ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.1316.99.1
sp. zn. 20 Cdo 1316/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné H. N. proti povinnému Stavebnímu bytovému družstvu O., družstvu, přikázáním pohledávky z účtu povinného pro částku 4.634,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 41 E 1173/97, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 31.7.1998, č.j. 12 Co 538 a 539/98 - 21, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jakož i usnesení opravné, jimiž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinného. Odmítl argument, že exekuční titul je nevykonatelný, jestliže je v něm uvedeno coby žalované (jemuž byla uložena vymáhaná povinnost) „Stavební bytové družstvo\" (zatímco správným označením je „Stavební bytové družstvo O.\"), a dospěl k závěru, že šlo pouze o formální vadu, jelikož je „naprosto nepochybné\", že jde o subjekt totožný; v odvolacím řízení bylo ostatně napraveno i (původně) obdobně vadné označení povinného.
Přípustnost (včasného) dovolání dovozoval povinný (zastoupen advokátem) z ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. maje za to, že v řízení vystupoval jako účastník ten, kdo neměl způsobilost být účastníkem řízení; dle jeho názoru „Stavební bytové družstvo\" nemá způsobilost být účastníkem řízení, jelikož „není subjektem práva\". V návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (jakož i v exekučním titulu) bylo nesprávně uvedeno, namítl dovolatel, jeho obchodní jméno, pročež byl podáním vadným, a tato vada nebyla řádně odstraněna. Důsledně tomu žádal, aby usnesení soudu prvního stupně i soudu odvolacího bylo zrušeno, a řízení zastaveno.
Oprávněná se k dovolání nevyjádřila.
Ve smyslu části dvanácté, hlavy první, bodu 15. a 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, odvolání a dovolání proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001 - dále jen „o.s.ř.\").
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237, §238a a §239 o.s.ř.
O žádný z důvodu přípustnosti dovolání vyjmenovaných v §238a o.s.ř. v dané věci nejde; ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ nepřichází v úvahu proto, že napadené usnesení není usnesením měnícím (ale potvrzujícím), a ustanovení §238a odst. 1 písm. b/ až f/ proto, že je nelze podřadit těm, jež jsou zde (jako usnesení, proti nimž je dovolání přípustné) vyjmenována.
Podobně nelze přípustnost dovolání dovodit z §239, neboť ji odvolací soud nezaložil výrokem podle §239 odst. 1, a z hlediska §239 odst. 2 chybí již samotný návrh účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, jemuž by odvolací soud nevyhověl.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle §237 o.s.ř, jež ji spojuje s existencí kvalifikovaných vad řízení, které činí rozhodnutí soudu zmatečným. Jelikož jiné vady tvrzeny nebyly a z obsahu spisu nevyplývají, je pro závěr o přípustnosti dovolání určující, zda je řízení postiženo vadou dle §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., jejíž existencí argumentoval dovolatel.
Dovolatel soudům obou stupňů vytýkal, že jeho obchodní jméno (coby povinného) bylo v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (stejně jako v exekučním titulu) uvedeno nesprávně (tj. v rozporu s údaji zapsanými v obchodním rejstříku) tím, že namísto „Stavebního bytového družstva O.\" (se sídlem U. 44, O.) byl označován jakožto „Stavební bytové družstvo\" (U. 44, O.).
Podle §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami stanovenými v odstavci 2), jestliže ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník, neměl způsobilost být účastníkem řízení.
Způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává (§19 o. s. ř.). Způsobilost mít práva a povinnosti mají podle §18 odst. 1 obč. zák. i právnické osoby.
Právnická osoba se jako účastník řízení označuje uvedením jejího obchodního jména nebo názvu a sídla (§79 odst. 1, věta druhá, §254 odst. 1 o. s. ř.) a ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí její označení obsahovat též identifikační číslo, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci (§79 odst. 1, věta třetí, o. s. ř.); jde-li o právnickou osobu, která se zapisuje do obchodního rejstříku, je součástí obchodního jména i dodatek označující její právní formu (§9 odst. 2 obch. zák., ve znění účinném v době rozhodnutí odvolacího soudu).
Podmínky, za nichž může jednat ve věci (tzv. podmínky řízení), zkoumá soud ve smyslu ustanovení §103 o.s.ř. kdykoli za řízení. Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví (§104 odst. 1); neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zakládá i skutečnost, že je v žalobě (návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí) uveden jako účastník subjekt, který k okamžiku zahájení řízení způsobilost být jeho účastníkem (ve smyslu citovaného ustanovení §19 o.s.ř.) neměl.
Na rozdíl od toho úvaha o vadě podání (žaloby, návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí) se odvíjí od posouzení, zda tento procesní úkon splňuje náležitosti předepsané v ustanovení §42 odst. 2 (§79 odst. l, §254 odst. 1) o.s.ř. Nesprávnost nebo neúplnost žaloby resp. návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, včetně nesprávnosti nebo neúplnosti označení účastníka, jímž je právnická osoba (ve smyslu vyložených požadavků), je důvodem postupu, který předepisuje ustanovení §43 o.s.ř (neprovede-li opravu či doplnění žaloby sám žalobce resp. oprávněný). Označení účastníka je nesprávné typicky tehdy, jestliže některý z uvedených jej identifikujících znaků je použit vadně (zkomoleně, s písařskou chybou, vynecháním slova ve víceslovném názvu a pod.), a je neúplné, jestliže některý z těchto znaků v žalobě chybí.
Nedostatek podmínky řízení a vada podání (žaloby resp. návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí) jsou tedy navzájem nezaměnitelnými procesními instituty, samostatně upravenými, které mají odlišné důsledky a s nimiž se pojí i rozdílné reakce soudu (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 17/1998 Sbírky rozhodnutí a stanovisek).
Platí, že je-li účastník označen správně a úplně, není vadou podání skutečnost, že nemá způsobilost být účastníkem řízení, neboť ta naopak způsobuje nedostatek podmínky řízení. Tak je tomu kupř. jestliže žalovaná (povinná) fyzická osoba před zahájením řízení zemřela (§7 odst. 2 obč. zák.) nebo v případě, že v žalobě (návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí) uvedená právnická osoba coby subjekt práva dříve zanikla (§20a obč. zák.), resp. dosud nevznikla (§19 odst. 2 obč.zák.). O takový resp. obdobný případ však v dané věci nejde.
Oproti tomu (vytýkané) neuvedení části obchodního jména právnické osoby („O.\") je, jak plyne z uvedeného výkladu, zřejmým výrazem vady podání (ve smyslu jeho neúplnosti), již lze - doplněním - odstranit, a spolu se sídlem, jež v něm bylo uvedeno, je identita této právnické osoby (jak dovodil odvolací soud) reálně nezpochybnitelná (srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.2.1999, sp. zn. 21 Cdo 2101/98, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 62/1999).
Odvolací soud vycházel i z toho, že původní vada návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí odstraněna fakticky byla, a ve svém rozhodnutí povinného v záhlaví označil v souladu s tím, jak mínil být správně označován sám dovolatel. Vzhledem k tomu, že se z §43 o.s.ř. odvíjejí procesní účinky zpětně (k podání návrhu na nařízení výkonu), ani případně důvodná námitka (již dovolatel vznesl) proti tomu, jakým způsobem vadu odvolací soud v daném případě odstranil, nemůže založit než tzv. jinou vadu řízení (§241 odst. 3 písm. b/, §242 odst. 3 o.s.ř.), jež je relevantní až tehdy, je-li dovolání přípustné, sama však přípustnost dovolání nezakládá.
Vadou podle §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. tedy řízení netrpí, a přípustnost dovolání odtud neplyne; jelikož možnost dovodit přípustnost dovolání z jiných ustanovení byla vyloučena již dříve, Nejvyšší soud dovolání jakožto nepřípustné podle §243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Není-li dovolání přípustné, nelze se logicky zabývat ani námitkou, že vykonávaný titul nebyl materiálně vykonatelný (ku podpoře závěru odvolacího soudu však viz odůvodnění výše zmíněného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25.2.1999, sp. zn. 21 Cdo 2101/98).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první (per analogiam), o.s.ř.; oprávněné, která by měla právo na jejich náhradu, však prokazatelné náklady (podle obsahu spisu) ve stadiu dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. května 2001
JUDr. Vladimír K u r k a, v. r.
předseda senátu