ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.277.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 277/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po R. D., o návrhu Mgr. Z. D., na obnovu dědického řízení, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. D 612/99, o dovolání Mgr. Z. D. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. srpna 2000, č. j. 5 Co 2171/2000-81, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Prachaticích usnesením ze dne 20. června 2000, č. j. D 612/99-70 - poté, co jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno - zamítl návrh na povolení obnovy řízení vedeného u téhož soudu pod spisovou značkou D 612/99, dále pak zamítl návrh, aby zůstavitelově manželce bylo do právní moci výroku rozhodnutí o povolení obnovy dědického řízení předběžně zakázáno převádět ve výroku specifikované nemovitosti, a navrhovatele zavázal k zaplacení náhrady nákladů řízení.
Shora označeným usnesením krajský soud usnesení okresního soudu - ve výroku, jímž byl návrh na povolení obnovy zamítnut - potvrdil a ve výroku o nákladech řízení změnil tak, že na náhradu nákladů řízení u soudu prvního stupně nemá právo žádný z účastníků.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl navrhovatel dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a odst. 1 písm. d) občanského soudního řádu, a jímž namítá, že rozhodnutí Státního notářství v Prachaticích ze dne 4. srpna 1981 - kterým bylo v důsledku notářova trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele rozhodnuto v jeho neprospěch - je „...absolutně neplatné, jelikož je nepodepsal svobodně, nýbrž v tísni a pod nátlakem, a že krajský soud nevzal v úvahu výrok bývalého státního notáře před soudem, že je nesmyslné, aby každý ze zákonných dědiců musel získat podíl na nemovitostech, z čehož navrhovatel dovozuje, že „...státní notář vykonával svou pravomoc odporujícímu (správně způsobem odporujícím) zákonu."
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 31. srpna 2000, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále též jen „o. s. ř.").
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237, §238a a §239 o. s. ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však v souzené věci nejde.
Ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Tyto vady - k nimž je dovolací soud povinen podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout z úřední povinnosti - v dovolání namítány nejsou a ze spisu neplývají.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř., jelikož napadené rozhodnutí není usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím, a nelze je podřadit ani případům vyjmenovaným v odstavci 1 pod písmeny b) - f) tohoto ustanovení. Dovozuje-li navrhovatel přípustnost dovolání z ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o. s. ř., opomíjí, že předpokladem přípustnosti dovolání podle tohoto ustanovení je, aby odvolacím soudem bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu, zatímco v souzené věci soud prvního stupně řízení nezastavil, nýbrž zamítl návrh na obnovu řízení.
Použitelnost ustanovení §239 o. s. ř. není dána již proto, že rozhodnutí o obnově řízení, a tedy ani usnesení odvolacího soudu, jímž bylo usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na obnovu řízení potvrzeno, není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998, pod poř. č. 61).
Protože dovolání není v dané věci přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je - aniž se mohl zabývat zkoumáním jeho důvodnosti - bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, odst. 5 části věty za středníkem a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. března 2001
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová