ECLI:CZ:NS:2001:11.TCU.66.2001.1
sp. zn. 11 Tcu 66/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal žádost Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky o povolení průvozu J. A., a rozhodl dne 15. listopadu 2001 v neveřejném zasedání podle §383c tr. ř., čl. 30 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech (uveřejněna pod č. 209/1993 Sb.) a čl. 21 Evropské úmluvy o vydávání (uveřejněno pod č. 549/1992 Sb.) takto:
Povoluje se p r ů v o z vydávané osoby J. A., územím České republiky pro účely vydání k výkonu trestu odnětí svobody v trvání sedmi let do Slovenské republiky, a to trestu uloženého mu rozsudkem Krajského soudu v Bratislavě ze dne 18. 12. 1991, sp. zn. 1 T 58/91, Slovenská republika, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu Slovenské republiky ze dne 26. 2. 1992, sp. zn. 1 To 8/92, kterým byl J. A. pravomocně uznán vinným pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 trestního zákona Slovenské republiky. Uvedeného trestného činu se měl dopustit tím, že
1. v přesně nezjištěný den v měsíci dubnu 1990 v hotelu Z. v N. si vypůjčil od J. Z. 25 000 Kč s tím, že uvedenou finanční částku mu vrátí do jednoho měsíce, slib nesplnil a částku nevrátil,
2. v přesně nezjištěný den v měsíci lednu 1991 v hotelu Z. v N. si vypůjčil od J. Z. 31 000 Kč s tím, že uvedenou finanční částku mu vrátí do tří týdnů, slib nesplnil a částku nevrátil,
3. dne 1. 12. 1990 v hotelu Z. v N. si od L. B. vypůjčil 50 000 Kč s tím, že uvedenou finanční částku mu vrátí do 1. 6. 1991, slib nesplnil a částku nevrátil,
4. dne 17. 12. 1990 v N. na H. ul. č. 13 si od Ing. D. B. vypůjčil 340 000 Kč s tím, že uvedenou finanční částku mu vrátí do 29. 12. 1990, slib nesplnil a částku nevrátil,
5. dne 7. 2. 1991 v Zemědělském družstvu B., okr. N., si od JUDr. Ing Š. K. vypůjčil 180 000 Kč s tím, že uvedenou finanční částku mu vrátí do konce února 1991, slib nesplnil a částku nevrátil,
6. v době od února 1991 do konce května 1991 ve V. Z. č. 285, okr. N., si od O. R. na vícekrát vypůjčil celkově 160 000 Kč s tím, že uvedenou finanční částku jí vrátí do 25. 7. 1991, slib nesplnil a částku nevrátil,
7. dne 1. 3. 1991 v N. na nábř. F. v. č. 118 si od F. K. vypůjčil 42 000 Kč s tím, že uvedenou finanční částku mu vrátí do 1. 6. 1991, slib nesplnil a částku nevrátil,
8. dne 4. 3. 1991 ve V. č. 318, okr. N., si od L. V. vypůjčil 120 000 Kč s tím, že uvedenou finanční částku mu vrátí do 30. 6. 1991, slib nesplnil a částku nevrátil,
9. dne 6. 5. 1991 v obci P. č. 335, okr. N., si od M. Á. vypůjčil 5600 DM s tím, že uvedenou finanční částku mu vrátí do 30. 6. 1991, slib nesplnil a částku nevrátil.
Po dobu průvozu bude vydávaná osoba držena ve vazbě.
Odůvodnění:
Ministerstvo spravedlnosti Slovenské republiky požádalo na základě čl. 21 Evropské úmluvy o vydávání o povolení průvozu státního občana Slovenské republiky J. A. územím České republiky. Průvoz se má uskutečnit v rámci vydání odsouzeného J. A. z Francouzské republiky do Slovenské republiky k výkonu trestu odnětí svobody. J. A. byl odsouzen výše již citovaným rozsudkem Krajského soudu v Bratislavě ze dne 18. 12. 1991, sp. zn. 1 T 58/91, Slovenská republika, který nabyl právní moci ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu Slovenské republiky ze dne 26. 2. 1992, sp. zn. 1 To 8/92, pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 trestního zákona Slovenské republiky, k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let. Na odsouzeného J. A. byl vydán Krajským soudem v Bratislavě dne 30. 11. 2000 pod sp. zn. Z-2 1T 58/91 zatýkací rozkaz.
Nejvyšší soud České republiky projednal žádost Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky z hlediska splnění právních podmínek v úvodu citovaných mezinárodních smluv. Zjistil, že v posuzovaném případě jde o vydání k výkonu trestu odnětí svobody pro trestný čin, který z hlediska právních řádů Slovenské republiky i České republiky splňuje podmínky pro povolení průvozu ve smyslu čl. 21 Evropské úmluvy o vydávání, ve znění výhrady České republiky.
K jedné z podmínek shora uvedeného čl. 21 Evropské úmluvy o vydávání, a to podmínce oboustranné trestnosti činu, Nejvyšší soud považuje za potřebné uvést následující. I když přímo z výroku odsuzujícího rozsudku slovenského soudu není zřejmé, zda byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. České republiky (znak uvedení někoho v omyl, využití něčího omylu) dovodit z naplnění tohoto znaku jeho odůvodnění. Podle zjištění cizozemského rozhodnutí J. A. poškozené uváděl v omyl tvrzením, že peníze si půjčuje pro soukromé podnikání a tyto v termínu vrátí, i když žádnou podnikatelskou činnost nevykonával a již v době půjček neměl v úmyslu poškozeným peníze v termínu vrátit a do doby projednávání věci je také nevrátil. Za této situace, a s ohledem i na existující rozdílnost ve formách rozhodování soudů členských států Evropské úmluvy o vydávání (kdy v některých případech je skutek popsán toliko v odůvodnění rozhodnutí), Nejvyšší soud konstatuje, že podmínka oboustranné trestnosti je v této věci splněna.
Výkon trestu pak není promlčen ani podle právního řádu Slovenské republiky ani podle právního řádu České republiky. Osoba, o jejíž vydání jde, není občanem České republiky.
Jelikož nebyly zjištěny žádné právní překážky, které by bránily povolení průvozu J. A. za účelem výkonu trestu ve Slovenské republice, Nejvyšší soud České republiky žádosti Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky vyhověl. Zároveň rozhodl o nutném opatření omezujícím osobní svobodu vydávané osoby v době průvozu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. listopadu 2001
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík