsouzený věděl, že cizinci neměli potřebná povolení pro vstup na území Spolkové republiky Německo. Za každé převedené mu bylo přislíbeno a následně vyplaceno 200 DM. Pro uvedený trestný čin byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a dvou měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu tří let
Dne 24. 8. 2001 pod sp. zn. 19/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák., resp. pokus trestného činu nedovoleného překročení státní hranice podle §8 k §171a tr. zák). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. K. opakovaně (v sedmi případech) napomáhal za přislíbený finanční prospěch v ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o rozmáhající se nebezpečnou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Byl mu také uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. září 2001
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík