ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.1903.99.1
sp. zn. 20 Cdo 1903/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A/ F. Z., B/ V. Z., C/ E. R., proti žalované F., a.s., o vydání nemovitostí, o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Plzni - město pod sp. zn. 14 C 355/98, o dovolání žalobců proti usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 5.3.1999, č.j. 14 C 355/98 - 16, a unesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22.6.1999, č.j. 15 Co 412/99 - 22, takto:
I. Řízení o „dovolání\" proti usnesení soudu prvního stupně se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl návrh žalobců na povolení obnovy řízení, v němž byla zamítnuta jejich žaloba o vydání nemovitostí, když se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobci žádný z důvodů obnovy řízení podle §228 odst. 1 písm. a/ a b/ o.s.ř. nedoložili. Návrh, aby bylo připuštěno dovolání, odvolací soud zamítl rovněž.
Proti usnesení soudů obou stupňů podali žalobci (zastoupeni advokátem) včasné dovolání, v němž namítli, že tato rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení věci (§241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.); podle jejich názoru naopak jimi tvrzené okolnosti důvody obnovy ve smyslu §228 odst. 1 písm. a/ a b/ o.s.ř. naplňují.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001 - dále jen „o.s.ř.„).
Dle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Odtud logicky plyne, že dovoláním nelze napadnout - oproti tomu - rozhodnutí soudu prvního stupně.
Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je totiž odvolání, pokud to zákon nevylučuje (ustanovení §201 o. s. ř.); občanský soudní řád proto - k projednání (naopak) dovolání (proti takovému rozhodnutí) - neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu. Tím, že žalobci „dovolání\" přesto podali, uvedenou podmínku řízení pominuli; nedostatek funkční příslušnosti je však neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, a Nejvyšší soud proto řízení o „dovolání\", které touto vadou trpí, nemůže než podle ustanovení §104 odst. 1 (§243c) o.s.ř. zastavit.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu pak není přípustné.
Přípustnost dovolání (§236 odst. 1 o.s.ř.) proti usnesení je upravena v ustanoveních §237, §238a a §239 o.s.ř.
O žádný z důvodů přípustnosti dovolání vyjmenovaných v §238a o.s.ř. v dané věci nejde; ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ nepřichází v úvahu proto, že napadené usnesení není usnesením měnícím (ale potvrzujícím), a ustanovení §238a odst. 1 písm. b/ až f/ proto, že je nelze podřadit těm, jež jsou zde (jako usnesení, proti nimž je dovolání přípustné) vyjmenována.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §239 odst. 1, 2 o.s.ř., neboť na jeho základě může být dovolání přípustné jen proti (potvrzujícím) usnesením ve věci samé, a tato podmínka v daném případě splněna není. Rozhodnutí o povolení obnovy řízení (§234 odst. 1 o.s.ř.) totiž usnesením ve věci samé - jak správně uvedl odvolací soud, zamítaje návrh, aby dovolání připustil zvláštním výrokem - vskutku není (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněný pod č. 61/1998 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Existence vad řízení vyjmenovaných v §237 odst. 1 o.s.ř. v dovolání tvrzena nebyla a z obsahu spisu se též nepodává, pročež z tohoto ustanovení přípustnost dovolání neplyne rovněž.
Dovolání, které není přípustné, Nejvyšší soud odmítne (§243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
Námitkami proti věcné správnosti napadeného rozhodnutí (včetně té, že byla pominuta okolnost, že v původním řízení se na straně žalobců jednalo o nerozlučné společenství, a probíhá-li doposud řízení o nároku jednoho z nich, nelze skončit řízení ani proti dovolatelům) by se Nejvyšší soud mohl zabývat jen tehdy, bylo-li by dovolání přípustné, a tento předpoklad splněn není; samy o sobě jsou pro založení přípustnosti dovolání nerozhodné.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první (zčásti per analogiam) o.s.ř.; žalované, která by měla na jejich náhradu nárok, však ve stadiu dovolacího řízení (dle obsahu spisu) prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. května 2001
JUDr. Vladimír K u r k a , v. r.
předseda senátu