ECLI:CZ:NS:2001:11.ZP.21.99.1
sp. zn. 11 Zp 21/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 25. září 2001 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Karla Hasche a JUDr. Stanislava Rizmana ve věci navrhovatele Vlády České republiky, proti odpůrci M. d., dříve Č. h. o. n., o pozastavení činnosti politické strany, takto:
Činnost politické strany M. d., dříve Č. h. o. n., se p o z a s t a v u j e.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odpůrce je povinen zaplatit státu na účet Nejvyššího soudu České republiky částku 1000 Kč jako soudní poplatek do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 28. 5. 1999 se navrhovatel domáhal pozastavení činnosti politického hnutí Č. h. o. n. Navrhovatel odůvodnil výše uvedený návrh tím, že odpůrce opakovaně nesplnil povinnost vyplývající pro něj z ustanovení §18 odst. 1 zák. č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), když nepředložil Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky výroční finanční zprávy za roky 1996 a 1997. V tomto směru navrhovatel poukázal na usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 11. 6. 1997 a ze dne 22. 5. 1998. Navrhovatel tak dovozuje, že činnost odpůrce je v rozporu s ustanovením §4 písm. a) zákona, podle něhož nemohou vyvíjet činnost politické strany a politická hnutí, které porušují Ústavu a zákony. Proto se navrhovatel domáhá, aby Nejvyšší soud rozhodl o pozastavení činnosti odpůrce. Protože v průběhu řízení dne 11. 11.1999 došlo ke změně stanov odpůrce spočívající ve změně jeho názvu na název M. d. a změně z politického hnutí na politickou stranu, navrhovatel učinil změnu v podaném návrhu, pokud jde o označení odpůrce tak, že návrh směřuje proti politické straně M. d.
Odpůrce se k návrhu vyjádřil v podáních ze dne 9. 6. 1999 a 20. 9. 1999 v podstatě tak, že v posuzovaném období neměl žádné příjmy a výdaje a tak měl za to, že „nulové finanční zprávy“ nemusí předkládat. V rámci jednání před Nejvyšším soudem pak uvedl, že odpůrci nebylo známo, jak na jím zasílané výroční finanční zprávy nahlíží Poslanecká sněmovna. Připustil, že výroční finanční zpráva za rok 2000 není opatřena zprávou auditora.
Podle usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky z 11. schůze ze dne 11. 6. 1997, odpůrce nepředložil v zákonné lhůtě výroční finanční zprávu za rok 1996, (viz příloha č. 1, bod 60 citovaného usnesení). Stejná skutečnost vyplývá i z usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky z 25. schůze ze dne 22. 5. 1998, pokud jde o nepředložení výroční finanční zprávy odpůrce za rok 1997 /viz str. 2 bod II. písm. a) usnesení/.
V usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky z 13. schůze ze dne 20. 5. 1999, se dále podává, že odpůrce nepředložil výroční finanční zprávu za rok 1998, a dle usnesení z 25. schůze ze dne 30. 5. 2000, předložil odpůrce (M. d. ) výroční finanční zprávu za rok 1999 v podobě nesplňující žádnou podmínku podle zákona (viz str. 2, bod 39). Nakonec v usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky z 36. schůze dne 25. 5. 2001, se uvádí, že odpůrce (M. d. ) výroční finanční zprávu za rok 2000 předložil v podobě neodpovídající zákonným požadavkům.
Podle §4 písm. a) zákona mimo jiné platí, že vznikat a vyvíjet činnost nemohou strany a hnutí, které porušují Ústavu a zákony.
Podle §18 odst. 1 zákona jsou strany a hnutí povinny předložit každoročně do 1. dubna Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky výroční finanční zprávu v členění konkretizovaném pod body a) až e) citovaného ustanovení.
Podle §14 odst. 1 zákona může činnost strany a hnutí být rozhodnutím soudu pozastavena, jestliže jejich činnost je v rozporu s §1 až §5, §6 odst. 5 a §17 až §19 zákona, nebo se stanovami.
Podle §15 odst. 1 zákona platí, že o pozastavení činnosti strany a hnutí rozhoduje k návrhu vlády Nejvyšší soud. Řízení před Nejvyšším soudem se přitom řídí ustanovením §200i o. s. ř., tzn. že Nejvyšší soud rozhoduje usnesením, proti němuž nejsou přípustné opravné prostředky. Z hlediska rozsahu dokazování platí, že soud je povinen provést ke zjištění skutkového stavu i jiné důkazy potřebné k náležitému objasnění věci, než které byly účastníky navrhovány (§120 odst. 2 o. s. ř.).
Nejvyšší soud návrh projednal a shledal jej důvodným, neboť jak z údajů v něm obsažených, ze zpráv vyžádaných Nejvyšším soudem, tak i z vyjádření obou stran bylo zjištěno, že odpůrce skutečně nesplnil zákonem uložené povinnosti. Na základě důkazů provedených v tomto řízení je zřejmé, že výroční finanční zprávy odpůrce za roky 1996 a 1997 nebyly v zákonné lhůtě doručeny Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. Navíc odpůrce nesplnil uvedené povinnosti i za další roky, než byly ty, které byly předmětem návrhu. Výroční finanční zprávy za roky 1998 nepředložil vůbec a za rok 1999 a 2000 je předložil v podobě neodpovídající zákonným požadavkům.
Odpůrce tedy nesplnil zákonnou povinnost stanovenou v §18 odst. 1 zákona, přičemž nesplnění této povinnosti představuje zvláštní a samostatný důvod, pro který může Nejvyšší soud rozhodnout o pozastavení činnosti strany či hnutí.
Podle názoru Nejvyššího soudu odpovídá smyslu ustanovení §14 odst. 1 zákona závěr, že za situace, kdy politická strana nebo politické hnutí výroční finanční zprávu nepředložily buď vůbec, anebo ji nepředložily se zákonem požadovanými náležitostmi, a když se tak stalo opakovaně, pak takové porušení ustanovení §18 odst. 1 zákona opodstatňuje pozastavení činnosti strany nebo hnutí. Nejvyšší soud se přitom opíral i o nález Ústavního soudu ze dne 18. 10. 1995, Pl US 26/94, podle kterého je možno opakované porušování zákona v ustanovení §18 odst. 1 považovat za důvod pro pozastavení činnosti strany. Opakované porušování uvedených povinností stanovených zákonem je totiž podle závěrů Ústavního soudu protiprávním jednáním ve smyslu ustanovení §4 písm. a) zákona, které je určeno na ochranu demokratických základů státu.
Proto Nejvyšší soud rozhodl na podkladě návrhu oprávněného subjektu o pozastavení činnosti politické strany M. d., dříve politické hnutí Č. h. o. n., a to z důvodu uvedeného v ustanovení §18 odst. 1 zákona.
Pokud jde o procesní situaci (viz sdělení Ministerstva vnitra ze dne 11. 6. 2001, č. j. VS - 3474/SDR/1 - 2001) spočívající ve změně názvu politického subjektu (z Č. h. o. n. na M. d.) a změně jeho politické formy (z politického hnutí na politickou stranu), tak tyto právní skutečnosti jsou v projednávané věci právně nevýznamné. Změna názvu politického subjektu, popř. změna jeho formy (ve smyslu zákona) nic nemění na tom, že se jedná o identický subjekt práv a povinností.
Pro úplnost lze také dodat, že při pozastavení činnosti mohou strana a hnutí činit pouze takové úkony, které jsou zaměřeny na odstranění stavu, který byl důvodem k rozhodnutí soudu o pozastavení jejich činnosti, avšak nejdéle po dobu jednoho roku (§14 odst. 2 zákona). Nedojde-li v této době ke sjednání nápravy, může dojít k podání návrhu na rozpuštění takové strany či hnutí. Dojde-li ve stanovené lhůtě k odstranění stavu, který byl důvodem pro pozastavení činnosti strany z důvodů uvedených v §18 odst. 1 zákona, považuje se činnost strany a hnutí za řádně obnovenou dnem, kterým byla stanovená povinnost uznána za splněnou příslušným orgánem (§14 odst. 3 zákona).
Navrhovatel měl sice v řízení ve věci úspěch, avšak je zřejmé, že mu žádné náklady nevznikly. Proto Nejvyšší soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§142 odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o zaplacení soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení podaného navrhovatelem, který je od soudního poplatku osvobozen podle §11 odst. 2 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, se opírá o ustanovení §2 odst. 3 větu první a §7 odst. 1 tohoto zákona a o položku 2 písm. c) Sazebníku soudních poplatků, jenž je přílohou tohoto zákona. Soudní poplatek přitom činí částku 1000 Kč, a proto bylo rozhodnuto o povinnosti odpůrce zaplatit na soudním poplatku tuto částku na účet Nejvyššího soudu České republiky, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. září 2001
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík