ECLI:CZ:NS:2001:11.TCU.71.2001.1
sp. zn. 11 Tcu 71/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 20. prosince 2001 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky V. F., rozsudkem Oblastního soudu v Przemyśli ze dne 26. 11. 1999, sp. zn. II K 1060/99, Polská republika, a to pro trestný čin podle čl. 63 §1, čl. 87 §1, čl. 7 §1 finančního trestního zákoníku Polské republiky a trestný čin podle čl. 270 §1 trestního zákoníku Polské republiky, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců a k trestu propadnutí věci - 20 200 litrů lihu.
Odůvodnění:
Rozsudkem Oblastního soudu v Przemyśli ze dne 26. 11. 1999, sp. zn. II K 1060/99, Polská republika, jenž nabyl právní moci dne 3. 12. 1999, byl V. F. uznán vinným trestným činem podle čl. 63 §1, čl. 87 §1, čl. 7 §1 finančního trestního zákoníku Polské republiky a trestným činem podle čl. 270 §1 trestního zákoníku Polské republiky. Uvedených trestných činů se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 26. 2. 1999 v M., P. v., uvedl v omyl funkcionáře Celního úřadu v P.i uvedením pravdě neodpovídajících údajů v celním prohlášení a v dokumentech, které jsou podkladem pro celní odbavení a současně předložil ke kontrole zfalšované údaje, zapsané na příslušných formulářích týkajících se převáženého zboží, odběratelů a celních odbavení v dokladech, s úmyslem jejich použití místo pravdivých, a to: fakturu, certifikát jakosti ředidla typu 646 a mezinárodní přepravní list CMR, na základě čehož přivezl z Ukrajinské republiky do Polské republiky 20 200 litrů lihu v hodnotě 119 988 PLN bez jejich předchozího označení kolky akcízu a ohrozil tak Státní pokladnu krácením celních poplatků. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců a k trestu propadnutí věci - 20 200 litrů lihu.
Dne 15. 11. 2001 pod sp. zn. 3196/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení polským soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby podle §148 tr zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. V. F. se dopustil závažného úmyslného trestného činu, když popsaným jednáním zkrátil příslušné celní poplatky a způsobil tak polské Státní pokladně škodu, jejíž výše odpovídá škodě velkého rozsahu podle §89 odst. 11 tr. zák. Závažnost činu je zde zvyšována také osobou pachatele (odsouzeného), kdy z opisu evidence Rejstříku trestů, vyžádaného ve věci Nejvyšším soudem, se podává, že odsouzený předmětný trestný čin spáchal pouze několik týdnů po ukončení zkušební doby podmíněného odsouzení českým soudem pro jinou majetkovou trestnou činnost. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. prosince 2001
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch