ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.1698.99.1
sp. zn. 20 Cdo 1698/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci žalobce D., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) J. B., a 2) M. B., zastoupeným advokátkou, o vyklizení nebytových prostor, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 4 C 220/95, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. dubna 1999, č.j. 11 Co 614/98-74, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. dubna 1999, č.j. 11 Co 614/98-74 (vyjma výroku o připuštění změny žaloby), a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 4. srpna 1998, č.j. 4 C 220/95-58, se zrušují a věc se Obvodnímu soudu pro Prahu 6 vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. dubna 1999, č.j. 11 Co 614/98-74, změnil - po připuštění změny žaloby - rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 4. srpna 1998, č.j. 4 C 220/95-58, tak, že žalovaným uložil vyklidit a žalobci odevzdat ve výroku specifikovaný nebytový prostor do jednoho roku od právní moci rozsudku.
Odvolací soud - po doplnění dokazování - vyšel ze zjištění, že sporné prostory byly - rozhodnutím Magistrátu h. m. P., č. j. III.-26911/24, ze dne 21. října 1924 - kolaudovány jako kancelář, dva sklady a WC; protože jde tedy o prostory nebytové, nemohlo právnímu předchůdci žalovaných vzniknout k těmto prostorám nájemní právo jako k (družstevnímu) bytu a smluvní převod členských práv a povinností na žalované je neplatný. Lhůtu k vyklizení odvolací soud určil s přihlédnutím k tomu, že žalobce jednal s žalovanými "poměrně dlouho" jako s nájemci bytu a členy družstva a že žalovaní (včetně jejich dvou nezletilých dětí) jinou možnost bydlení nemají.
Rozsudek odvolacího soudu napadli žalovaní (zastoupeni advokátkou) včasným dovoláním. Bez výslovného odkazu na zákonné dovolací důvody prosazují proti závěru odvolacího soudu, že prostory, které užívají a jejichž vyklizení se žalobce domáhá, mají charakter bytu (v této souvislosti zpochybňují rozhodnutí Magistrátu h. m. P. jako rozhodnutí kolaudační); jestliže tomu tak není - dovozují dále - měl odvolací soud (s přihlédnutím k okolnostem daného případu) vázat povinnost vyklizení nebytových prostor na zajištění "rovnocenné bytové náhrady v P.". V rámci ostatních námitek - dotýkajících se skutkové stránky věci - rekriminují odvolací soud z opomenutí skutečností vyplývajících z provedených důkazů, a to, že právní předchůdce žalovaných (J. A.), který na ně převedl členská práva a povinnosti, byl zakládajícím členem žalujícího družstva, že místnosti žalovanými užívané nevykazovaly žádné známky nebytového prostoru a že žalobce sám považoval sporný prostor za byt. Závěrem dovolání vznáší výhradu stran určitosti a srozumitelnosti žalobního návrhu, když v přízemí domu č.p. 561 ve skutečnosti sklady a kancelář nejsou. Podáním ze dne 20. května 2000, kterým dovolání doplnili, vznesli návrh, aby dovolací soud provedl důkaz zprávou sociálního střediska Fondu o. d. o šetření v rodině žalovaných ze dne 18. října 1999.
Žalobce se ve vyjádření ztotožnil s napadeným rozsudkem odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000 - dále jen též "o.s.ř." (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Dovolání je ve smyslu ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustné a je i důvodné, byť nikoli z příčin v něm uvedených.
Dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti k vadám vyjmenovaným v §237 odst. 1 o.s.ř. (tzv. zmatečnostem), a - je-li dovolání přípustné - k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§242 odst. 3 o.s.ř.). Zmatečnostní vady nebyly dovoláním namítány a nevyplývají ani z obsahu spisu; z něho je však patrno, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.).
Jinou vadou řízení je i to, že odvolací soud rozhodl o věci v rozporu se zásadou vyjádřenou v ustanovení §213 odst. 1 o.s.ř.; podle tohoto ustanovení odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně. To má umožnit odvolacímu soudu, aby na základě doplněného dokazování (srov. §213 odst. 2 o.s.ř.) mohl dojít k vlastnímu zjištění skutkového stavu, které bude odlišné od skutkového zjištění, které učinil soud prvního stupně. Přitom však musí odvolací soud dbát zásady, že nemá soud prvního stupně nahrazovat a zbavovat účastníka možnosti domáhat se přezkoumání skutkových a právních závěrů. Proto tam, kde je rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, neboť tento soud nerespektoval principy uvedené v ustanovení §157 a §132 o.s.ř., nejsou splněny předpoklady pro opakování dokazování, popřípadě jeho doplňování v odvolacím řízení, ale nezbývá, než takové rozhodnutí v intencích ustanovení §221 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. zrušit (shodně srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 2. 1993, sp. zn. 2 Cdo 2/93, uveřejněný v Bulletinu Vrchního soudu v Praze č. 1, ročník 1993, pod číslem 19, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1045/99).
Soud prvního stupně - podle obsahu spisu - provedl ve věci obsáhlé dokazování, nicméně v písemném vyhotovení rozsudku nepostupoval ve shodě s ustanovením §157 odst. 2 o.s.ř., podle nějž v jeho odůvodnění uvede podstatný obsah přednesů, stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, a posoudí zjištěný skutkový stav podle příslušných ustanovení, jichž použil (k tomu srov. dále §132 o.s.ř. ukládající soudu hodnotit důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti a pečlivě přitom přihlížet ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci). Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku - vedle reprodukční části týkající se dosavadního průběhu řízení - pouze uvedl, že žalobce neunesl důkazní břemeno (neprokázal charakter místností užívaných žalovanými, ač o to byl soudem požádán), a proto žalobu zamítl; odůvodnění tak postrádá vylíčení skutečností, jež měl za prokázány (tj. rozhodných skutečností jak ve vztahu k uplatněnému nároku na vyklizení, tak i ve vazbě na otázku lhůty k vyklizení, popřípadě posouzení aplikace ustanovení §3 odst. 1 občanského zákoníku), o které důkazy tato zjištění opřel, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil a zcela chybí právní posouzení skutkového stavu věci. Zásady uvedené v ustanovení §157 odst. 2 a §132 o.s.ř. rozhodnutí soudu prvního stupně - jehož odůvodnění má k přesvědčivosti daleko (srov. §157 odst. 3 o.s.ř.) - tedy flagrantně nerespektuje.
Odvolací soud proto pochybil, když namísto toho, aby rozsudek soudu prvního stupně podle §221 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. zrušil, přistoupil - po doplnění dokazování dopisem žalobce žalovaným ze dne 13. října 1995 - k jeho věcné změně, odkazuje na ustanovení §220 odst. 1 o.s.ř., podle něhož změna rozhodnutí - založená na správně zjištěném skutkovém stavu (srov. §153 odst. 1 o.s.ř.), jehož vylíčení v odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně však zcela chybí - je spjata s nesprávným právním posouzením rozhodných skutečností soudem prvního stupně (k jehož vyjádření v odůvodnění rozhodnutí však soud prvního stupně nedospěl).
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovoláním napadený rozsudek zrušil, a protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozsudek soudu prvního stupně (jeho nepřezkoumatelnost neumožňuje jiné než kasační rozhodnutí), zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 1, 2 a 5 o.s.ř.).
Nesprávnost postupu, kterým odvolací soud dospěl ke skutkovým závěrům, na nichž vybudoval právní posouzení věci, znemožňuje dovolacímu soudu zabývat se věcnými (a jinými) námitkami uplatněnými v dovolání.
Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně (odvolací soud) závazný (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta třetí o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. února 2001
JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková