ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.2576.99.1
sp. zn. 20 Cdo 2576/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně České republiky - vojenské správy, zastoupené Vojenským úřadem pro právní zastupování, se sídlem v Praze 6, nám. Svobody 471, proti žalovanému T. K., o zaplacení 9.710,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 18 C 112/99, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 1999, č. j. 14 Co 424/99 - 20, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zastavil podle §43 odst. 1, 2 o. s. ř. řízení pro neodstraněnou vadu žaloby, kterou spatřoval ve vadném označení žalobkyně. Návrh, aby bylo připuštěno dovolání, zamítl především proto, že otázka označení státu jako účastníka řízení byla v soudní praxi již dříve vyřešena.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (za niž jedná zaměstnanec s právnickým vzděláním) včasné dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř., současně vyjadřujíc názor, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu. Zevrubně odůvodnila opačný názor, že označení, jež pro sebe zvolila, je označením řádným, které vadu žaloby nezpůsobuje.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1. 1. 2001 - dále jen „o. s. ř.„).
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237, §238a a §239 o. s. ř.
O žádný z důvodů přípustnosti dovolání vyjmenovaných v §238a odst. 1 o. s. ř. v dané věci nejde; ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ nepřichází v úvahu proto, že napadené usnesení není usnesením měnícím (ale potvrzujícím) a ustanovení §238a odst. 1 písm. b/ až f/ proto, že je nelze podřadit těm, jež jsou zde (jako usnesení, proti nimž je dovolání přípustné) vyjmenována. Potvrzujícím usnesením, proti němuž je dovolání přípustné, je pouze takové, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu (§238a odst. 1 písm. d/ o. s. ř.).
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §239 o. s. ř., byť zakládá přípustnost dovolání proti rozhodnutím potvrzujícím, neboť jejím předpokladem je, aby šlo o rozhodnutí ve věci samé, a ten v dané věci splněn není (srov. odůvodnění rozhodnutí uveřejněného pod č. 53/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, resp. v časopise Soudní judikatura pod č. 88/1997).
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř, jež ji spojuje s existencí kvalifikovaných vad řízení, které činí rozhodnutí soudu zmatečným. Jelikož jiné vady tvrzeny nebyly a z obsahu spisu nevyplývají, je pro závěr o přípustnosti dovolání určující, zda je řízení postiženo vadou dle §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. (kterou dovolatelka argumentovala), tedy zda účastníku byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Odnětím možnosti jednat před soudem je omezení účastníka v realizaci těch procesních práv, která mu procesní předpisy přiznávají; od účinnosti zákona č. 238/1995 Sb. jde o takovou situaci pouze tehdy, jestliže se tento postup soudu projevil v průběhu řízení (a nikoli při rozhodování) a byl-li tento postup nesprávný (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 27 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998). Za „postup soudu v průběhu řízení„ lze považovat jen činnost, která vydání konečného rozhodnutí předcházela, nikoli vlastní rozhodovací akt soudu, jímž byl průběh řízení zhodnocen. Řízení však bylo zastaveno proto, oba soudy dospěly k závěru, že žaloba je neprojednatelná, a tento hodnotící úsudek (jenž se promítl přímo do rozhodnutí) nesprávný postup soudu „v průběhu řízení„ proto nezakládá. Vadou podle §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. řízení tudíž netrpí, a přípustnost dovolání ani z ustanovení §237 o. s. ř. neplyne.
Jelikož možnost dovodit přípustnost dovolání z jiných ustanovení byla vyloučena již dříve, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Námitkami dovolatelky, podřaditelnými ustanovením §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř., lze sice dovolání odůvodnit, logicky však jen tehdy, je-li dovolání přípustné, a tak tomu v posuzovaném případě není.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 2, věty první (per analogiam), o. s. ř.; žalovanému, jenž by měl na jejich náhradu právo, však ve stadiu dovolacího řízení (dle obsahu spisu) prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. srpna 2001
JUDr. Vladimír K u r k a, v. r.
předseda senátu