ECLI:CZ:NS:2001:11.ZP.11.2001.1
sp. zn. 11 Zp 11/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 4. prosince 2001 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Hasche a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Jana Engelmanna ve věci navrhovatele Vlády České republiky, proti odpůrci HSMS - MNS, o pozastavení činnosti politického hnutí, takto:
Návrh Vlády České republiky na pozastavení činnosti politického hnutí – HSMS - MNS se z a m í t á .
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Navrhovatel - Vláda České republiky se u Nejvyššího soudu České republiky podaným návrhem domáhal rozhodnutí o pozastavení činnosti odpůrce, politického hnutí – HSMS - MNS, a to z toho důvodu, že odpůrce opakovaně nesplnil povinnost vyplývající pro něj z ustanovení §18 odst. 1 zák. č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutích, ve znění pozdějších zákonů (dále jen „zákon“), neboť nepředložil Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky výroční finanční zprávy za roky 1998 a 1999 v úplnosti stanovené zákonem. Výroční finanční zprávy neobsahovaly přehled o celkových příjmech v členění podle §17 odst. 4 zákona. V tomto směru navrhovatel poukázal na příslušná usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (ze dne 20. 5. 1999 a ze dne 30. 5. 2000). Navrhovatel tak dovozuje, že činnost odpůrce je v rozporu s ustanovením §4 písm. a) zákona, podle něhož nemohou vyvíjet činnost politické strany a politická hnutí, které porušují Ústavu a zákony.
Odpůrce ve svém vyjádření uvedl, že s návrhem nesouhlasí. Zaslal Nejvyššímu soudu opisy příslušných výročních zpráv a poukázal na to, že přehledy o celkových příjmech v členění podle §17 odst. 4 zákona jsou obsahem protokolů o ověření ročních účetních uzávěrek za roky 1998 a 1999 zpracovaných auditorem. V rámci jednání před Nejvyšším soudem České republiky pak s ohledem na tuto skutečnost zástupce odpůrce navrhl, aby Nejvyšší soud návrh vlády na pozastavení činnosti zamítl. Zdůraznil přitom, že výroční finanční zpráva odpůrce podaná za rok 2000, která byla zpracována stejným způsobem a stejným auditorem, byla Parlamentem České republiky shledána jako úplná.
Zástupce navrhovatele při jednání před Nejvyšším soudem uvedl, že je na soudu, aby zhodnotil, zda postup Parlamentu České republiky při schvalování výročních finančních zpráv odpůrce za roky 1998 a 1999 byl správný, pokud je shledal jako neúplné, a to s ohledem na skutečnost, že v následujícím roce výroční finanční zprávu zpracovanou obdobným způsobem hodnotil jako odpovídající zákonu.
Podle usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 20. 5. 1999 odpůrce nepředložil výroční finanční zprávu za rok 1998 v rozsahu předpokládaného zákonem a stejná skutečnost plyne i z usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 30. 5. 2000, pokud jde o předložení výroční finanční zprávy odpůrce za rok 1999. Z opisů výročních finančních zpráv, které byly Parlamentem České republiky Nejvyššímu soudu na jeho výzvu zaslány, lze zjistit, že neobsahovaly samostatný dokument, který by tvořil přehled o celkových příjmech v členění podle §17 odst. 4 zákona.
Nejvyšší soud opatřil pro účely tohoto řízení i usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 25. 5. 2001 a opis příslušné výroční finanční zprávy. V citovaném usnesení se uvádí, že odpůrce výroční finanční zprávu za rok 2000 již předložil v požadovaném rozsahu a svoji zákonnou povinnost splnil.
Nejvyšší soud pak s ohledem na tvrzení odpůrce porovnal na podkladě opisů výročních finančních zpráv za roky 1998 až 2000 předložených Parlamentem České republiky způsob jejich zpracování a zjistil, že skutečně všechny obsahují i přehled o celkových příjmech v členění podle §17 odst. 4 zákona, ale tento přehled je součástí protokolu o ověření účetní uzávěrky a finančního hospodaření zpracovaného auditorem.
