ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.1904.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 1904/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné S. P. Česká republika, s.r.o., zastoupené advokátem, proti povinné S. s.r.o., přikázáním pohledávky z účtu povinné u peněžního ústavu, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. E 521/2001, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 30. května 2001, č. j. 36 Co 224/2001-13, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 13. dubna 2001, č. j. E 521/20014 - jímž okresní soud v České Lípě podle ustanovení §43 odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) odmítl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinné u peněžního ústavu s odůvodněním, že oprávněná neodstranila vady tohoto návrhu, a to ani poté, co byla k jeho doplnění (usnesením ze dne 21. února 2001, č. j. E 521/20013, doručeným 1. a opětovně 15. března 2001) vyzvána - a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná včasným dovoláním, jímž namítá, že - podala-li „v jednom přípise“ návrh na nařízení výkonu rozhodnutí a zároveň žádost o pomoc soudu podle §260 o. s. ř. (neboť jí „nebyl znám účet“ povinné), a uplatnila-li tak „jedním podáním dva nároky“ - bylo usnesení s výzvou ke sdělení, u kterého peněžního ústavu má povinná své účty a jaká jsou jejich čísla, „protismyslné“; podle ní soud neměl její žádost podle §260 o. s. ř. odmítnout, nýbrž pouze zpoplatnit, jelikož ustanovení §259 a §260 spadají pod oddíl občanského soudního řádu „Činnost soudu před nařízením výkonu rozhodnutí“, nikoli tedy „před podáním návrhu“. Co je obdobím „před nařízením výkonu rozhodnutí“, uvádí podle ní analogicky ustanovení §259 o. s. ř. Oprávněná dále namítá, že soud prvního stupně „měl řízení o návrhu na výkon rozhodnutí podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušit do vyřešení zjištění dle §260 o. s. ř.“, neboť „…užití tohoto ustanovení je právem účastníka řízení (nikoli pouze věřitele)…“; dále pak uzavírá, že „…odmítnutí akceptace možnosti uplatnění práva dle §260 o. s. ř. v návrhu na výkon rozhodnutí by zbytečně byrokratizovalo soudní řízení a bylo by proti současnému trendu zlepšení pozice věřitele a vymahatelnosti práva.“
Dovolání (přípustné podle §239 odst. 3 ve spojení s ustanovením §254 o. s. ř.) není důvodné.
Z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.) dovolací soud posuzuje pouze vady vyjmenované v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. a vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.); jinak je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Jelikož tyto vady z obsahu spisu nevyplývají a dovolatelka je nenamítá, byla předmětem dovolacího přezkumu otázka, zda rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, zda je tedy dán (posuzováno podle obsahu dovolání) uplatněný dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze právní normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Podle ustanovení §261 odst. 1 věty čtvrté před středníkem o. s. ř. navrhuje-li oprávněný výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, označí v návrhu peněžní ústav a číslo účtu, z něhož má být pohledávka odepsána. Podle §260 odst. 2 o. s. ř. na žádost účastníka, kterému rozhodnutí přiznává právo na zaplacení peněžité částky, dotáže se soud toho, komu je zaplacení peněžité částky uloženo, zda a od koho pobírá mzdu nebo jiný pravidelný příjem, popřípadě u které banky, pobočky zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva (dále jen „peněžní ústav“) má své účty a jaká jsou čísla těchto účtů.
Podle ustanovení §43 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Podle §43 odstavce druhého věty první o. s. ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne.
V návrhu na nařízení exekuce pro peněžité plnění přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu musí oprávněný - vedle obecných náležitostí podání (§42 odst. 4 o. s. ř.) a náležitostí návrhu na zahájení řízení (§79 odst. 1 věta druhá) - uvést peněžní ústav, u kterého má povinný účet, a číslo tohoto účtu (§261 odst. 1 věta čtvrtá před středníkem). Neobsahuje-li návrh na nařízení exekuce všechny náležitosti (v těchto ustanoveních uvedené) nebo je-li nesrozumitelný nebo neurčitý, soud ho - jestliže takový nedostatek brání pokračování řízení - usnesením podle §43 odst. 2, §254 odst. 1 o. s. ř. odmítne.
Jestliže oprávněný, jemuž vykonatelné rozhodnutí přiznává právo na peněžité plnění, všechny náležitosti návrhu na nařízení exekuce nezná, může požádat místně příslušný soud o pomoc při jejich zjišťování. Z toho, že jde o zjišťování skutečností, jež jsou náležitostmi návrhu na zahájení exekuce, plyne, že tuto žádost je třeba uplatnit - má-li oprávněný výsledků šetření soudu v řízení samotném využít - před podáním tohoto návrhu, tj. před zahájením exekučního řízení, žádost tudíž po zahájení vykonávacího řízení (tj. po podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí) či v samotném návrhu úspěšně podat nelze.
Tak tomu ovšem bylo - je-li součástí návrhu na výkon rozhodnutí ze dne 12. února 2001 i žádost „ve smyslu 260 o. s. ř. o pomoc soudu“ - v souzené věci; byl-li s žádostí o pomoc podán zároveň i návrh na nařízení exekuce, soud prvního stupně se již touto žádostí zabývat nemohl. Protože oprávněná pak (a to ani na výzvu soudu) svůj návrh o náležitosti, jejichž nedostatek bránil pokračování řízení, nedoplnila, soud prvního stupně takový návrh v souladu s ustanovením §43 odst. 2 o. s. ř. odmítl.
Z výše uvedeného také plyne, že správný není ani dovolací argument odůvodněný tezí, že ustanovení §260 o. s. ř. neupravuje činnost soudu „před podáním samotného návrhu“, nýbrž „před nařízením výkonu rozhodnutí.“ Má-li výsledek šetření soudu oprávněné pomoci ke zjištění skutečností, jež jsou nutnými náležitostmi návrhu na nařízení exekuce, nelze než dovodit, že pomoc soudu, a tedy i žádost o ni, právě musí podání vlastního návrhu předcházet. Námitka oprávněné, že soud prvního stupně měl podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. řízení přerušit je - kromě toho, že při pomoci soudu podle §260 o. s. ř. nejsou řešeny právní otázky a že ostatně ani nejde o řízení - nedůvodná již proto, že podle §254 odst. 2 věty první o. s. ř. z důvodů uvedených v části třetí občanského soudního řádu řízení o výkon rozhodnutí přerušit nelze.
Jestliže odvolací soud věc posoudil v souladu s výše uvedenými závěry, je jeho právní posouzení správné. Protože se oprávněné prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání - aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) - usnesením podle ustanovení §243b odst. 2 část před středníkem, odst. 6 o. s. ř. zamítl.
Oprávněná nebyla s dovoláním procesně úspěšná, ve smyslu ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. by tedy měla povinné nahradit náklady dovolacího řízení; protože u té žádné prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) zjištěny nebyly, platí, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. prosince 2001
JUDr. Vladimír Mikušek , v.r.
předseda senátu