ECLI:CZ:NS:2001:11.TCU.8.2001.1
sp. zn. 11 Tcu 8/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Stanislava Rizmana a JUDr. Karla Hasche ve veřejném zasedání konaném dne 16. února 2001 projednal návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na uznání rozsudku soudu Italské republiky a rozhodl takto:
Podle §384a tr. ř., v trestní věci odsouzeného V. M. se u z n á v á na území České republiky rozsudek Občanskoprávního a trestního soudu v Turínu, Italská republika, ze dne 2. července 1999, č. 1604.
Odůvodnění:
Rozsudkem Občanskoprávního a trestního soudu v Turínu, Italská republika, ze dne 2. července 1999, č. 1604 byl V. M. uznán vinným trestným činem obchodu s omamnými látkami podle čl. 73, čl. 80 odst. 2 Výnosu prezidenta Italské republiky č. 309/90. Za tento trestný čin mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání šesti let a osmi měsíců a peněžitý trest ve výši 80 000 000 italských lir. Stalo se tak na základě zjištění, že odsouzený dovážel, převážel a držel za účelem prodeje 16 balíčků obsahujících celkem 7891,09 g kokainu, z toho hlavní složka směsi vážila 5905,037 g, což je množství odpovídající 39 367 denním dávkám kokainu, přičemž byl dne 8. prosince 1998 při kontrole u výběrčích pokladen na dálničním vjezdu v Turíně zadržen v automobilu Opel Corsa se státní poznávací značkou .........., ve kterém byla v zadních výplních dveří nalezena uvedená látka v balíčcích hermeticky ovinutých lepící páskou a zapečetěných.
V současné době odsouzený V. M. vykonává trest odnětí svobody ve věznici Casa Circondariale v Brissogne (Aosta) s tím, že podle vyjádření Ministerstva spravedlnosti Italské republiky má být výkon trestu ukončen dne 7. 8. 2005.
Odsouzený projevil žádostí adresovanou Ministerstvu spravedlnosti České republiky ze dne 18. 2. 2000 zájem o předání k výkonu trestu do České republiky. Stejnou žádost podal i příslušným orgánům Italské republiky.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky předložilo proto dne 29. ledna 2001 tuto věc Nejvyššímu soudu České republiky s návrhem, aby podle §384a tr. ř. rozsudek Občanskoprávního a trestního soudu v Turínu, Italská republika, ze dne 2. července 1999, č. 1604 uznal na území České republiky.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal předloženou trestní věc a shledal, že podmínky pro uznání rozsudku italského soudu jsou v této věci splněny tak, jak jsou stanoveny v Úmluvě o předávání odsouzených osob, uveřejněné pod č. 553/1992 Sb., kterou je Česká republika vázána a jejímž signatářem je i Italská republika, a to i s ohledem na prohlášení Italské republiky podle čl. 3 odst. 3 Úmluvy vylučující aplikaci postupu podle čl. 9 odst. 1 písm. b) Úmluvy.
V. M., je podle osvědčení Okresního úřadu v Sokolově ze dne 20. března 2000 občanem České republiky, který vyjádřil souhlas s předáním, přičemž je odsouzen za trestný čin, který je trestný i podle právního řádu České republiky /trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák./ a zbytek trestu odnětí svobody, který je třeba ještě vykonat, převyšuje dobu šesti měsíců.
Ze shora uvedených důvodů bylo rozhodnuto tak, že se návrhu na uznání cizozemského rozsudku vyhovuje.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není žádný opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. února 2001
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík