ECLI:CZ:NS:2001:11.TZ.153.2001.1
sp. zn. 11 Tz 153/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. 8. 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Hasche a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Stanislava Rizmana stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ČR v neprospěch obviněného J. N., proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Jihlavě ze dne 6. 12. 2000, sp. zn. Zt 859/99, a rozhodl takto:
Podle §224 odst. 5 tr. ř. per analogiam se řízení o stížnosti pro porušení zákona p ř e r u š u j e , neboť soud má zato, že ustanovení §272 tr. ř. je v rozporu s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod uveřejněné pod č. 2/1993 Sb. a věc se předkládá Ústavnímu soudu.
Odůvodnění:
Pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Jihlavě ze dne 6. 12. 2000, sp. zn. Zt 859/99, bylo podle §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve spojení s ustanovením §174 odst. 2 písm. c) tr. ř. zastaveno trestní stíhání vedené proti obviněnému J. N., pro skutek záležící v tom, že jako jednatel společnosti M. M. T., T., s. r. o., neodvedl za své zaměstnance v době od ledna 1998 do října 1998, Okresní správě sociálního zabezpečení v Jihlavě, Všeobecné zdravotní pojišťovně v Jihlavě a Finančnímu úřadu v Třešti, pojistné na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a daň z příjmu ze závislé činnosti v celkové výši 152 334 Kč., v němž byl spatřován trestný čin neodvedení daně pojistného na sociálního zabezpečení, zdravotního zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák.
Státní zástupkyně odůvodnila své rozhodnutí tím, že obviněnému nelze prokázat úmyslné neplacení pojistného a daně, neboť ve finanční situaci, v jaké se nacházel ve stíhaném období, nelze od něho prioritně požadovat plnění zákonných povinnosti na úkor povinností smluvních, neboť by se mohl vystavovat trestnímu postihu pro trestný čin zvýhodňování věřitele podle §256a tr. zák. Poukazuje přitom na usnesení Krajského obchodního soudu v Brně č. j. K 67/96 - 125, ze dne 13. 10. 1998, ve kterém dospěl tento soud k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky prohlášení konkurzu, s. r. o. M. M. T., T., neboť zjistil nejen více věřitelů této společnosti, ale i skutečnost, že společnost není schopna plnit své splatné závazky.
Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného stížnost pro porušení zákona. Navrhuje, aby Nejvyšší soud vyslovil, že napadeným usnesením a v řízení, jež mu předcházelo, byl ve prospěch obviněného porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. a §134 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. toto rozhodnutí zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., tedy přikázal orgánům přípravného řízení, aby dále věc znovu projednali a rozhodli. Ministr spravedlnosti zdůrazňuje, že podává tento mimořádný opravný prostředek ve lhůtě ustanovení §272 odst. 1 tr. ř.
Ve stížnosti pro porušení zákona je velmi podrobně rozvedeno, proč stěžovatel považuje rozhodnutí o zastavení trestního stíhání za předčasné, a které důkazy bylo namístě ještě provést, aby věc byla náležitě objasněna.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo a dospěl k závěru, že zákon byl porušen ve prospěch obviněného mimo jiné i z důvodů uvedených ve stížnosti pro porušení zákona, a to způsobem, který by odůvodňoval vedle vyslovení porušení zákona i zrušení vadného rozhodnutí. V takovém případě Nejvyšší soud ke zrušení vadného rozhodnutí opravňuje ustanovení §272 tr. ř. a splnění podmínek tohoto ustanovení.
Ze žádosti o vyjádření zaslané podle §49 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dne 11. 6. 2001 Ústavním soudem předsedkyni Nejvyššího soudu, bylo zjištěno, že III. senát Ústavního soudu přerušil řízení o ústavní stížnosti v jedné trestní věci a věc předložil k rozhodnutí plénu Ústavního soudu s návrhem na zrušení ustanovení §272 tr. ř., neboť dospěl k závěru, že toto ustanovení je v rozporu s ústavním pořádkem.
Po zjištění uvedeného postoje jednoho ze senátů Ústavního soudu k otázce ústavnosti citovaného ustanovení trestního řádu, jehož aplikaci v projednávané věci stížnost pro porušení zákona předpokládá, zvážil senát Nejvyššího soudu svůj další postup při jejím projednání.
Podle názoru senátu Nejvyššího soudu je institut stížnosti pro porušení zákona v rozporu s koncepcí demokratického právního státu, protože právo použít tohoto mimořádného opravného prostředku je svěřeno pouze do rukou představitele exekutivy - ministra spravedlnosti. Obviněný se nemůže domoci podání tohoto mimořádného opravného prostředku ve svůj prospěch ani v případech flagrantního závažného porušení zákona a je odkázán na rozhodnutí ministra spravedlnosti. Ten, až na ojedinělé výjimky plynoucí z rehabilitačního zákona, nemá povinnost tento mimořádný opravný prostředek použít. Je na jeho zvážení, zda došlo k porušení zákona a zda se jedná o tak závažné porušení, že vyžaduje zásah do principu stability soudního rozhodnutí.
Lze tedy konstatovat, že se jedná o institut, který by neměl mít místo v moderním trestním řádu. Všechny uvedené nedostatky vystupují ještě více do popředí u stížností pro porušení zákona, podávaných v neprospěch obviněných, a to zejména v případech, když jsou tímto mimořádným opravným prostředkem napadána meritorní rozhodnutí orgánů přípravného řízení. Senát Nejvyššího soudu proto dospěl k názoru, že existence tohoto institutu je popřením rovnosti všech účastníků řízení vyjádřené v čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a nerespektuje právo na spravedlivý proces garantované čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Zákonnou možností Nejvyššího soudu České republiky zrušit v řízení o stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti v neprospěch obviněného pravomocné rozhodnutí vyšetřovatele nebo státního zástupce o zastavení trestního stíhání nebo postoupení věci jinému orgánu a přikázat orgánům činným v přípravném řízení, aby v trestním stíhání pokračovaly, je navíc zásadním způsobem prolomena zásada obžalovací, jež je vůdčí zásadou trestního řízení v právním státě. Z uvedených důvodů není možno podle názoru senátu Nejvyššího soudu tolerovat institut stížnosti pro porušení zákona v neprospěch obviněného.
Senát Nejvyššího soudu České republiky dospěl po těchto úvahách k závěru, že ustanovení §272 tr. ř., které dává Nejvyššímu soudu ve věci, ve které nebyl zákon porušen v neprospěch obviněného, vedle oprávnění přijmout tzv. akademický výrok o porušení zákona i zrušovací kompetenci, je v rozporu s uvedenými články Listiny a Úmluvy. Jelikož jde o ustanovení trestního řádu, jehož uplatnění se v této trestní věci ministr spravedlnosti domáhá, přerušil Nejvyšší soud podle §224 odst. 5 tr. ř., per analogiam, řízení o stížnosti pro porušení zákona a předložil věc Ústavnímu soudu, aby toto ustanovení trestního řádu zrušil.
Poučení: Proti tomuto usnesení není žádný opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. srpna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch