ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.2687.99.1
sp. zn. 20 Cdo 2687/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného města S. proti povinným 1/ I. Š. a 2) D. Š., vyklizením bytu, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. E 723/97, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 7. 1999, č. j. 17 Co 196/99 - 68, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Povinní jsou povinni zaplatit rukou společnou a nerozdílnou oprávněnému na náhradě nákladů dovolacího řízení 325,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně (poté, co předchozí usnesení bylo v této části zrušeno) nařídil provedení výkonu rozhodnutí vyklizením bytu do bytu náhradního, označeného ve výroku rozhodnutí.
Povinní (zastoupeni advokátem) včasné dovolání proti usnesení odvolacího soudu odůvodnili odkazem na ustanovení §241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř., majíce za to, že rozhodnutí je nesprávné v důsledku neúplnosti dokazování, které „pak mělo za následek vadné právní posouzení\". Dovolatelé namítli, že soudy obou stupňů „bez jakéhokoliv důkazu\" shledaly náhradní byt zdravotně nezávadným, a nezabývaly se jejich tvrzeními, jimiž měl být doložen opak.
Oprávněný se vyjádřil potud, že dovolání povinných není přípustné.
Dovolání vskutku přípustné není.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1. 1. 2001 - dále jen „o. s. ř.\").
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237, §238a a §239 o. s. ř.
O žádný z důvodů přípustnosti dovolání vyjmenovaných v §238a o. s. ř. v dané věci nejde; ustanovení §238a odst. písm. a/ nepřichází v úvahu proto, že napadené usnesení není měnícím, nýbrž potvrzujícím, a ustanovení §238a odst. 1 písm. b/ až f/ proto, že je nelze podřadit těm, jež jsou zde (jako usnesení, proti nimž je dovolání přípustné) vyjmenována.
Podobně nelze přípustnost dovolání dovodit z ustanovení §239 o. s. ř., neboť ji odvolací soud nezaložil výrokem podle §239 odst. 1, a z hlediska §239 odst. 2 chybí již samotný návrh (na vyslovení přípustnosti dovolání), jemuž by odvolací soud nevyhověl.
Dovolání konečně není přípustné ani z hlediska ustanovení §237 o. s. ř.; vady zde uvedené dovolatelé netvrdí, a ze spisu se nepodávají.
Námitky, které proti usnesení odvolacího soudu dovolatelé vznesli, mohly být relevantní jen za předpokladu, že dovolání je přípustné, a ten splněn není. Samy o sobě přípustnost dovolání nezakládají, a pro posouzení této otázky jsou nevýznamné.
Dovolání, které není přípustné, Nejvyšší soud podle §243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první (per analogiam), o. s. ř. Přiznané náklady představují náklady advokátního zastoupení coby odměny za polovinu úkonu právní služby (vyjádření k dovolání v řízení o výkon rozhodnutí) ve výši 250,- Kč, a paušální náhrady nákladů ve výši 75,- Kč, podle ustanovení §7, §9 odst. 1 a §11 odst. 2 písm. e/, §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2000 (viz část dvanáctá, hlava první, bod 10, zákona č. 30/2000 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se plnění domoci v rámci jeho soudního výkonu.
V Brně 29. srpna 2001
JUDr. Vladimír K u r k a, v. r.
předseda senátu