ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.275.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 275/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Stavebního bytového družstva H., proti povinné M. Ch., vyklizením bytu, vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově pod sp. zn. 39 E 545/97-38, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. srpna 1999, č. j. 13 Co 870/99-47, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. srpna 1999, č. j. 13 Co 870/99-47, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě shora označeným usnesením změnil usnesení ze dne 17. 6. 1999, č. j. 39 E 545/97-38, kterým Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově zamítl návrh oprávněného na provedení výkonu rozhodnutí (nařízeného usnesením téhož soudu ze dne 5. 6. 1997, č. j. 39 E 545/97-5) tak, že nařídil provedení výkonu rozhodnutí vyklizením povinné a všech, kdo s ní bydlí na základě jejího práva, do bytu č. 1 v domě č. p. 322/5 v O., J., sestávajícího z kuchyně a jednoho pokoje; dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že bytová náhrada zajištěná oprávněným není bytovou náhradou odpovídající té, na niž má povinná nárok, když náhradní byt je horší kvality a mimo obec, v níž se nachází vyklizovaný byt. Odvolací soud, aplikoval v dané věci ustanovení čl. III., bodu 6. zákona č. 519/1991 Sb. a dovodil, že povinný má vždy nárok na bytovou náhradu v podobě náhradního bytu; jeho kvalitu je však třeba posuzovat podle stávajících ustanovení platného občanského zákoníku ve vztahu k důvodům, pro které povinný pozbyl právo osobního užívání bytu dle tehdy platné právní úpravy. Povinné bylo zrušeno právo osobního užívání bytu z důvodu neplacení úhrady za užívání bytu, kterýžto důvod odpovídá důvodu výpovědi z nájmu bytu dle §711 odst. 1 písm. d) obč. zák. Protože pro případ uvedeného výpovědního důvodu občanský zákoník (v ustanovení §712 odst. 2 a odst. 5) neupravuje rovnocennou bytovou náhradu, je nižší kvalita bytové náhrady - i bez soudního rozhodnutí - samozřejmostí. Soudu toliko přísluší zkoumat, zda bytová náhrada odpovídá zásadám stanoveným v §712 odst. 2 obč. zák. V dané věci náhradní byt zajištěný pro povinnou uvedeným zásadám vyhovuje (byť je v jiné obci než byt, který má být vyklizen).
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadla povinná (nezastoupena advokátem) podáním, které je - posuzováno podle obsahu - dovoláním, jež bylo následně, po té, co jí byl usnesením Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 25. 7. 2000, č. j. 39 E 545/97-84, ustanoven advokát, tímto advokátem doplněno. Namítá, že náhradní byt nezajišťuje lidsky důstojné ubytování zejména jejich tří dětí, z nichž jedno je nezletilé, trpí vážným zdravotním postižením a denně navštěvuje dětské sanatorium v H. Právě s poukazem na zdravotní stav nezletilé požaduje náhradní byt v téže obci, neboť při přestěhování do náhradního bytu v O. by nezletilá zdravotní zařízení navštěvovat nemohla. Navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno.
Oprávněný ve svém dovolacím vyjádření namítl, že dovolání bylo doplněno advokátem po uplynutí soudem stanovené lhůty k odstranění vad dovolání, a že by mělo být dovolací řízení zastaveno dle §104 odst. 2 o.s. ř.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Podle bodu 27., hlavy první, části dvanácté citovaného zákona pro řízení o výkon rozhodnutí vyklizením bytu, za nějž je třeba poskytnout bytovou náhradu, se použijí dosavadní právní předpisy, byl-li výkon rozhodnutí vyklizením nařízen před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 31. 8. 1999, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl podle dosavadních právních předpisů, to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 (dále též jen \"o. s. ř.\").
Dovolání bylo podáno včas (usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 12. 11. 1999 a podání povinné bylo doručeno soudu prvního stupně dne 1. 12. 1999), a byla splněna podmínka dovolacího řízení, vyplývající z ustanovení §241 odst. 2 věty první o. s. ř. - advokátní zastoupení dovolatele, když nedostatek uvedené podmínky byl následně odstraněn tím, že jí byl ustanoven zástupce z řad advokátů, který její podání doplnil.
Dovolání je (podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř.) přípustné a je také důvodné.
Z úřední povinosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) dovolací soud posuzuje pouze vady řízení vyjmenované v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. a tzv. jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř.); tyto vady dovolatelka nenamítá a z obsahu spisu nevyplývají.
Uplatněné dovolací námitky (směřující proti závěru odvolacího soudu o naplnění zákonných podmínek pro nařízení provedení výkonu rozhodnutí vyklizením bytu, který vyústil ve změnu rozhodnutí soudu prvního stupně) jsou podřaditelné dovolacímu důvodu podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávním právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Se zřetelem k tomu, že jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, a že jiné dovolací důvody uplatněny nebyly, je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, podle nějž lze nařídit provedení exekuce vyklizením povinného (jehož právo osobního užívání bylo zrušeno před 1. 1. 1992 pro neplacení úhrady za užívání bytu) do náhradního bytu nejen menší rozlohy, horší kvality a méně vybaveného, nýbrž i v obci jiné než ve které je byt vyklizovaný.
Podle článku III., bodu 6. věty první zákona č. 519/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád a notářský řád, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 1992, pravomocné rozsudky na vyklizení bytu, vyhlášené před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jimiž je povinnost vyklidit byt vázána na zajištění náhradního bytu nebo náhradního ubytování, se ve vykonávacím řízení považují za rozsudky ukládající vyklizení po poskytnutí náhradního bytu.
Citované ustanovení zakládá fikci, že formou bytové náhrady pro povinného je ve zde stanovených případech náhradní byt; současně dává (věta druhá uvedeného ustanovení) tomu, v jehož prospěch byla stanovena povinnost byt vyklidit po zajištění této formy bytové náhrady, oprávnění domáhat se žalobou určení, že povinnému náleží nižší forma bytové náhrady (náhradní ubytování), resp. že mu bytová náhrada nenáleží vůbec.
Z ustanovení §712 odst. 2 věty první občanského zákoníku ve znění účinném po 1. 1. 1992 (dále jen \"obč. zák.\") vyplývá, že náhradní byt je definován jako byt, který podle velikosti a vybavení zajišťuje lidsky důstojné ubytování nájemce a členů jeho domácnosti. Z věty druhé citovaného ustanovení pak plyne, že ve zde stanovených případech musí mít náhradní byt povahu bytu přiměřeného - bytu, který je podle místních podmínek zásadně rovnocenný bytu, který má být vyklizen.
Občanský zákoník tedy rozlišuje dvě kategorie náhradního bytu, a to jednak náhradní byt přiměřený (zásadně co do kvality i kvantity rovnocenného bytu vyklizovanému), a jednak náhradní byt nikoli přiměřený, tedy byt, jenž může být - při zachování hlediska stanoveného v §712 odst. 2 větě první obč. zák. - menší rozlohy, nižší kvality a méně vybavený, než byt vyklizovaný.
Možnost \"zajistit náhradní byt mimo obec, než je vyklizovaný byt\" předjímaná ustanovením §712 odst. 2 věty čtvrté obč. zák., se oproti tomu s povahou bytu (jeho vlastnostmi, jejichž souhrn musí zajišťovat lidsky důstojné ubytování nájemce a členů jeho domácnosti) nepojí, jejím prostřednictvím je slevováno jen z požadavku na polohu (umístění) bytu v téže obci, takže v tomto smyslu ji ustanovení článku III. bodu 6. zákona č. 519/1991 Sb. nevystihuje. Lze tedy uzavřít, že jde-li o výkon rozhodnutí, na něž se vztahuje fikce tímto ustanovením založená, nelze nařídit provedení exekuce (§340 odst. 2 věta druhá o. s. ř.), nachází-li se nabízený náhradní byt mimo obec, v níž je byt, který má být vyklizen (srov. k tomu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1287/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 2/2001, pod pořadovým číslem 29).
Z uvedeného vyplývá, že i když odvolací soud nepochybil pokud dovodil, že v dané věci musí zajištěný náhradní byt vyhovovat požadavku vyplývajícímu z ust. §712 odst. 2 věty první obč. zák., a že může být i menší rozlohy, nižší kvality a méně vybavený, nelze přisvědčit jeho závěru, že provedení exekuce lze v dané věci nařídit i tehdy, nachází-li se zajištěný náhradní byt mimo obec, než je byt vyklizovaný. V tomto směru je tedy jeho právní posouzení věci ve smyslu ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. nesprávné; protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené usnesení spočívá (§241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř.), Nejvyšší soud je podle §243b odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc podle ustanovení §243b odst. 2 věty první o. s. ř. vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený dovolacím soudem je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
V novém rozhodnutí o věci bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta třetí o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. listopadu 2001
Doc. JUDr. Věra Korecká , CSc., v.r.
předsedkyně senátu