Podle §4 písm. a) zákona mimo jiné platí, že vznikat a vyvíjet činnost nemohou strany a hnutí, které porušují Ústavu a zákony.
Podle §18 odst. 1 zákona jsou strany a hnutí povinny předložit každoročně do 1. dubna Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky výroční finanční zprávu v členění konkretizovaném takto: a) roční účetní výkazy podle zvláštních předpisů,
b) zprávu auditora o ověření roční účetní závěrky s výrokem bez výhrad,
c) přehled o celkových příjmech v členění podle §17 odst. 4 a o výdajích v členění na provozní a mzdové výdaje, výdaje na daně a poplatky a výdaje na volby,
d) přehled o darech a dárcích s uvedením výše peněžitého daru, jména, příjmení, rodného čísla a adresy místa pobytu dárce; je-li dárcem právnická osoba, uvede se její obchodní firma nebo název, sídlo a identifikační číslo,
e) přehled o hodnotě majetku získaného dědictvím; pokud hodnota takto získaného majetku přesahuje 100 000 Kč, uvede se zůstavitel.
Podle §14 odst. 1 zákona může činnost strany a hnutí být rozhodnutím soudu pozastavena, jestliže jejich činnost je v rozporu s §1 až §5, §6 odst. 5 a §17 až §19 zákona, nebo se stanovami.
Podle §15 odst. 1 zákona platí, že o pozastavení činnosti strany a hnutí rozhoduje k návrhu vlády Nejvyšší soud. Řízení před Nejvyšším soudem se přitom řídí ustanovením §200i o. s. ř., tzn. že Nejvyšší soud rozhoduje usnesením, proti němuž nejsou přípustné opravné prostředky. Z hlediska rozsahu dokazování platí, že soud je povinen provést ke zjištění skutkového stavu i jiné důkazy potřebné k náležitému objasnění věci, než které byly účastníky navrhovány (§120 odst. 2 o. s. ř.).
Nejvyšší soud návrh projednal a shledal, že v něm uvedené skutečnosti jsou správné, neboť jak je z příslušných usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (ze dne 20. 5. 1999 a ze dne 30. 5. 2000) patrno, nebyla zákonná povinnost odpůrce předkládat výroční finanční zprávy, pokud jde o zprávy za roky 1998 a 1999, příslušným orgánem uznána za splněnou. Je zřejmé, že důvodem byla skutečnost, že přehled o celkových příjmech v členění podle §17 odst. 4 zákona nebyl předložen jako samostatný dokument, byl pouze uveden jako součást jiného předkládaného dokumentu. Přitom je také zřejmé, že názory na závažnost tohoto nedostatku Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky později změnila, neboť stejně podanou zprávu za rok 2000 uznala za správnou.
Odpůrce tedy podle stanoviska příslušného orgánu, který je k takovému hodnocení oprávněn, nesplnil zákonnou povinnost stanovenou v §18 odst. 1 zákona, přičemž nesplnění této povinnosti představuje zvláštní a samostatný důvod, pro který může Nejvyšší soud rozhodnout o pozastavení činnosti politického hnutí.
Přesto Nejvyšší soud dospěl k závěru, že tomuto návrhu Vlády České republiky není možno vyhovět a činnost odpůrce jako politického hnutí pozastavit. Nejvyšší soud se přitom opíral zejména o právní názory vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 10. 1995, Pl. ÚS 26/94. Plénum Ústavního soudu v citovaném nálezu vyjádřilo tento zásadní závěr:
„Nelze připustit, aby z důvodu nesrovnalostí a závad ve výroční finanční zprávě politické strany mohl být dán podnět směřující k pozastavení činnosti nebo rozpuštění strany. Závady ve výroční finanční zprávě nelze kvalifikovat ani jako porušení principů čl. 5 a čl. 9 Ústavy, ani jako splnění podkladů pro nepřípustnost činnosti politických stran podle §4 zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích. Všechny uvedené předpoklady se týkají závažného deficitu principiální povahy ve sféře demokratických náležitostí. K tomu směřuje i §4 písm. a) - porušování Ústavy a zákonů. Také toto ustanovení postihuje činnost, která se týká demokratických základů státu. Proto také je nepřípustná činnost stran, které nejen pouze porušily (některý) zákon, ale těch, které porušují zákony. V této formulaci je vyjádřen prvek trvalosti perpetuálního chování politické strany, která právě tímto opakovaným porušováním zákonů chová způsobem ohrožujícím demokratické základy státu.“
Z tohoto právního závěru lze především dovodit, že důvodem pozastavení činnosti politického subjektu může být, pokud jde o nesrovnalosti a závady v předložené výroční finanční zprávě, tedy porušování zákona v ustanovení §18 odst. 1, jen opakované jednání či opomenutí, a to, což je podstatné v této věci, porušování zákona závažnější povahy.
Jestliže na základě dokazování provedeného před Nejvyšším soudem bylo zjištěno, že odpůrce podával stejným způsobem výroční finanční zprávy po období tří let, přičemž ve dvou případech byla zpráva hodnocena příslušným orgánem jako neúplná a v jednom případě, a to z hlediska času posledním, jako odpovídající zákonu, pak zde není věcného důvodu k pozastavení jeho činnosti. Za této situace nelze přesvědčivě učinit závěr o tom, že v případě HSMS - MNS jde o politický subjekt, který opakovaným porušováním zákonů se chová způsobem ohrožujícím demokratické základy státu. Proto podle názoru Nejvyššího soudu v současné době nelze dovodit, a to ani z důvodů, které jsou podrobně rozvedeny v již citovaném nálezu Ústavního soudu, že jsou splněny podmínky pro pozastavení činnosti odpůrce.
Nejvyšší soud bral přitom v úvahu též účel, který institut pozastavení činnosti politické strany nebo hnutí má; totiž vytvořit právní rámec pro nápravu vadného stavu, popř. pro vytvoření podkladu pro podání návrhu na rozpuštění strany. Při pozastavení činnosti totiž mohou strana a hnutí činit pouze takové úkony, které jsou zaměřeny na odstranění stavu, který byl důvodem k rozhodnutí soudu o pozastavení jejich činnosti, avšak nejdéle po dobu jednoho roku (§14 odst. 2 zákona). Nedojde-li v této době ke sjednání nápravy, může dojít k podání návrhu na rozpuštění takové strany či hnutí. Dojde-li ve stanovené lhůtě k odstranění stavu, který byl důvodem pro pozastavení činnosti strany z důvodů uvedených v §18 odst. 1 zákona, považuje se činnost strany a hnutí za řádně obnovenou dnem, kterým byla stanovená povinnost uznána za splněnou příslušným orgánem (§14 odst. 3 zákona). Náprava závadného stavu ve smyslu citovaného ustanovení zákona v tomto případě vlastně nepřipadá v úvahu, neboť příslušný orgán, který by měl uznat stanovenou povinnost za splněnou, změnil právní názor tak, že zprávy podané stejným způsobem pokládá za správné.
Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, že se návrh na pozastavení činnosti odpůrce zamítá.
Odpůrce měl sice v řízení ve věci úspěch, Nejvyšší soud však náhradu nákladů řízení nepřiznal. Vycházel přitom ze skutečnosti, že odpůrce podáním výročních finančních zpráv způsobem nedostatečně přehledným vyvolal podání návrhu, ke kterému je navrhovatel ze zákona za takové situace povinen. Jsou zde proto důvody hodné zvláštního zřetele odůvodňující postup podle §150 o. s. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. prosince 2001
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch