ECLI:CZ:NS:2001:11.TZ.154.2001.1
sp. zn. 11 Tz 154/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 8. srpna 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Karla Hasche a JUDr. Stanislava Rizmana stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. H., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Rokycanech ze dne 14. 6. 2000, sp. zn. 1 T 1/2000, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 14. 6. 2000, sp. zn. 1 T 1/2000, b y l ve výroku o trestu p o r u š e n z á k o n v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. a v řízení, jež mu přecházelo, v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., a to v neprospěch obviněného J. H.
Tento trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Rokycanech se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 26. 8. 1999, sp. zn. 2 T 123/99, který byl obviněnému J. H. doručen dne 1. 12. 1999, byl tento obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák., a to v podstatě na základě zjištění, že z objektu závodu Škoda E., s. r. o., v době od 11. 6. 1999 do 13. 6. 1999 ve dvou případech společně s další osobou odcizil střešní krytinu v hodnotě 6 804 Kč. Za to mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 1. 12. 1999.
Dalším trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 21. 2. 2000, sp. zn. 2 T 165/99, který byl obviněnému doručen dne 28. 2. 2000, byl obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., a to v podstatě na základě zjištění, že společně s dalšími osobami dne 20. 7. 1999 z objektu Českých drah, Správa dopravní cesty Plzeň, odcizil kovové sloupky v hodnotě 7 760 Kč. Byl mu za to uložen souhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 26. 8. 1999, sp. zn. 2 T 123/99. Trestní příkaz nabyl oprávní moci dne 8. 3. 2000.
Trestním příkazem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 14. 6. 2000, sp. zn. 1 T 1/2000, který byl obviněnému J. H. doručen dne 23. 6. 2000, byl obviněný uznán vinný trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jehož se podle zjištění soudu dopustil v podstatě tím, že dne 17. 7. 1999 kolem 02.00 hodin na silnici mezi obcemi K. a E., okr. R., řídil osobní auto zn. Škoda, ačkoliv mu byl rozhodnutím Okresního ředitelství Policie ČR, Dopravního inspektorátu v Rokycanech ze dne 14. 1. 1998, č. j. ORRO-14/98/DI-1-97, pravomocně uložen mimo jiné trest zákazu činnosti - řízení všech motorových vozidel na dobu 2 let. Byl mu za to uložen souhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 let. Současně byl zrušen ve výroku o trestu trestní příkaz Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 26. 8. 1999, sp. zn. 2 T 123/99. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 4. 7. 2000.
Proti posléze uvedenému trestnímu příkazu Okresního soudu v Rokycanech ze dne 14. 6. 2000, sp. zn. 1 T 1/2000, podal ministr spravedlnosti České republiky u Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. H. Poukázal především na to, že ke spáchání veškeré výše popsané trestné činnosti obviněného došlo před 1. 12. 1999, kdy mu byl doručen první trestní příkaz, tj. trestní příkaz Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 26. 8. 1999, sp. zn. 2 T 123/99. Podle názoru ministra spravedlnosti jsou pak tresty z dalších dvou trestních příkazů ve vztahu souhrnnosti k prvnímu trestnímu příkazu, a proto bylo třeba napadeným trestním příkazem uložit jediný souhrnný trest. Okresní soud v Rokycanech sice rozhodoval o uložení souhrnného trestu, ovšem ten ukládal toliko ve vztahu k prvnímu trestnímu příkazu, a navíc tak rozhodl v situaci, kdy byl tento trestní příkaz ve výroku o trestu již zrušen uložením souhrnného trestu v pořadí druhým trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 21. 2. 2000, sp. zn. 2 T 165/99. V důsledku toho byly obviněnému J. H. uloženy dva souhrnné tresty obecně prospěšných prací, každý v trvání 400 hodin. Vzhledem k tomu jejich součet převyšuje zákonnou horní hranici trestu obecně prospěšných prací. Z tohoto pohledu je uložený trest ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Rokycanech byl v neprospěch obviněného J. H. porušen zákon v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. tento trestní příkaz zrušil ve výroku o uložení souhrnného trestu, včetně výroku o zrušení trestu uloženého trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 21. 2. 2000, sp. zn. 2 T 165/99 (ministr spravedlnosti měl evidentně na mysli zrušený výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu Plzeň- sever ze dne 26. 8. 1999, sp. zn. 2 T 123/99), a dále aby postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud na podkladě stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že zákon skutečně porušen byl, a to v podstatě v tom směru a rozsahu, jak je důvodně podanou stížností pro porušení zákona vytýkáno.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. postupují orgány činné v trestním řízení tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotí orgány činné v trestním řízení důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jak jednotlivě, tak i v jejich souhrnu.
V posuzované věci se Okresní soud v Rokycanech při rozhodování o trestu těmito ustanoveními zákona důsledně neřídil.
I když stížnost pro porušení zákona výslovně napadá trestní příkaz Okresního soudu v Rokycanech pouze ve výroku o trestu, tak s ohledem na revizní princip obsažený v ustanovení §267 odst. 1 tr. ř. učinil Nejvyšší soud předně závěr, že v řízení předcházejícím napadenému trestnímu příkazu byl objasněn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Rovněž při právní kvalifikaci správně zjištěného skutkového stavu nedošlo k žádným pochybením ze strany okresního soudu. Lze tedy uzavřít, že výrok o vině obviněného J. H. trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. nevykazuje žádná pochybení.
Okresní soud rovněž nepochybil, pokud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky předpokládané ustanovením §314e odst. 1 tr. ř., na jejichž podkladě mohl přistoupit k vydání trestního příkazu. Na základě důkazů opatřených již v rámci přípravného řízení, měl dostatek podkladů pro závěr, že je spolehlivě prokázán skutkový stav věci. Ostatně výrok o vině ani nebyl předmětem výtek ze strany stížnosti pro porušení zákona.
Ve shodě s podanou stížností pro porušení zákona Nejvyšší soud zjistil, že Okresní soud v Rokycanech pochybil při ukládání souhrnného trestu. Okresní soud sice důvodně shledal, že v posuzované věci jsou dány zákonné předpoklady pro uložení souhrnného trestu, ale nesprávně posoudil celkový rozsah sbíhající se trestné činnosti obviněného, ohledně které přicházelo v úvahu ukládání souhrnného trestu. Ministr spravedlnosti zcela případně vytýká nesprávný postup soudu, pokud uložením souhrnného trestu zrušil již předtím zrušený výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu Plzeň-sever ve věci sp. zn. 2 T 123/99 a naopak nechal nedotčen výrok o trestu týkající se další části sbíhající se trestné činnosti, a to výrok o souhrnném trestu z trestního příkazu Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 21. 2. 2000, sp. zn. 2 T 165/99.
Ve shodě s podanou stížností pro porušení zákona lze konstatovat, že v posuzované věci byly splněny všechny předpoklady pro ukládání souhrnného trestu za výše popsané trestné činy, jež byly předmětem trestní stíhání obviněného J. H. ve věcech vedených před Okresním soudem Plzeň-sever pod sp. zn. 2 T 123/99 a sp. zn. 2 T 165/99 a u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 1 T 1/2000. Trestná činnost, pro kterou byl obviněný ve výše označených trestních věcech stíhán, byla spáchána v souběhu, neboť obviněný spáchal více trestných činů před tím, než byl pro některý z nich vyhlášen soudem I. stupně první odsuzující rozsudek, resp. doručen trestní příkaz (viz §314e odst. 5 tr. ř.).
V posuzované věci obviněného J. H. je z hlediska předpokladů pro uložení souhrnného trestu rozhodující datum doručení v pořadí prvního trestního příkazu, jenž později nabyl právní moci, tj. den 1. 12. 1999, kdy obviněnému byl doručen trestní příkaz Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 26. 8. 1999, sp. zn. 2 T 123/99. Tento trestní příkaz téhož dne taky nabyl právní moci. Z výše uvedeného je zřejmé, že vztah souhrnnosti se týká trestné činnosti, za kterou byl obviněný odsouzen jak trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 21. 2. 2000, sp. zn. 2 T 165/99, tak napadeným trestním příkazem, tj. trestním příkazem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 14. 6. 2000, sp. zn. 1 T 1/2000. Okresní soud v Rokycanech sice uložil obviněnému souhrnný trest, ovšem tento trest neukládal za veškerou výše již popsanou sbíhající se trestnou činnost a v důsledku toho i nesprávně zrušil ve výroku o trestu trestní příkaz Okresního soudu Plzeň-sever, sp. zn. 2 T 123/99, který ovšem v té době již vůbec neexistoval, neboť byl v tomto výroku již pravomocně zrušen jiným trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-sever (sp. zn. 2 T 165/99). Lze tedy uzavřít, že podstata pochybení Okresního soudu v Rokycanech spočívá v tom, že při ukládání souhrnného trestu si soud neopatřil dostatečné skutkové podklady pro zjištění celkového rozsahu sbíhající se trestné činnosti obviněného a pro zjištění právní existence výroku o trestu z předchozího trestního příkazu, který svým rozhodnutím v této části zrušil. Okresní soud se spokojil s opatřením pouhého opisu trestního příkazu Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 26. 8. 1999, sp. zn. 2 T 123/99, aniž si opatřil předmětný spis. Proto tak došlo k tomu, že byl zrušen ve výroku o trestu takový předchozí trestní příkaz týkající se sbíhající se trestné činnosti, který v době rozhodování již neexistoval, neboť byl již předtím zrušen v souvislosti s uložením souhrnného trestu jiným trestním příkazem. Naproti tomu pak nesprávně zůstal ve výroku o trestu nedotčen tento jiný (v pořadí druhý) trestní příkaz.
Okresní soud v Rokycanech tedy neprovedl dostatečné objasnění okolností potřebných pro správné uložení souhrnného trestu, neboť měl k dispozici toliko opis trestního příkazu Okresního soudu Plzeň sp. zn. 2 T 123/99, ovšem neprovedl již důkaz celým spisem. Pokud by se tak stalo, tak z obsahu spisu Okresního soudu Plzeň-sever, sp. zn. 2 T 123/99, mohl snadno zjistit, že v této věci vydaný trestní příkaz byl již pravomocně zrušen ve výroku o trestu dalším trestním příkazem téhož soudu (sp. zn. 2 T 165/99). Dokazování v tomto směru zůstalo kusé. Za této situace Okresní soud v Rokycanech nemohl správně vyhodnotit důkazy vztahující se k předpokladům pro ukládání souhrnného trestu, včetně zrušení dřívějšího trestního příkazu ve výroku o trestu.
V důsledku výše popsaného nesprávného postupu okresního soudu při aplikaci ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. vznikla pak zákonitě situace, kdy obviněný za sbíhající se trestnou činnost má vykonat dva souhrnné tresty obecně prospěšných prací, každý ve výměře 400 hodin, v součtu celkem tedy 800 hodin trestu obecně prospěšných prací. Podle §45a odst. 1 tr. zák. činí ovšem výměra trestu obecně prospěšných prací 50 až 400 hodin. Ve smyslu §36 tr. zák. pak platí, že odsuzuje-li soud pachatele za trestný čin, který spáchal předtím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán a je-li ukládán trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru stanovenou tímto zákonem pro tento druh testu. Z obsahu spisu sp. zn. 2 T 165/99 Okresního soudu Plzeň-sever vyplývá, že obviněný z uloženého souhrnného trestu obecně prospěšných prací vykonal pouze 42,5 hodin. S ohledem na tyto okolnosti lze přisvědčit podané stížnosti pro porušení zákona, že nesprávným postupem soudu při ukládání souhrnného trestu došlo i k situaci, kdy obviněný má vykonat trest obecně prospěšných prací ve výši, jež v podstatě dvojnásobně překračuje nejvyšší přípustnou výměru tohoto druhu trestu (§36, §45a odst. 1 tr. zák.). Takto uložený trest je pak ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost ve smyslu ustanovení §266 odst. 2 tr. ř.
Ze shora uvedeného je zřejmé, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Rokycanech byl ve výroku o trestu porušen zákon v ustanoveních §35 odst. 2 tr. zák. a v řízení, jež mu předcházelo též v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Proto Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil zjištěné porušení zákona, ke kterému došlo v neprospěch obviněného J. H.
Ve shodě s ustanovením §269 odst. 2 tr. ř. pak Nejvyšší soud napadený trestní příkaz zrušil, a to v celém rozsahu. I když se zjištěné porušení zákona týká pouze výroku o trestu, tak z povahy trestního příkazu vyplývá, že jeho jednotlivé výroky tvoří jednotný celek (např. v důsledku včas a řádně podaného odporu se trestní příkaz ruší vždy celý). Specifická povaha trestního příkazu coby odsuzujícího rozsudku vylučuje, aby trestní příkaz existoval jako „částečně pravomocný odsuzující rozsudek“ s tím, že další řízení se povede jen ohledně některého z jeho výroku (např. jen ohledně výroku o trestu). Z těchto důvodů Nejvyšší soud zrušil napadený trestní příkaz v celém rozsahu, neboť na základě výše uvedených úvah nebylo možno trestní příkaz zrušit jen v jinak oddělitelném výroku o trestu, i když výrok o vině napadeného trestního příkazu byl Nejvyšším soudem shledán správným a zákonným.
Současně Nejvyšší soud zrušil též další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Protože ve věci je třeba učinit nové rozhodnutí, přikázal Nejvyšší soud podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Rokycanech, aby věc v intencích tohoto rozhodnutí v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Přitom okresní soud je vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto rozsudku (§270 odst. 4 tr. ř.) a s ohledem na ustanovení §273 tr. ř. nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 8. srpna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík