ECLI:CZ:NS:2001:11.ZP.23.99.1
sp. zn. 11 Zp 23/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Karla Hasche a JUDr. Stanislava Rizmana ve věci navrhovatele Vlády České republiky, proti odpůrci D. 92, o pozastavení činnosti politického hnutí takto:
Činnost politického hnutí D. 92 se p o z a s t a v u j e .
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odpůrce je povinen zaplatit státu na účet Nejvyššího soudu České republiky částku 1000 Kč jako soudní poplatek do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky obdržel dne 28. 5. 1999 návrh navrhovatele na pozastavení činnosti politického hnutí D. 92. Navrhovatel odůvodnil výše uvedený návrh tím, že odpůrce opakovaně nesplnil povinnost vyplývající pro něj z ustanovení §18 odst. 1 zák. č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutích, ve znění zákona č. 322/1996 Sb. (dále jen „zákon\"), když nepředložil Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky výroční finanční zprávy za roky 1996 a 1997 v úplnosti stanovené zákonem. Tyto výroční finanční zprávy neobsahovaly zprávu auditora o ověření roční účetní uzávěrky. V tomto směru navrhovatel poukázal na usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 11. 6. 1997, a ze dne 22. 5. 1998. Navrhovatel tak dovozuje, že činnost odpůrce je v rozporu s ustanovením §4 písm. a) zákona, podle něhož nemohou vyvíjet činnost politické strany a politická hnutí, které porušují Ústavu a zákony. Proto se navrhovatel domáhá, aby Nejvyšší soud rozhodl o pozastavení činnosti odpůrce.
Odpůrce se k návrhu, který mu byl doručen dne 24. 6. 1999, nevyjádřil.
Podle usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky z 11. schůze ze dne 11. 6. 1997, odpůrce, tj. politické hnutí D. 92, předložil výroční finanční zprávu za rok 1996 s nedostatky, a to bez zprávy auditora, nahrazené zprávou kontrolní komise (viz. bod III č. 61 citovaného usnesení). Z opisu výroční finanční zprávy odpůrce za rok 1996 se podává, že tato byla doručena Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky dne 2. 4. 1997, a to ve stavu, kdy neobsahovala zprávu auditora o ověření roční účetní uzávěrky s výrokem bez výhrad. Zpráva však obsahuje „Protokol o ověření účetní uzávěrky účetní jednotky - politické hnutí „D. 92\", provedené k 31. 12. 1997\", ze dne 15. 3. 1996, vypracovaný komisí složenou patrně ze členů hnutí.
Podle usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky z 25. schůze ze dne 22. 5. 1998, odpůrce nepředložil v zákonné lhůtě výroční finanční zprávu za rok 1997 /viz. str. 2 bod II. písm. a) usnesení/. Z opisu výroční finanční zprávy odpůrce za rok 1997 se podává, že tato byla doručena Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky dne 22. 5. 1998, a to opět bez zprávy auditora o ověření roční účetní uzávěrky s výrokem bez výhrad a s obdobným „Protokolem o ověření účetní uzávěrky účetní jednotky\", jako v předcházejícím roce.
V usneseních Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky z 13. schůze ze dne 20. 5. 1999, a z 25. schůze ze dne 30. 5. 2000, se dále podává, že odpůrce nepředložil v zákonné lhůtě výroční finanční zprávy za roky 1998 a 1999.
Podle §4 písm. a) zákona mimo jiné platí, že vznikat a vyvíjet činnost nemohou strany a hnutí, které porušují Ústavu a zákony.
Podle §18 odst. 1 zákona jsou strany a hnutí povinny předložit každoročně do 1. dubna Poslanecké sněmovně výroční finanční zprávu v členění konkretizovaném pod body a) až e) citovaného ustanovení.
Podle §14 odst. 1 zákona může činnost strany a hnutí být rozhodnutím soudu pozastavena, jestliže jejich činnost je v rozporu s §1 až 5, §6 odst. 5 a §17 až §19 zákona, nebo se stanovami.
Podle §15 odst. 1 zákona platí, že o pozastavení činnosti strany a hnutí rozhoduje k návrhu vlády Nejvyšší soud. Řízení před Nejvyšším soudem se potom řídí ustanovením §200i o. s. ř., tzn. že Nejvyšší soud rozhoduje bez jednání usnesením, proti němuž nejsou přípustné opravné prostředky, přičemž z hlediska rozsahu dokazování platí, že soud je povinen provést ke zjištění skutkového stavu i jiné důkazy potřebné k náležitému objasnění věci, než které byly účastníky navrhovány (§120 odst. 2 o. s. ř.).
Nejvyšší soud shledal návrh důvodným, neboť jak z údajů v něm obsažených, tak ze zpráv vyžádaných Nejvyšším soudem bylo zjištěno, že odpůrce skutečně nesplnil zákonem uložené povinnosti. Odpůrce totiž opakovaně nepředložil příslušnému orgánu, tj. Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky výroční finanční zprávy ve lhůtě a s náležitostmi požadovanými zákonem, a to za léta 1996 a 1997.
K tomu třeba uvést, že zákon v ustanovení §18 odst. 1 písm. b) jednoznačně stanoví jako jednu z náležitostí výroční finanční zprávy zprávu auditora o ověření roční účetní uzávěrky s výrokem bez výhrad. Neumožňuje tedy alternativu nahrazení zprávy auditora vyjádřením nebo zprávou jiného subjektu či orgánu, a to ani za situace, kdy politická strana nebo hnutí nemá dostatek prostředků k uhrazení auditu. Kdo se rozumí auditorem stanovil s účinností k termínům podání uvedených výročních finančních zpráv zákon č. 524/1992 Sb., o auditorech a komoře auditorů České republiky, ve znění zákona č. 63/1996 Sb. Ten v §3 uvádí, že auditorem podle tohoto zákona je fyzická osoba, která je zapsána v seznamu auditorů vedeném komorou. Auditorskou činnost mohou vykonávat i právnické osoby, které jsou zapsány v seznamu auditorů. Jménem právnických osob mohou auditorskou činnost vykonávat jen auditoři. Z uvedeného je zřejmé, že ověření roční účetní uzávěrky vypracované jiným subjektem než auditorem nelze akceptovat jako řádné splnění této náležitosti výroční finanční zprávy.
Odpůrce tedy nesplnil zákonnou povinnost stanovenou v §18 odst. 1 zákona, přičemž nesplnění této povinnosti představuje zvláštní a samostatný důvod, pro který může Nejvyšší soud rozhodnout o pozastavení činnosti hnutí. O postoji odpůrce k plnění této zákonné povinnosti ostatně svědčí i to, že výroční finanční zprávy za roky 1998 a 1999 nepředložil vůbec.
Na základě výše uvedených skutečností Nejvyšší soud shledal, že návrh Vlády České republiky je důvodný, neboť politické hnutí D. 92, jak ke dni 1. dubnu 1997, tak ke dni 1. dubnu 1998 nesplnilo své povinnosti vyplývající z ustanovení §18 odst. 1 zákona, a neučinilo tak ani v době rozhodování Nejvyššího soudu (srov. §154 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.). Podle názoru Nejvyššího soudu odpovídá smyslu ustanovení §14 odst. 1 zákona závěr, že za situace, kdy politická strana nebo politické hnutí výroční finanční zprávy nepředložily se zákonem požadovanými náležitostmi a kdy se tak stalo opakovaně, pak takové porušení ustanovení §18 odst. 1 zákona opodstatňuje pozastavení činnosti takové strany nebo hnutí.
Proto Nejvyšší soud rozhodl na podkladě návrhu oprávněného subjektu o pozastavení činnosti politického hnutí D. 92, a to z důvodu uvedeného v ustanovení §18 odst. 1 zákona.
Pro úplnost lze dodat, že při pozastavení činnosti mohou strana a hnutí činit pouze takové úkony, které jsou zaměřeny na odstranění stavu, který byl důvodem k rozhodnutí soudu o pozastavení jejich činnosti, avšak nejdéle po dobu jednoho roku (§14 odst. 2 zákona). Nedojde-li v této době ke sjednání nápravy, může dojít k podání návrhu na rozpuštění takové strany či hnutí.
Navrhovatel měl sice v řízení ve věci úspěch, avšak je zřejmé, že mu žádné náklady nevznikly. Proto Nejvyšší soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§142 odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o zaplacení soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení podaného navrhovatelem, který je od soudního poplatku osvobozen podle §11 odst. 2 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, se opírá o ustanovení §2 odst. 3 větu první a §7 odst. 1 tohoto zákona a o položku 2 písm. c) Sazebníku soudních poplatků, jenž je přílohou tohoto zákona. Soudní poplatek přitom činí částku 1000 Kč, a proto bylo rozhodnuto o povinnosti odpůrce zaplatit na soudním poplatku tuto částku na účet Nejvyššího soudu České republiky, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. května 2001
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík