ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.1257.99.1
sp. zn. 20 Cdo 1257/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného M. P. proti povinnému M. B., prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 50 E 1077/98, o dovolání povinného a A. B., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.12.1998, č.j. 11 Co 1047/98 - 34, takto:
I. Dovolání povinného, jakož i A. B., se odmítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Soud prvního stupně (ve znění opravného usnesení) nařídil výkon rozhodnutí pro 750.057,29 Kč prodejem spoluvlastnického podílu povinného v rozsahu 1/2 specifikovaných nemovitostí, zakázal povinnému tento spoluvlastnický podíl zatížit nebo převést na třetí osobu a uložil mu oznámit soudu do 15-ti dnů od doručení usnesení, zda a kdo má k jeho podílu předkupní právo; podílového spoluvlastníka - manželku povinného A. B. - poučil o možnosti zabránit prodeji složením odhadní ceny podílu, jenž má být vydražen, s tím, že podíl její zůstal nařízením výkonu nedotčen.
K odvolání povinného a A. B. odvolací soud toto usnesení potvrdil. Námitku, že povinný pozbyl - smlouvou o prodeji podniku, v jejímž rámci vymáhaný závazek přešel na kupujícího - „pasivní legitimaci\", pokládal při nařízení výkonu za nevýznamnou.
Proti usnesení odvolacího soudu podali povinný a A. B. dovolání, v němž vyjádřili názor, že se zřetelem ke smlouvě o prodeji podniku nebyla splněna podmínka „procesní způsobilosti povinného být účastníkem řízení\" (§237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), a tím byla i nesprávně posouzena pasivní legitimace v řízení, jelikož „právo mělo být uplatněno nejdříve proti kupujícímu\" (§237 odst. 1 písm. e/ o.s.ř.).
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001 – dále jen „o.s.ř.„).
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že to zákon - jde-li o usnesení v ustanoveních §237, §238a a §239 o.s.ř. - připouští.
Podle §240 odst. 1 o.s.ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 o.s.ř.).
Ze spisu se podává, že usnesení odvolacího soudu bylo povinnému a A. B. doručeno uložením na poště (§46 odst. 2 o.s.ř.) 26.1.1999, a téhož dne bylo doručeno i zmocněnci oprávněného. Den 26.1.1999 je tudíž tím, kdy toto usnesení nabylo právní moci (§159 odst. 1, §167 odst. 2 o.s.ř.). Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o.s.ř. pak posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání byl 26.2.1999 (pátek).
Dovolání povinného, podané u soudu prvního stupně (osobně) 17.3.1999, bylo proto podáno zjevně opožděně; totéž by platilo, kdyby pro určení okamžiku nabytí právní moci napadeného usnesení mohl být rozhodujícím den 8.2.1999 (kdy zásilku určenou A. B. převzal na poště její manžel), jak uvažoval, při vyznačení právní moci, soud prvního stupně.
Proto podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. Nejvyšší soud dovolání povinného, které je opožděné, odmítl.
Oproti tomu dovolání A. B., manželky povinného a podílového spoluvlastníka nemovitostí, jichž se týká nařízený výkon rozhodnutí, je sice včasné, avšak - bez ohledu na to, zda je či není přípustné objektivně (§236 odst. 1 o.s.ř.) - není přípustné subjektivně.
K podání dovolání je procesně legitimován účastník (§240 odst. 1 o.s.ř.) původního řízení nebo jeho procesní nástupce, neboť pouze jemu mohla být napadeným usnesením způsobena případná (objektivně postižitelná) „procesní újma\", již lze odstranit tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší.
Účastenství se v řízení o výkon rozhodnutí zakládá procesním způsobem; podle ustanovení §255 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníky řízení při výkonu rozhodnutí oprávněný a povinný, přičemž za oprávněného se považuje ten, kdo podal návrh na nařízení výkonu rozhodnutí, a povinným pak ten, kdo je oprávněným v tomto návrhu jako takový označen, resp. u něhož má být vynuceno splnění povinnosti, o jejíž vymožení jde. Manžel povinného se stává účastníkem řízení o výkon rozhodnutí tehdy, je-li nesporné nebo alespoň možné, že věci, které jsou nařízeným výkonem rozhodnutí postihovány, patří do jeho bezpodílového spoluvlastnictví s povinným (§255 odst. 2 o.s.ř.).
O žádnou z těchto situací ve vztahu k dovolatelce A. B. zjevně nejde.
Vymezení účastníků řízení citovaným ustanovením §255 odst. 1 o.s.ř. není v úplnosti vyčerpávající; i v řízení o výkon rozhodnutí platí (a musí platit) princip, že účastníkem je ten, o jehož právech nebo oprávněných zájmech má být jednáno. Tím se - nad rámec tohoto ustanovení - nezakládá sice účastenství pro celé řízení, nýbrž pro tu konkrétní fázi řízení o výkon, v níž se uvedený princip - vůči určité osobě - může uplatnit (viz již zmíněné účastenství manžela povinného podle §255 odst. 2 o.s.ř.).
Takovou osobou může být i podílový spoluvlastník věci, jíž se týká výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti (spoluvlastnického podílu); nikoli však proto, že o výkonu je vyrozumíván doručením usnesení o jeho nařízení (§335 odst. 4 o.s.ř.) resp. že je mu doručováno rozhodnutí o určení odhadní ceny (§336a odst. 4 o.s.ř.) či dražební vyhláška (§336c odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), ale proto, že mu zákon svěřuje oprávnění, zakotvené v ustanovení §338 odst. 2 o.s.ř., podle něhož může zabránit prodeji věci, jestliže nejpozději do začátku dražby složí u soudu v hotovosti nebo šekem odhadní cenu podílu, který má být vydražen. Právě v té části řízení o výkon rozhodnutí, ve které lze toto oprávnění objektivně realizovat, je pak podílový spoluvlastník účastníkem řízení, a jako s takovým jest s ním v řízení nakládat.
V té fázi řízení o výkon rozhodnutí, v níž je výkon teprve nařizován, však zjevně o tato oprávnění spoluvlastníka nejde, jelikož jeho práv a oprávněných zájmů se nařízení prodeje spoluvlastnického podílu jiného spoluvlastníka (povinného) samo o sobě nedotýká.
Z toho plyne, že A. B. nebyla účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí, které napadla, a v důsledku toho nebyla ani legitimována proti němu podat opravný prostředek (dovolání).
Dovolání A. B. (pro které tak platí, že bylo podáno někým, kdo k němu nebyl oprávněn) Nejvyšší soud podle §234b odst. 4, §218 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. odmítl rovněž.
Nebýt opožděného resp. subjektivně nepřípustného dovolání, jsou (obě) dovolání nepřípustná i objektivně (viz §236 odst. 1 o.s.ř. shora), a jako taková by musela být odmítnuta též podle §243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Nejde totiž o žádný z důvodů přípustnosti vyjmenovaných v §238a o.s.ř. a podobně nelze přípustnost dovolání dovodit ani z §239 odst. 1, 2 o.s.ř. Z pohledu ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. dovolání není přípustné proto, že existence zde vyjmenovaných vad řízení z obsahu spisu neplyne, a odkaz, obsažený v dovolání, na ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ a e/ o.s.ř. je mimo jakoukoli pochybnost nepřípadný; o procesní nezpůsobilost dovolatelů či o nedostatek návrhu na nařízení výkonu jít zjevně nemůže.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 o.s.ř. a §146 odst. 2 věty první o.s.ř. (per analogiam); oprávněnému, jenž by měl na jejich náhradu právo, však ve stadiu dovolacího řízení (dle obsahu spisu) prokazatelné náklady nevznikly.
To, že v dovolacím řízení nemohlo být přihlédnuto k tvrzením o převzetí dluhu (povinného) resp. o postoupení pohledávky (oprávněného), neznamená, že se jimi soud nebude zabývat v dalším stadiu řízení (z hledisek kupř. §268 odst. 1 o.s.ř. resp. §256 o.s.ř., příp. institutu singulární sukcese).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. dubna 2001
JUDr. Vladimír K u r k a, v. r.
předseda senátu