ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.1287.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 1287/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky - Úřadu městského obvodu Plzeň 4, proti povinnému J. U., provedením prací a výkonů, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 71 E 304/98, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. září 2000, č. j. 10 Co 439/99-30, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení z 15. února 1999, č. j. 71 E 304/98-19, jímž okresní soud zamítl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí Úřadu městského obvodu Plzeň 4, odboru výstavby, specifikovaného ve výroku usnesení, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná včasným dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. f) a §239 odst. 2 občanského soudního řádu, a jímž namítá, že napadené usnesení - pokud odvolací soud dovodil, že osobou oprávněnou „ve smyslu označení účastníka vykonávacího řízení\" není Česká republika, nýbrž Úřad městského obvodu Plzeň 4 - spočívá na nesprávném právním posouzení, a že řízení, nesplnil-li soud svou poučovací povinnost (tím, že výslovně účastníka nepoučil, že má být označen jinak), je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V okolnosti, že jejímu právnímu zástupci nebylo doručeno usnesení soudu prvního stupně z 8. prosince 1998, č. j. 71 E 304/98-13, (výzva k předložení řádné plné moci, udělené advokátovi oprávněnou, a dalších písemností), pak oprávněná spatřuje nesprávný postup soudu, jímž jí v průběhu řízení byla odňata možnost jednat před soudem. Dovolatelka konečně uzavřela, že byl-li soud prvního stupně názoru, že oprávněná není v řízení právně zastoupena (ač návrh nebyl podán oprávněným, nýbrž advokátem), měl řízení po předchozí výzvě k odstranění vad návrhu zastavit, nikoli návrh zamítnout.
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 25. září 2000, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále též jen „o. s. ř.\").
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237, §238a a §239 o. s. ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však v souzené věci nejde.
Ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným; k těmto vadám je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.). Jelikož vady vyjmenované v ustanovení §237 odst. 1 písm. a) - e) a g) o. s. ř. namítány nejsou a z obsahu spisu nevyplývají, zabýval se Nejvyšší soud nejprve námitkou, že oprávněné byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem (ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.).
Touto zmatečnostní vadou však řízení netrpí. Jak dovodila již ustálená judikatura (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 1996, sp. zn. 2 Cdon 539/96, a ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 953/96, uveřejněná ve sbírce Soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, sešity č. 4 a 6, pod poř. č. 27 a 49), jde totiž od účinnosti zákona č. 238/1995 Sb. o odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. jen tehdy, jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení, nikoli tedy při rozhodování, a byl-li tento postup nesprávný. „Postupem soudu v průběhu řízení\" ve smyslu výše citovaného ustanovení je tedy činnost soudu, která vydání konečného rozhodnutí předchází, nikoli jeho vlastní rozhodovací akt, který má za úkol průběh řízení zhodnotit. Spatřuje-li dovolatelka tuto vadu ve skutečnosti, že jejímu právnímu zástupci nebylo doručeno usnesení soudu prvního stupně z 8. prosince 1998, č. j. 71 E 304/98-13, opomíjí skutečnost, že soud měl v rozhodné době k dispozici pouze plnou moc ze dne 11. prosince 1997 udělenou advokátovi JUDr. M. A. P. J. (viz. znění plné moci na č. l. 3 - „Já podepsaný P. J. …zmocňuji tímto advokáta…aby mne…zastupoval\"), a že oprávněná teprve 15. března 1999 zaslala soudu plnou moc z 10. března téhož roku, udělenou tomuto advokátovi Úřadem městského obvodu, tj. že teprve tímto podáním odstranila nedostatek průkazu zastoupení; touto (dodatečně předloženou) plnou mocí byly zhojeny i procesní úkony zástupce oprávněné, učiněné v řízení před jejím doložením. Že tento nedostatek považoval za odstraněný, dal ostatně odvolací soud najevo i tím, že zastoupení oprávněné vyjádřil v záhlaví napadeného usnesení. Nesprávný není ani postup soudu prvního stupně, jestliže ten rozhodl o návrhu podaném advokátem, a přitom usnesení z 8. prosince 1998 (jímž oprávněnou vyzval k odstranění vad, viz č. l. 13) a z 22. listopadu 2000 (kterým rozhodl ve věci samé, viz č. l. 30) doručil pouze oprávněné. Tím, že soud prvního stupně rozhodl ve věci samé (návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl) a doručoval (přímo) oprávněné, nepovažoval - správně - nedostatek průkazu zastoupení advokátem, oprávněnou neodstraněný, za nedostatek podmínky řízení, s nímž občanský soudní řád spojuje (po učinění k tomu vhodných opatření) zastavení řízení.
Dovolání není přípustné ani podle §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř., jelikož napadené rozhodnutí není usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím, a nelze je podřadit ani případům vyjmenovaným v odstavci 1 pod písmeny b) - f) tohoto ustanovení (a tedy ani pod jeho písmenem d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).
Přípustnost dovolání není dána ani ustanovením §239 o. s. ř.; podle jeho prvého odstavce proto, že ji ve výroku svého rozhodnutí odvolací soud výslovně nezaložil, a podle odstavce druhého z toho důvodu, že jím předpokládaný návrh na vyslovení přípustnosti dovolání byl podán až 28. prosince 2000, tedy po vydání potvrzujícího usnesení, a tudíž opožděně.
Dovolání není konečně přípustné ani podle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001, na něž výslovně „z opatrnosti\" odkazuje dovolatelka. Bylo-li totiž napadené rozhodnutí vydáno 25. září 2000, je pro posouzení přípustnosti dovolání proti němu rozhodné znění občanského soudního řádu účinné do 31. prosince 2000 (viz. výše).
Protože dovolání není v dané věci přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je - aniž se mohl zabývat zkoumáním případné existence namítnuté vady řízení podle §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř., k níž je povinen přihlédnout jen je-li dovolání přípustné - bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, odst. 5 části věty za středníkem a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
Oprávněná z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, povinnému, jenž by měl právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2 věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. září 2001
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu