ECLI:CZ:NS:2001:11.TCU.68.2001.1
sp. zn. 11 Tcu 68/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 15. listopadu 2001 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky A. L., rozsudkem Obvodového soudu ve Weidenu i. d. OPf. ze dne 26. 1. 1999, sp. zn. 2 Ds 5 Js 12254/98, Spolková republika Německo, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců ve dvou případech podle §92a odst. 1 č. 1 a 2, §92 odst. 1 č. 6, §56 odst. 1 cizineckého zákona, §53, §69, §69a trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a devíti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu ve Weidenu i. d. OPf. ze dne 26. 1. 1999, sp. zn. 2 Ds 5 Js 12254/98, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 9. 3. 1999, byl A. L. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců ve dvou případech podle §92a odst. 1 č. 1 a 2, §92 odst. 1 č. 6, §56 odst. 1 cizineckého zákona, §53, §69, §69a trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že po předchozí domluvě s další osobou
1. dne 30. 9. 1998 okolo 5.00 hod. převzal v P. do svého osobního automobilu zn. Opel Ascona, 4 kosovské Albánce, kteří, jak věděl, neměli povolení k pobytu na území SRN a tyto přepravil do blízkosti státní hranice u S. V. Odtud byli převedeni pěším převaděčem na území SRN. Mezitím A. L. s automobilem vstoupil na území SRN přes hraniční přechod M., aby tyto osoby opět převzal v obci N. k další přepravě. Tak však již neučinil a vrátil se zpět do České republiky, neboť pociťoval, že je pozorován policií;
2. dne 7. 10. 1998 převzal opět v P. do dodávkového automobilu zn. Fiat Ducato, který předtím pronajal v P., 26 kosovských Albánců, kteří, jak věděl, neměli povolení k pobytu na území SRN a tyto a přepravil je do blízkosti státní hranice u V. Odtud byli převedeni pěším převaděčem na území SRN. Mezitím A. L. s automobilem vstoupil na území SRN přes hraniční přechod W., kde na parkovišti v blízkosti ulice R. kolem T. u obce N. okolo 8.00 hod převedené osoby převzal opět do vozu, aby je přepravil do R. V K. u obce W. byl pak i s přepravovanými osobami zadržen hlídkou Spolkové ostrahy hranic.
Za svůj podíl na úspěšném převedení osob mu byla přislíbena v prvním případě částka 500 DM a v druhém případě částka 1400 DM. Za tuto trestnou činnost byl A. L odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a devíti měsíců.
Dne 7. 11. 2001 pod sp. zn. 2575/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky („dále jen „Nejvyšší soud“) věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a tr. ř. Nejvyšší soud. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. A. L. opakovaně napomáhal za přislíbenou úplatu v organizované ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o rozmáhající se nebezpečnou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Byl mu také uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona, týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu, jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. listopadu 2001
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík