ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.128.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 128/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky - Obvodního soudu pro Prahu 6, Praha 6, Jilemnického 7, proti povinné E. S., srážkami z důchodu povinné, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 22 E 879/99, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. července 2000, č. j. 58 Co 128/2000-27, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením městský soud potvrdil usnesení ze dne 8. června 1999, č. j. 22 E 879/99-2, jímž Obvodní soud pro Prahu 6 nařídil výkon rozhodnutí srážkami z důchodu povinné k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 77.890,16 Kč.
Proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání (faxovým podáním označeným sice datem 6.11.2000, telefaxem však učiněným až 7. listopadu téhož roku, viz níže), jež pak doplnila předložením jeho originálu, podaného poštovní přepravě 9. listopadu 2000.
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 31. července 2000, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále jen "o. s. ř.").
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle ustanovení §240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Jak se podává z obsahu spisu, bylo usnesení odvolacího soudu povinné doručeno 6. října 2000; protože oprávněné bylo doručeno 5. října téhož roku, nabylo dne 6. října 2000 právní moci. Z uvedeného pak vyplývá, že posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání bylo pondělí 6. listopadu téhož roku (ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř.). Bylo-li dovolání (viz kopie tzv. "reportu" telefaxu "#946 P01" - č. l. 31 zdola) podáno až v úterý (údaj na faxu "DI") 7. listopadu 2000 (letopočet je uveden zjevně nesprávným údajem "03") 00:47 hodin, stalo se tak po marném uplynutí zákonné lhůty.
Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jako opožděné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, §224 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o. s. ř., neboť povinná, která podáním opožděného dovolání zavinila jeho odmítnutí, na náhradu těchto nákladů nemá právo a oprávněné náklady dovolacího řízení (podle obsahu spisu) nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. ledna 2001
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková