ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.2748.2000.1
sp. zn. 20 Cdo 2748/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Z. N. proti žalovanému P. F., o návrhu žalovaného na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 12 C 373/98, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2000, č. j. 15 Co 217/2000-37, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2000, č. j. 15 Co 217/2000-37, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud usnesením ze dne 9. září 1999, č. j. 12 C 373/98-24, zamítl návrh žalovaného na obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 12 C 453/95 a žalovaného zavázal k náhradě nákladů řízení.
Shora označeným usnesením městský soud odvolací řízení - s odůvodněním, že odvolání trpí nedostatky, pro něž v odvolacím řízení nelze pokračovat - zastavil. Žalovaný přitom - ač k doplnění odvolání vyzván a o následcích neodstranění vad poučen - odvolání nedoplnil ani na výzvu soudu prvního stupně.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu žalovaný, zastoupen advokátkou, napadl včasným dovoláním, jímž namítá nesprávný postup soudu (když namísto usnesení s výzvou k doplnění odvolání byla jeho zástupkyni doručena, zřejmě omylem soudní pracovnice, prázdná obálka), kterým mu ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř.") byla odňata možnost jednat před odvolacím soudem. Jestliže městský soud za tohoto stavu odvolací řízení zastavil, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. Kromě toho lze podle názoru žalovaného dovolání "...opřít též o ustanovení §241 odst. 3 písm. b) a c) o. s. ř."
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 31. května 2000, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále jen "o. s. ř.").
Dovolání (přípustné podle §238a odst. 1 písm. f/ o. s. ř.) je důvodné.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §205 odst. 1 o. s. ř. má v odvolání být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá.
Podle ustanovení §209 o. s. ř. předseda senátu soudu prvního stupně dbá o odstranění vad odvolání. Nezdaří-li se mu vadu odstranit nebo má-li za to, že odvolání je podáno opožděně nebo tím, kdo k němu není oprávněn, nebo že není přípustné, předloží věc po uplynutí odvolací lhůty se zprávou o tom odvolacímu soudu.
Podle ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení zastaví. O těchto následcích musí být účastník poučen.
Podle ustanovení §211 o. s. ř. pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného.
Ze spisu vyplývá, že žalovaný dne 13. ledna 2000 podal (poštovní přepravě) odvolání (č. l. 28-30), v němž uvedl, že je ve lhůtě čtrnácti dnů odůvodní. Z odvolání, byť odkazovalo na další podání, jímž mělo být dodatečně odůvodněno, je přitom zřejmé, které rozhodnutí žalovaný napadá, totiž označením soudu, jenž je vydal, datem jeho vyhlášení a citací spisové značky. Žalovaný přitom v odvolání výslovně uvádí, že napadá usnesení, jímž "...byl zamítnut návrh na obnovu řízení ve věci čj. 12 C 453/96...", z čehož je zjevné, že nenapadá pouze (výlučně) výrok o nákladech řízení. Protože v souzené věci nejde o dělitelné plnění (u řízení o povolení obnovy - tzv. iudicium rescindens - ostatně o plnění nelze hovořit vůbec), nelze v takovém případě odvolací řízení zastavit (§43 odst. 2 o. s. ř.) ani tehdy, jestliže účastník nevyhověl výzvě k doplnění odvolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze 30. listopadu 1998, sp. zn. 20 Cdo 887/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 1999 pod poř. č. 127). Které rozhodnutí bylo napadeno (a v jakém rozsahu), bylo v předmětném odvolání specifikováno dostatečně.
Jak dále dovodila současná judikatura (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 20. října 1998, sp. zn. 21 Cdo 60/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6, ročník 1999, pod poř. č. 36), ani neuvedení údajů o tom, v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu prvního stupně nebrání dalšímu pokračování odvolacího řízení.
Co se týče tzv. kvalitativní stránky odvolání - tj. zda se odvolatel domáhá změny rozhodnutí soudu prvního stupně, či jeho zrušení a vrácení věci - ustanovení §205 odst. 1 o. s. ř. sice odvolateli ukládá, aby uvedl, čeho se odvoláním domáhá, neúplnost v tomto směru však neprojednatelnost odvolání rovněž nezakládá, jelikož odvolací soud takovýmto návrhem vázán není (srov. výše uvedené usnesení sp. zn. 20 Cdo 887/98).
Jestliže městský soud přesto odvolací řízení - s odůvodněním, že "...pro nedostatky, jimiž odvolání trpí, je nelze projednat...", zastavil - je jeho závěr ve smyslu ustanovení §243b odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. nesprávný a dovolací důvod podle ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. tak byl uplatněn právem.
Protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené usnesení spočívá (§241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř.) Nejvyšší soud je - aniž se zabýval námitkou nedoručení výzvy k doplnění odvolání, případně dalšími argumenty uplatněnými v dovolání - bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) usnesením zrušil (§243b odst. 1, věta za středníkem, odst. 5 o. s. ř.) a věc podle §243b odst. 2 věta prvá o. s. ř. vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený dovolacím soudem je pro další řízení závazný (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta třetí o. s. ř.). Za součást dovolacích nákladů žalovaného však není možno považovat zaplacený soudní poplatek z dovolání (viz. č. l. 42a versa); jestliže to totiž směřovalo proti rozhodnutí pouze procesní povahy, soudní poplatek z něj se neplatí (srov. stanovisko občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. července 1996, sp. zn. Cpjn 68/95 a Opjn 1/95, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 8, ročník 1996 pod poř. č. 49, písm. d/ stanoviska).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. ledna 2001
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová