ECLI:CZ:NS:2001:11.TCU.69.2001.1
sp. zn. 11 Tcu 69/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 3. prosince 2001 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. V., rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech ze dne 6. 11. 1998, sp. zn. 210 Ds 148 Js 056560/98, Spolková republika Německo, a to pro trestný čin převádění většího počtu cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2, §92 odst. 1 č. 1, 6, §3 odst. 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech ze dne 6. 11. 1998, sp. zn. 210 Ds 148 Js 056560/98, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 6. 11. 1998, byl P. V. uznán vinným trestným činem převádění většího počtu cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2, §92 odst. 1 č. 1, 6, §3 odst. 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že na základě předchozí dohody s dalšími neznámými osobami, jako pěší převaděč převedl dne 16. 8. 1998 okolo 00.30 hod. 12 iráckých státních příslušníků v okolí hraničního kamene 7/15 z České republiky do Spolkové republiky Německo. Přitom si byl vědom, že převáděné osoby nedisponují dokumenty potřebnými ke vstupu a pobytu na území Spolkové republiky Německo. Téhož dne okolo 00.55 hod. byl zadržen příslušníky Spolkové ostrahy hranic na O. H. Za svůj podíl na převedení osob si nechal přislíbit obvyklou „převaděčskou mzdu“. Pro tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Dne 15. 11. 2001 pod sp. zn. 4672/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona však může Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. V. se podílel za přislíbený finanční prospěch na organizované ilegální přepravě většího množství cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o rozmáhající se společensky nebezpečnou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Závažnost činu je zde zvyšována také osobou pachatele (odsouzeného), kdy z opisu evidence Rejstříku trestů, vyžádaného ve věci Nejvyšším soudem, se podává, že odsouzený je osobou již mnohokráte soudně trestanou, a také, že předmětný trestný čin spáchal několik týdnů po ukončení zkušební doby podmíněného odsouzení českým soudem za úmyslný trestný čin. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona, týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu, jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. prosince 2001
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch