ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.2751.2000.1
sp. zn. 20 Cdo 2751/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně D. s. m. P., proti žalovanému J. B., o povolení obnovy řízení, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 12 C 290/97, o dovolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 20. května 1998, č.j. 12 C 290/97-37, a usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 14. prosince 1998, č.j. 40 Co 638/98-53, takto:
I. Řízení o „dovolání\" proti usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 20. května 1998, č.j. 12 C 290/97-37, se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 14. prosince 1998, č.j. 40 Co 638/98-53, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud rozhodnutím potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně - s odkazem na ustanovení §230 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.\") - zamítl návrh žalovaného na povolení obnovy řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 6 C 279/94.
Usnesení soudů obou stupňů napadl žalovaný (zastoupen advokátem) včasným dovoláním, jehož důvodnost opřel o ustanovení §241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř. Konkrétně soudům vytýká, že vycházely ze zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, neboť „ ... jak následně a prakticky náhodou zjistil, řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, jehož obnovy se domáhá, bylo opřeno o nepřesné, v některých případech dokonce zmanipulované skutečnosti.\" Nepřímo dovolatel poukazuje i na dovolací důvod podle ustanovení §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., a to argumentem nesprávného posouzení přípustnosti a zejména důvodů obnovy řízení podle §228 odst. 1 písm. a/, b/ o.s.ř.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000 (srov. část dvanáctou, hlavu I. bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Jestliže dovolání směřovalo i proti usnesení soudu prvního stupně, muselo být řízení v této části zastaveno.
Z ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř., podle něhož je dovolání mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, totiž vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze.
Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení §201 o.s.ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Tím, že žalovaný směřuje „dovolání\" přímo proti rozhodnutí soudu prvního stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomíjí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání\" proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. zastavil.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu není přípustné.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237, §238a a §239 o.s.ř. O žádný z případů zde upravených však v dané věci nejde (a žalovaný se jich ani nedovolává).
Vady řízení (tzv. zmatečnosti), s nimiž ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) a k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a ze spisu se nepodávají. Použitelnost ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. není dána proto, že usnesení odvolacího soudu není usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím, a napadené rozhodnutí nelze podřadit ani odstavci 1 pod písmeny b/ až f/ citovaného ustanovení. Podle ustanovení §239 o.s.ř. není dovolání přípustné již proto, že rozhodnutí o povolení (případně nepovolení) obnovy řízení podle §234 o.s.ř., a tedy ani usnesení odvolacího soudu, jímž bylo takové rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998, pod č. 61).
Není-li tedy dovolání přípustné podle žádného z výše zmíněných ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
Žalovaný dovoláním úspěšný nebyl, ve smyslu ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první (ve vztahu k výroku o odmítnutí dovolání per analogiam) o.s.ř. má tudíž povinnost nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení; protože však žalobkyni žádné prokazatelné náklady v tomto stadiu řízení (podle obsahu spisu) nevznikly, platí, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. března 2001
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová