ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.2132.99.1
sp. zn. 20 Cdo 2132/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně České republiky-vojenské správy, zastoupené Vojenským úřadem pro právní zastupování, se sídlem v Praze 6, náměstí Svobody 471, proti žalovanému Š. P., o zaplacení 27.125,- Kč. s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 8 C 188/96, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 31. března 1998, č.j. 15 Co 246/98 – 62, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný (posléze zastoupen advokátkou) podal dovolání (č.l. 67-69) proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 31. března 1998, č.j. 15 Co 246/98-62, kterým bylo jako nepřípustné odmítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 14. ledna 1998, č.j. 8 C 188/96 -51.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „o. s. ř.\").
Podle ustanovení §240 odst. 1 a 2 o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, je-li dovolání v této lhůtě podáno u dovolacího nebo odvolacího soudu.
Napadené usnesení bylo doručeno 16. dubna 1998 žalobkyni a 20. dubna 1998 žalovanému (srov. doručenky u č.l. 63 p. v.). Dne 20. dubna 1998 usnesení též nabylo právní moci (uvedenému odpovídá i doložka právní moci vyznačená dne 28. dubna 1998 na originále usnesení - č.l. 62).
Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. tak byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 20. květen 1998 (středa).
Dovolání není datováno a z otisku razítka na obálce zásilky (srov. č.l. 70) se podává, že mělo být podáno k poštovní přepravě dne 21. července 1998. Z hlediska běhu lhůty k podání dovolání je tedy dovolání zjevně opožděné.
Dovolatel pak ani přes výzvu provedenou usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. srpna 2000, č.j. 20 Cdo 2132/99-94, doručeným jeho zástupkyni 21. srpna 2000 (srov. doručenku u č.l. 95), nenabídl Nejvyššímu soudu žádný doklad o tom, že dovolání podal jindy (dříve).
Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) odmítl jako opožděné.
Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, u žalobkyně však žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2, věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. března 2001
JUDr. Zdeněk K r č m á ř , v. r.
předseda senátu