ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.1239.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 1239/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Č. d., státní organizace, proti povinné Ž. H., a.s., prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. E 277/2000, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24.1.2001, č.j. 13 Co 726/2000 - 17, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí (platebního rozkazu) prodejem movitých věcí povinného (změnil je jen potud, že náklady výkonu, současně vymáhané, stanovil částkou o 50,- Kč nižší).
Povinná, za niž jedná pověřený zaměstnanec s právnickým vzděláním, podala proti tomuto usnesení dovolání, v němž namítla, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť odvolací soud podle jejího názoru nezohlednil ustanovení §322 odst. 3 o.s.ř., ve znění účinném od 1.1.2001, a nepřihlédl „k charakteru movité věci, jež má být výkonem rozhodnutí postižena, ve vztahu k předmětu jejího podnikání\".
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001 - dále jen „o.s.ř.\").
Podle bodu 15 téhož ustanovení odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedením podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Podle dosavadních předpisů tudíž právem rozhodoval (byť až 24.1.2001) odvolací soud o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže bylo vydáno 6.3.2000, a v důsledku toho i o dovolání platí, že se projedná a rozhodne podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001 (směřuje totiž proti rozhodnutí odvolacího soudu, jež bylo „vydáno po řízení provedeném podle dosavadních předpisů\").
Projednání a rozhodnutí dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu citovaného bodu 17 části dvanácté, hlavy první, zákona č. 30/2000 Sb. zahrnuje nejen (kupříkladu) posuzování podmínek řízení, přípustnosti dovolání, náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, nýbrž i posouzení, zda dovolání bylo podáno včas, včetně určení počátku lhůty k jeho podání (shodný názor vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 19.4.2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, jakož i v mnoha rozhodnutích dalších).
Dovolání tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě (jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí) stanovené v §240 odst. 1 o.s.ř., a naopak se neuplatní lhůta dvou měsíců (od doručení) stanovená v §240 odst. 1 o.s.ř., ve znění účinném od 1.1.2001, jak se (nesprávně) domnívala dovolatelka.
Podle §240 odst. 1 o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 o.s.ř.).
Ze spisu se podává, že usnesení odvolacího soudu bylo oprávněné i povinné doručeno dne 21.2.2001, a téhož dne nabylo i právní moci.
Posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání byl ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. den 21.3.2001 (středa). Dovolání podané na poštu až 13.4.2001 je tedy zjevně opožděné (po lhůtě bylo ostatně i sepsáno).
Nejvyšší soud proto nemohl než dovolání povinné jako opožděné podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. odmítnout.
I kdyby dovolání opožděné nebylo, nebylo by možné je věcně projednat proto, že je objektivně (§236 odst. 1 o.s.ř.) nepřípustné (viz §237, §238a, §239 o.s.ř.). Ostatně i ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř., ve znění účinném od 1.1.2001, z něhož dovolatelka vycházela k doložení opaku, zjevně vyložila nesprávně; proti usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, by mohlo být dovolání přípustné jen tehdy, dospěl-li dovolací soud k závěru, že toto usnesení má po právní stránce zásadní význam.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 (per analogiam); oprávněné, jež by měla na jejich náhradu nárok, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3l. říjen 2001
JUDr. Vladimír K u r k a , v.r.
předseda senátu