ECLI:CZ:NS:2001:11.TCU.56.2001.1
sp. zn. 11 Tcu 56/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 10. září 2001 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky K. V., rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci v Grazu ze dne 9. 7. 1997, sp. zn. 8 Vr 3234/96, Rakouská republika, a to pro zločin podle §12 odst. 1, 2 a 3 č. 3 SGG, ve spojení s §15 trestního zákoníku Rakouské republiky, a tomuto zločinu odpovídající část trestu, a to trest odnětí svobody v trvání dvou let a tří měsíců.
Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů o odsouzení občana České republiky K. V., rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci v Grazu ze dne 9. 7. 1997, sp. zn. 8 Vr 3234/96, Rakouská republika, pro přečin podle §36 odst. 1 č. 2 zákona o zbraních Rakouské republiky, a tomuto trestnému činu odpovídající část trestu, se zamítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci v Grazu ze dne 9. 7. 1997, sp. zn. 8 Vr 3234/96, Rakouská republika, jenž nabyl právní moci dne 17. 12. 1998, byl K. V. uznán vinným zločinem podle §12 odst. 1, 2 a 3 č. 3 SGG, částečně ve spojení s §15 trestního zákoníku Rakouské republiky a přečinem podle §36 odst. 1 č. 2 zákona o zbraních Rakouské republiky. Uvedeného zločinu se podle zjištění soudu dopustil tím, že v rozporu s existujícími předpisy jako člen skupiny spolu s dalšími stíhanými osobami dovezl za účelem výdělku dne 2. 12. 1996 z České republiky do Rakouské republiky přinejmenším 250 g heroinu a cca 306 g kokainu. Následně se dne 5. 12. 1996 v H. pokusil spolu s další stíhanou osobou prodat cca 301 g kokainu domnělému odběrateli drog (ve skutečnosti skrytému vyšetřovateli) za cenu 300 000 ATS, u čehož byli zadrženi. Ve výroku uvedeného přečinu se dopustil tím, že ve dnech 2. - 5. 12. 1996 v G. a na jiných místech neoprávněně držel zakázanou zbraň, a to sprej se slzným plynem
Za tyto činy byl K. V. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců.
Dne 24. 8. 2001 pod sp. zn. 3721/99-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. V návrhu je chybně označen rakouský soud a uvedena nesprávná výše uloženého trestu odnětí svobody, když správně se jedná o rozsudek Zemského soudu pro věci trestní v G. (nikoliv ve V.) a o trest odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců (nikoliv dvou let).
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a dospěl k následujícím závěrům:
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky (formální podmínky), a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen (materiální podmínky).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem.
Co se týče druhé formální podmínky postupu podle §4 odst. 2 zákona, tedy oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, tak podmínka oboustranné trestnosti činu se posuzuje samostatně ve vztahu ke každému z těchto skutků (viz č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, tak Nejvyšší soud při splnění dalších zákonných podmínek rozhodne o zaznamenání do evidence Rejstříku trestů pouze těch údajů z cizozemského rozsudku, které se týkají jen toho skutku (těch skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna. To znamená, že se zaevidují údaje z rozsudku cizího státu o právním posouzení tohoto skutku a tomuto právnímu posouzení odpovídající část uloženého trestu. Odpovídající část trestu, jež se zapíše do evidence Rejstříku trestů určí v rozhodnutí podle §4 odst. 2 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož jsou splněny podmínky pro zápis, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, který se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu zaznamená do evidence Rejstříku trestů, je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4 odst. 2 (viz č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu) se návrh ministerstva spravedlnosti na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů zamítne.
S ohledem na výše uvedené úvahy dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě skutku, ve kterém je spatřován podle rakouského právního řádu přečin podle §36 odst. 1 č. 2 zákona o zbraních Rakouské republiky, a který spočívá v tom, že odsouzený ve dnech 2. - 5. 12. 1996 v G. a na jiných místech neoprávněně držel zakázanou zbraň, a to sprej se slzným plynem.
Jestliže z obsahu spisu se podává, že odsouzený v uvedené době toliko měl v držení sprej se slzným plynem, aniž tento trestněprávně relevantním způsobem použil, pak toto jednání nenaplňuje znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákona České republiky.
Pokud jde o trestný čin nedovoleného ozbrojování podle §185 tr. zák., ve znění účinném do 25. 2. 1997, tak v případě přechovávání zbraně bez povolení podle odst. 1 tohoto ustanovení se musí jednat o zbraň střelnou a podle odst. 2 potom o zbraň hromadně účinnou. Co se rozumí zbraní střelnou stanoví zákon č. 288/1995 Sb., v ustanovení §3 písm. a). Zbraní hromadně účinnou se rozumí taková zbraň, která při obvyklém použití je způsobilá současně usmrtit více lidí nebo jim způsobit těžkou újmu na zdraví. Sprej se slzným plynem však není možné zařadit ani pod jednu z uvedených kategorií. V jeho držení tedy trestný čin nedovoleného ozbrojování spatřovat nelze.
Protože v úvahu nepřichází použití ani jiné skutkové podstaty obsažené v trestním zákoně České republiky, tak Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti ČR na zápis cizozemského odsouzení v této části (tj. ohledně tohoto skutku a za něj odpovídajícího trestu) zamítl.
Pokud jde o skutek, ve kterém je spatřován zločin podle §12 odst. 1, 2 a 3 č. 3 SGG, částečně ve spojení s §15 trestního zákoníku Rakouské republiky, tak v tomto případě se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák.).
Ve výše uvedeném rozsahu jsou tedy splněny všechny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou ohledně výše uvedené trestné činnosti dány i podmínky materiální povahy. K. V. se dopustil velmi závažné trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána mezinárodními úmluvami. Rovněž je nutno přihlédnout k povaze dovezených a nabízených omamných látek (heroin a kokain) a k jejich značnému množství (cca 250 g heroinu a 300 g kokainu). Byl mu také uložen poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona, týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu, jsou v tomto směru splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto rozhodnutí. Přitom rozhodl tak, že část trestu odpovídající rozsahu zápisu odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů činí trest odnětí svobody v trvání dvou let a tří měsíců, a to s přihlédnutím k poměru závažnosti jednotlivých skutků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. září 2001
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík