ECLI:CZ:NS:2001:11.TZ.204.2001.1
sp. zn. 11 Tz 204/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. srpna 2001 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného J. P., proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 30. 1. 2001, sp. zn. 2 T 248/2000, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 1 tr. ř. se stížnost pro porušení zákona z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 30. 1. 2001, č. j. 2 T 248/2000-101, byl obviněný J. P. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., jehož se podle zjištění rozsudku dopustil v podstatě tak, že dne 30. 8. 2000 kolem 20.30 hod. v blízkosti obce R., okr. P., po spatření běžící černé zvěře přes vozovku ji počal sledovat puškoměrem zn. Meopta a na takto běžící zvěř, aniž si řádně a dostatečně zajistil prostor střelby a zjistil cíl, vystřelil z lovecké zbraně kulobrok model ZH 305, přičemž zasáhl na poli stojícího Z. N., který utrpěl rozsáhlé poranění dutiny břišní s těžkým nedokrvením orgánů, s otokem plic, mozku a mozkového kmene, rozdrcení jater, přičemž v důsledku těchto zranění na místě zemřel. Za to byl obviněnému J. P. uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let, a dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu držení, nošení a používání zbraně na dobu 4 let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit škodu Všeobecné zdravotní pojišťovně, OP VZP Prostějov ve výši 2 390 Kč a poškozené J. N. ve výši 3 470 Kč. Tento rozsudek nabyl právní moci v řízení před soudem I. stupně dne 6. 3. 2001 ve výroku o vině a trestu a dne 8. 3. 2001 ve výroku o náhradě škody.
Proti tomuto rozsudku podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 2 tr. ř. ve lhůtě uvedené v §272 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného J. P. Podaná stížnost pro porušení zákona směřuje proti výroku o trestu s tím, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v ustanoveních §23 odst. 1, §31 odst. 1, §49 odst. 1, §58 odst. 1 písm. a) a §224 odst. 2 tr. zák. V podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti poté, co reprodukoval znění výše uvedených ustanovení zákona, namítl, že Okresní soud v Prostějově při posouzení všech okolností případu dostatečně nezhodnotil skutečnost, že trestným činem obviněného J. P. došlo k neodčinitelnému následku - ke smrti poškozeného Z. N., a to zaviněním obviněného, který porušil ustanovení §7 písm. d) vyhl. č. 134/1996 Sb., kterou se provádí zákon o myslivosti, když lovil bez použití předepsané pozorovací a střelecké optiky. Za těchto okolností se uložený trest odnětí svobody jeví nepřiměřeně mírným a rovněž tak je neadekvátní použití ustanovení §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. Stejné platí i ohledně trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu držení, nošení a používání zbraně na dobu 4 roků, neboť porušení předpisů o myslivosti ze strany obviněného se jeví být velmi závažným. Proto měl být obviněnému uložen delší trest odnětí svobody a rovněž tak i delší trest zákazu činnosti.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona ve výše již zmiňovaných ustanoveních ve prospěch obviněného J. P., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek Okresního soudu v Prostějově zrušil a současně též zrušil i další rozhodnutí na něj obsahově navazující, a aby dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona správnost všech výroků napadeného rozsudku, jakož i správnost řízení, jež mu předcházelo a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je nedůvodná, neboť v posuzované věci zákon porušen nebyl.
Nejvyšší soud předně zjistil, že při zjišťování skutkového stavu věci v řízení předcházejícím napadenému rozsudku byla dodržena všechna ustanovení trestního řádu zabezpečující její řádné objasnění, včetně ustanovení zajišťujících plné uplatnění práv obviněného na obhajobu. Lze také konstatovat, že ve výroku rozsudku soudu I. stupně uvedený skutkový stav věci byl správně zjištěn, a rovněž tak byl v souladu se zákonem právně posouzen jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. Výrok o vině napadeného rozsudku lze tedy pokládat za věcně správný a zákonný. Ostatně v tomto směru ani stížnost pro porušení zákona ničeho nenamítá. Již na tomto místě lze konstatovat, že výrok o povinnosti obviněného nahradit škodu poškozeným Všeobecné zdravotní pojišťovně OP VZP v Prostějově aj. N. má rovněž spolehlivou oporu ve výsledcích provedeného dokazování a nevykazuje žádné vady. Ani v tomto směru stížnost pro porušení zákona nic nevytýká.
Jak již bylo výše uvedeno stížnost pro porušení zákona směřuje proti výroku o trestu. V tomto směru je nutno připomenout ustanovení §266 odst. 2 tr. ř., podle něhož proti výroku o trestu lze stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
V podané stížnosti pro porušení zákona nejsou v podstatě uvedeny žádné konkrétní okolnosti, které podle názoru stěžovatele zvyšují společenskou nebezpečnost činu obviněného, vyjma toho, že se poukazuje na obviněným zaviněný neodčinitelný následek (smrt poškozeného). Ovšem ani z obsahu spisu nevyplývají žádné takové skutečnosti, které by přesvědčivě odůvodňovaly závěr, že trest uložený obviněnému je v rozporu s požadavky zákona obsaženými v ustanoveních §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1 tr. zák., tj. v ustanoveních o účelu trestu a kritériích rozhodných pro stanovení druhu a výměry trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu, uložením trestů odnětí svobody v trvání 10 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu 2 let a zákazu činnosti - zákazu držení, nošení a používání zbraně na dobu 4 let, Okresní soud v Prostějově respektoval všechna zákonná hlediska, na jejichž podkladě lze učinit závěr o přiměřenosti trestu. Je třeba zdůraznit, že na obviněného J. P. se hledí jakoby nebyl soudně trestán a jeho pověst v místě bydliště je velice kladná. Přitom se jedná o invalidního důchodce s těžším zdravotním postižením. Nelze také přehlédnout, že obviněný jako člen mysliveckého sdružení, vyjma posuzovaného případu, se podle dostupných zjištění v minulosti nedopustil žádného porušení předpisů upravujících výkon práva myslivosti. Obviněný byl dlouholetým předsedou místního mysliveckého sdružení. K osobě obviněného nebylo tedy zjištěno nic negativního. Je skutečností, že v důsledku obviněným zaviněného porušení pravidel upravujících výkon myslivosti došlo k neodčinitelnému následku (ke smrti mladšího člověka), ovšem z toho samo o sobě nelze činit kategorický závěr o nutnosti uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Ostatně tato okolnost (tj. nedbalostní zavinění smrti jiné osoby porušením důležité povinnosti vyplývající např. ze zákona) je zákonným předpokladem naplnění skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. Přitom v posuzované věci nebylo zjištěno nic, co by nasvědčovalo tomu, že čin obviněného lze charakterizovat jako bezohlednost či hazardérství. Již výše bylo uvedeno, že obviněný není ani osobou se sklony k nekázni při výkonu práva myslivosti. S ohledem na výše naznačené konkrétní okolnosti případu, jež jsou pak podrobněji rozvedeny i v napadeném rozsudku, jakož i s přihlédnutím k osobě obviněného (nelze opomenout ani zdravotní stav a věk obviněného), lze dovodit, že napadeným rozsudkem ve výroku o trestu nedošlo k porušení zákona, natož pak v intenzitě předvídané ustanovením §266 odst. 2 tr. ř.
Lze tedy uzavřít, že trest uložený obviněnému J. P. není ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům obviněného, a rovněž tak uložené druhy trestů nejsou ve zřejmém rozporu s účelem trestu.
Za situace, kdy Nejvyšší soud zjistil, že napadeným rozsudkem, popřípadě řízením, jež mu předcházelo, ani v jiném směru nebyl porušen zákon, tak nedůvodnou stížnost pro porušení zákona podle §268 odst. 1 tr. ř. zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 8. srpna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík