ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.2724.2000.1
sp. zn. 20 Cdo 2724/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce JUDr. J. P. proti žalované A. P., o návrhu žalobce na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 24 C 255/99, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. června 2000, č. j. 35 Co 324/2000-37, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.112,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce, advokáta.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením městský soud potvrdil usnesení ze dne 23. března 2000, č. j. 24 C 255/99-20, jímž Obvodní soud pro Prahu 8 zamítl žalobcův návrh na obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 24 C 12/99.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu žalobce, mající právnické vzdělání, napadl včasným dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. d) a f) občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř.), a jež odůvodňuje poukazem na ustanovení §241 odst. 3 písm. a), b) a d) téhož zákona. Jestliže soud nepřihlédl k uplatněným důvodům obnovy řízení - spočívajícím v existenci předchozích pravomocných rozhodnutí, která již vyřešila právní vztahy mezi účastníky a která žalobce bez své viny nemohl použít v původním řízení, ač pro něj mohou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci - trpí podle něj nynější řízení vadami dle ustanovení §237 odst. 1 písm. d) a f) o. s. ř. Přípustnost dovolání je dána tím, že odvolací soud tuto "...vadu řízení (před soudem prvního stupně) neodstranil a existenci důvodu obnovy tak popřel..". Pokud se soud prvního stupně v původním řízení "...nezabýval otázkou, zda je vázán předchozími usneseními odvolacího soudu ve stejné právní otázce poskytování právní pomoci...", a pokud tuto vadu neodstranil ani odvolací soud, je podle žalobce dovolání důvodné i dle ustanovení §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř. Naplnění dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. žalobce spatřuje v tom, že odvolací soud - potvrdil-li usnesení, jímž soud prvního stupně návrh na obnovu řízení zamítl - chybně aplikoval ustanovení zákona č. 128/1990 Sb., o advokacii, a zákon č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon.
Žalovaná navrhla zamítnutí dovolání.
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 29. června 2000, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále jen "o. s. ř.").
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237, §238a a §239 o. s. ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však v souzené věci nejde.
Podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí není usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím, a nelze je podřadit ani případům vyjmenovaným v odstavci 1 pod písmeny b) - f) tohoto ustanovení.
Použitelnost ustanovení §239 o. s. ř. není dána již proto, že usnesení o povolení (případně nepovolení) obnovy řízení, a tedy ani usnesení odvolacího soudu, jímž bylo takové rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998, pod poř. č. 61).
Ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, jež činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným; k těmto vadám je dovolací soud povinen podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout z úřední povinnosti. Přípustnost dovolání však není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu řízení tvrdí, ale teprve zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí. Vady vyjmenované v ustanovení §237 odst. 1 písm. a) - c), e) a g) o. s. ř. v dovolání namítány nejsou a z obsahu spisu nevyplývají, zbývá tedy posoudit, zda řízení trpí vadami, jež namítá dovolatel.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. d) o. s. ř. je dovolání přípustné, jestliže v téže věci bylo již dříve pravomocně rozhodnuto nebo v téže věci bylo již dříve zahájeno řízení. Aby předmětnému řízení vedenému pod sp. zn. 24 C 255/99 bránila překážka věci rozsouzené (rei iudicatae) či rozepře zahájené (litispendence), muselo by již o povolení obnovy řízení (původního, vedeného u téhož obvodního soudu pod sp. zn. 24 C 12/99) být rozhodnuto, případně by o povolení obnovy původního řízení již muselo být zahájeno řízení jiné (než předmětné). Protože však nic takového netvrdí ani sám dovolatel, lze uzavřít, že vadou podle ustanovení §237 odst. 1 písm. d) o. s. ř. dané řízení netrpí a dovolání podle tohoto ustanovení tudíž přípustné není.
Řízení netrpí ani vadou podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. Jak dovodila již ustálená judikatura (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 1996, sp. zn. 2 Cdon 539/96, a ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 953/96, uveřejněná ve sbírce Soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, sešity č. 4 a 6, pod poř. č. 27 a 49), jde totiž od účinnosti zákona č. 238/1985 Sb. o odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., jen tehdy, jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení, nikoli tedy při rozhodování, a byl-li tento postup nesprávný. "Postupem soudu v průběhu řízení" ve smyslu výše citovaného ustanovení je tedy činnost soudu, která vydání konečného rozhodnutí předchází, nikoli jeho vlastní rozhodovací akt, který má za úkol průběh řízení zhodnotit. Ztotožňuje-li tudíž dovolatel vadu řízení se soudním rozhodnutím, nejde o případ podřaditelný pod ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., jež se vztahuje k nesprávnému postupu soudu. Ve smyslu výše řečeného není nesprávným postupem soudu "v průběhu řízení" ani hodnotící úsudek soudu, že důvody obnovy nejsou dány a že tento mimořádný opravný prostředek tudíž přípustný není (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 31. srpna 1999, sp. zn. 20 Cdon 1574/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2000, pod poř. č. 45).
Protože dovolání není v souzené věci přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je - aniž se mohl zabývat otázkou jeho důvodnosti - bez jednání (§243a odst. 1 věta prvá o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, odst. 5 části věty za středníkem a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení §142 odst. 1, §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. odůvodněn procesním úspěchem žalované, jejíž náklady tohoto řízení spočívají v částce 1.037,50 Kč, představující mimosmluvní odměnu za jeden (poloviční - nejde o úkon ve věci samé) úkon právní služby - vyjádření k dovolání (§1 odst. 2, §7 ve spojení s ustanovením §8 odst. 1 a §11 odst. 2 písm. c/, odst. 3 vyhlášky č 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb) a v částce 75,- Kč paušální náhrady podle ustanovení §13 odst. 3 citované vyhlášky.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat u soudu návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 30. ledna 2001
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová