ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.1279.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 1279/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné M. F., zastoupené advokátem, proti povinnému P. N., zastoupeného advokátkou, srážkami z důchodu a renty, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 26 E 1/2001, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. února 2001, č. j. 6 Co 457/2001-29, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení z 19. ledna 2001, č. j. 26 E 1/200124, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí z 18. ledna 1999, č. j. 18 C 251/95180, srážkami z důchodu „ve výši jedné třetiny důchodu, která zbývá po odečtení základní nepostižitelné částky“ a renty „ve výši jedné třetiny renty bez odečtení základní nepostižitelné částky“ povinného, k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 85.502,- Kč s příslušenstvím, nákladů nalézacího řízení v částce 40.251,- Kč a nákladů exekuce ve výši 1.284,- Kč.
Pravomocné usnesení krajského soudu napadl povinný včasným dovoláním (doplněným podáním z 11. června 2001, sepsaným advokátem - č. l. 39), odůvodněným poukazem na ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ a b/ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jímž namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jestliže soudy nepovažovaly „…rentu za součást mzdy…“, v důsledku čehož pak nesprávně nařídily srážku dvakrát (z důchodu i renty), ačkoli měly srážet pouze „jednu část“. Dále pak vyjádřil názor, že zisk oprávněné z držení a užívání osobního automobilu (který byl „jako předmětná věc původcem celého sporu“) již mohl několikanásobně převýšit výši vymáhané pohledávky, a konečně uzavřel, že vzhledem ke své životní situaci (zvýšený rozsah jeho potřeb v důsledku úrazu s trvalými následky, peněžní výpomoc plně invalidní dceři a dlouhodobě nemocnému synovi) považuje napadené usnesení za nepřiměřeně přísné.
Dovolání (přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) není důvodné.
Z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.) dovolací soud posuzuje pouze vady vyjmenované v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.); jinak je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Jelikož tyto vady z obsahu spisu nevyplývají a povinný je nenamítá (v dovolání sice uvádí, že je podává i z důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., tento důvod však - uvedením konkrétní vady - nevymezuje), bylo úkolem dovolacího soudu zodpovědět otázku, zda rozhodnutí odvolacího spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). Podle §279 odst. 1 věty první o. s. ř. z čisté mzdy, která zbývá po odečtení základní částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádřenou v celých korunách, lze srazit k vydobytí pohledávky oprávněného jen jednu třetinu.
Podle §297 odst. 1 o. s. ř. pobírá-li povinný mzdu od několika plátců, vztahuje se nařízení výkonu rozhodnutí na všechny jeho mzdy.
Podle §299 odst. 1 o. s. ř. se ustanovení o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy použijí i na výkon rozhodnutí srážkami z platu, z pracovní odměny členů družstev a z příjmů, které povinnému nahrazují odměnu za práci, zejména z důchodu, nemocenského, peněžité pomoci v mateřství, stipendia, náhrady ucházejícího výdělku, náhrady poskytované za výkon společenských funkcí a z hmotného zabezpečení uchazeče o zaměstnání.
Podle §302 odst. 1 o. s. ř. má-li povinný vedle práva na mzdu i právo na jiný příjem,uvedený v §299, postupuje se tak, jakoby šlo o více mezd.
V projednávané věci povinný pobírá důchod od České správy sociálního zabezpečení Praha a rentu od státní organizace České dráhy; tyto příjmy - oba nahrazující ve smyslu §299 odst. 1 o. s. ř. povinnému odměnu za práci - tvoří ve svém součtu celek, z něhož se vychází při výpočtu výše (v daném případě třetinové) srážky. Oba plátci jsou povinni provádět srážky z příjmů povinného a zasílat je podle ustanovení §298 odst. 2 věty první o. s. ř. soudu; srážky z jednotlivých příjmů se přitom provedou v takovém rozsahu, aby jejich součet nepřevyšoval třetinu souhrnného příjmu (při respektování zákazu srážky základní, tzv. nezabavitelné částky podle §278 o. s. ř., jenž se může - jak tomu také bylo v daném případě - týkat i jen jednoho z více plátců). Z uvedeného vyplývá, že bylo-li každému z plátců nařízeno srážet třetinu z jím vypláceného příjmu, tedy (po odečtení základní nezabavitelné částky) třetinu z důchodu a třetinu z náhrady ucházejícího výdělku, je rozhodnutí soudu v souladu s ustanoveními §297 odst. 1, §299 odst. 1 i §302 odst. 1 o. s. ř.; posledně uvedené ustanovení totiž nelze v kontextu s ustanoveními předchozími vykládat jinak, než tak, že má-li povinný vedle práva na mzdu (namísto níž v daném případě pobírá invalidní důchod) i právo na jiný příjem uvedený v §299 o. s. ř. (zde rentu), postupuje se tak, jakoby šlo o více mezd.
Ostatní dovolací námitky, tedy ty, v nichž povinný argumentuje svou „životní situací“, jsou z hlediska rozsahu nařízených srážek, a tudíž i správnosti napadeného rozhodnutí v tomto směru, právně nevýznamné. Týž závěr pak platí pro část dovolání, v níž povinný polemizuje se skutkovými a právními závěry přijatými ve vykonávaném exekučním titulu.
Jelikož se povinnému v mezích dovoláním založeného přezkumu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání - aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) - podle ustanovení §243b odst. 2 části před středníkem, odst. 6 o. s. ř. usnesením zamítl.
Povinný nebyl s dovoláním procesně úspěšný, ve smyslu ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. by tedy měl oprávněné nahradit náklady dovolacího řízení; protože u ní žádné prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) zjištěny nebyly, platí, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. prosince 2001
JUDr. Vladimír Mikušek , v.r.
předseda senátu