ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.2796.2000.1
sp. zn. 20 Cdo 2796/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po J. J., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 18 D 464/98, o dovolání pozůstalého syna J. J., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. března 2000, č. j. 24 Co 105/2000-76, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. března 2000, č. j. 24 Co 105/2000-76, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením městský soud zastavil odvolací řízení s odůvodněním, že pozůstalý syn J. J. neodstranil vady odvolání ze dne 6. dubna 1999 proti usnesení ze dne 8. března 1999, č. j. 18 D 464/9859, a to ani poté, co byl usnesením ze dne 7. února 2000, č. j. 18 D 464/9872, doručeným (uložením na poště) 18. února 2000 - s poučením o možnosti zastavení odvolacího řízení - vyzván, aby vady odstranil do čtrnácti dnů od doručení tohoto usnesení.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl pozůstalý syn J. J. dovoláním, jímž namítá, že pošta, neuznávající jeho náhradní doklad o občanském průkazu, mu zásilku určenou do vlastních rukou, obsahující výzvu soudu k doplnění odvolání, nevydala, takže účinky jejího doručení nemohly nastat uplynutím třídenní lhůty počítané od data 15. února 2000, vyznačeného poštou jako den uložení zásilky, z něhož vycházel odvolací soud. Ve skutečnosti mu výzva k doplnění odvolání byla doručena teprve 9. června 2000, kdy ji osobně převzal u soudu prvního stupně. Nesprávnost posouzení odvolání jako nedoplněného a tedy neúplného dovolatel dovozuje i ze skutečnosti, že otisk razítka (obvodního) soudu na podání, jímž odvolání doplnil, obsahuje datum 16. března 2000, zatímco napadené rozhodnutí odvolací soud vydal až 31. března téhož roku, tedy o 15 dnů později, kdy již měl doplňující podání mít k dispozici.
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 31. března 2000, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále též jen „o. s. ř.“)
Další účastník řízení, dovolatelův bratr M. J., navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto.
Dovolací soud se zabýval nejprve posouzením včasnosti dovolání.
Z obsahu spisu plyne, že dovolateli byla 11. května 2000 zanechána výzva o prvním pokusu o doručení napadeného usnesení (kopie výzvy ve spise na č. l. 81) a 12. května byla písemnost uložena na poště (viz doručenka u č. l. 78). Usnesení odvolacího soudu pak dovolatel - poté, co bylo 30. května (s oznámením pošty „NEVYŽÁDÁNO - ZPĚT“) zasláno zpět soudu prvního stupně (viz otisk razítka soudu na obálce č. l. 78) - fakticky převzal 9. června 2000 (viz úřední záznam na č. l. 80); 12. června téhož roku, kdy požádal o vyznačení právní moci, pak „vzal na vědomí, že právní moc usnesení bude vyznačena datem 15. května 2000“ (viz úřední záznam na č. l. 80). 7. července 2000 dovolatel podal k poštovní přepravě dovolání (viz otisk razítka pošty na obálce - č. l. 85).
Podle §39 odst. 12 vyhlášky č. 78/1989 Sb., o právech a povinnostech pošty a jejích uživatelů (poštovní řád), ve znění vyhlášky č. 59/1991 Sb., účinné do 30. června 2000 (dále též jen „vyhláška“) dodá pošta zásilku určenou do vlastních rukou pouze adresátovi; podle bodu 13 písm. a) přílohy č. 5 vyhlášky se úřední písemnosti doručují adresátům, kteří mohou prokázat svou totožnost podle §41, případně jen podle §41 odst. 1 písm. e) vyhlášky, jestliže se jedná o osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům. Podle §41 odst. 1 vyhlášky lze totožnost poště prokázat a) občanským průkazem nebo dokladem jej nahrazujícím, b) osobním průkazem vojáků z povolání, c) vojenskou knížkou vojáků základní služby nebo náhradní vojenské služby, d) průkazním dokladem cizince, e) svědectvím důvěryhodné a pracovníku pošty známé osoby, která totožnost příjemce nebo žadatele potvrdí svým podpisem.
Podle úředního záznamu na č. l. 79 versa, dovolatel 22. března 2000 doložil fotokopii zápisu pošty o jeho stížnosti, z něhož plyne, že mu (podle názoru pošty) nemohou být zásilky vydávány, prokazuje-li svou totožnost pouze „…náhradním dokladem Policie ČR o občanském průkazu“; zápis dále „k vyřízení stížnosti“ obsahuje též příslib pošty, že ta bude vrácené zásilky označovat heslem „Zpět - nevydáno, předložen náhradní doklad totožnosti“. Kopii „dokladu (č. 135 887) o občanském průkazu“ s platností od 22. března 2000 do 22. října 2000, opatřeného úředním razítkem Policie ČR, doložil dovolatel s kopií vyrozumění pošty ze dne 12. května 2000 o uložení zásilky (č. l. 81).
Z výše uvedeného plyne, že - prokazoval-li dovolatel svou totožnost náhradním „dokladem o občanském průkazu“ (vydaným podle čl. 60 odst. 4 písm. b/ nařízení ministerstva vnitra č. 103/1993 ze dne 9. srpna 1993, kterým se stanoví postup při výkonu státní správy ve věcech občanských průkazů), tj. dokladem občanský průkaz ve smyslu §41 odst. 1 písm. a) vyhlášky nahrazujícím, a zásilka mu přesto vydána nebyla, ač pošta sama tento doklad považovala za „náhradní doklad“ o občanském průkazu - pak pošta svým postupem porušila bod 13 písm. a) přílohy č. 5 vyhlášky. Jestliže však takovýmto nesprávným postupem dovolateli nebylo umožněno zásilku v odběrní lhůtě převzít, nelze jejímu uložení přisuzovat účinky náhradního doručení, a tedy ani za den doručení považovat třetí den ode dne uložení podle ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř.; dnem doručení usnesení odvolacího soudu je proto až den jeho faktického převzetí dovolatelem, tedy 9. červen 2000. Bylo-li dovolání podáno v pondělí 10. července 2000 (tj. - s přihlédnutím k ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř.) - posledního dne jednoměsíční lhůty k podání dovolání), bylo podáno včas.
Dovolání (přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. f/ o. s. ř.) je důvodné.
Z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.) dovolací soud posuzuje pouze vady řízení vyjmenované v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. a (je-li dovolání přípustné) jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř.); jinak je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Dovolatel své námitky výslovně nepodřadil žádnému z důvodů podle §241 odst. 3 o. s. ř. (a výslovně ani netvrdí existenci žádné z vad podle §241 odst. 3 písm. b/ či vad vyjmenovaných v §237 odst. 1 o. s. ř.), z dovolání je však, posuzováno podle jeho obsahu, zřejmé, že - namítá-li, že odvolací řízení bylo v důsledku nesprávného zjištění městského soudu o době doručení výzvy k doplnění odvolání soudu zastaveno „neoprávněně a v rozporu se zákonem“ - uplatňuje přinejmenším dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.
Podle ustanovení §205 odst. 1 o. s. ř. má v odvolání být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá.
Podle ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení zastaví. O těchto následcích musí být účastník poučen.
Ustanovení §209 o. s. ř. ukládá předsedovi senátu soudu prvního stupně dbát o odstranění vad odvolání. Nezdaří-li se mu vadu odstranit nebo má-li za to, že odvolání je podáno opožděně nebo tím, kdo k němu není oprávněn, nebo že není přípustné, předloží věc po uplynutí odvolací lhůty se zprávou o tom odvolacímu soudu.
Z úředního záznamu na č. l. 68 vyplývá, že dovolatel dne 6. dubna 1999 při převzetí usnesení č. j. 18 D 464/98-59 uvedl, že proti němu podává odvolání, jež do 15 dnů odůvodní. Soud prvního stupně ho pak usnesením ze 7. února 2000, č. j. 18 D 464/9873, uloženým na poště 15. února 2000 (srov. doručenku za č. l. 73), avšak dovolatelem (z téhož důvodu jako zásilku obsahující napadené usnesení) fakticky převzatým na soudě teprve 9. června 2000 (viz úřední záznam na č. l. 80), vyzval k doplnění odvolání v intencích ustanovení §205 odst. 1 a §42 odst. 4 o. s. ř. do čtrnácti dnů ode dne „obdržení“ tohoto usnesení. Odvolací soud pak - s odůvodněním, že odvolání „ve stanovené lhůtě“ doplněno nebylo - odvolací řízení 31. března 2000 zastavil.
Ve spise je však i podání doručené obvodnímu soudu 16. března 2000 (viz otisk razítka soudu na č. l. 79), jímž dovolatel „Ke sp.zn. 18 D 464/98 Nd 90/98“ doplnil „…své odvolání proti usnesení ze dne 8. 3. 99“. Ač byl spis na základě pokynu soudce ze 14. března 2000 (datum skutečného odeslání spisu je nečitelné) odvolacímu soudu doručen teprve 23. března 2000 (č.l. 74), jeho součástí odvolatelovo podání zjevně nebylo. Obvodní soud toto podání městskému soudu neodeslal ani dodatečně do 31. března 2000, kdy bylo odvolací řízení zastaveno. O skutečnosti, že odvolací soud - ač tomu tak mělo být, bylo-li doplnění odvolání soudu doručeno již 16. března - toto podání k dispozici neměl, svědčí i řazení listů spisu, kdy doplnění odvolání (č. l. 79) je do spisu zažurnalizováno až za protokol o hlasování senátu odvolacího soudu (č. l. 75) i originál napadeného usnesení (č. l. 76), byť tomu uvedená data (doručení podání obvodnímu soudu a vydání napadeného usnesení) neodpovídají.
Z uvedeného vyplývá, že soud prvního stupně měl k odeslání odvolatelova doplňujícího podání dobu od 17. března 2000 (tj. ode dne následujícího po dni, kdy soudu bylo podání doručeno) do 30. března 2000 (tj. do dne předcházejícího dni vydání rozhodnutí odvolacího soudu). tedy čtrnáct dnů tj. čas zcela dostatečný.
Jestliže obvodní soud v této lhůtě podání městskému soudu nepostoupil, v důsledku čehož bylo odvolací řízení zastaveno pro vady odvolání, je odvolací řízení stiženo (přinejmenším - viz. níže) vadou podle §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř., jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. též. usnesení Nejvyššího soudu z 21. února, sp. zn. 20 Cdo 2936/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2001, pod poř. č. 89).
Uvedené ovšem platí pouze za předpokladu, že odvolání bylo doplněno opožděně, tj. po uplynutí čtrnáctidenní lhůty počítané od třetího dne po uložení zásilky (15. února 2000), tedy od 18. února 2000. Jak je však uvedeno výše v souvislosti s doručením napadeného usnesení odvolacího soudu, dovolatel kvalifikovaně zpochybňuje doručení obou zásilek tvrzením (doloženým stanoviskem samotné pošty), že zásilky - byť je adresátovi nevydávala pro nedostatečnost náhradního dokladu o průkazu totožnosti - vracela jako nevyzvednuté. Bylo-li tomu tak i v případě doručování výzvy k odstranění vad odvolání, jež by tak bylo doplněno ve lhůtě, bylo by nutno považovat předložení spisu odvolacímu soudu za předčasné a řízení v důsledku toho za zmatečné ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 25. září 1997, sp. zn. 2 Cdon 397/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 1998, pod poř. č. 2).
Protože však je řízení v každém případě stiženo vadou, pro niž je nutno napadené rozhodnutí zrušit, dovolací soud se otázkou doby doručení výzvy k odstranění vad odvolání blíže nezabýval.
Protože dovolání je důvodné, Nejvyšší soud napadené rozhodnutí - aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) - usnesením zrušil (§243b odst. 1, věta za středníkem, odst. 5 o. s. ř.) a věc podle §243b odst. 2 věty prvé o. s. ř. vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený dovolacím soudem je pro další řízení závazný (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. prosince 2001
JUDr. Vladimír Mikušek , v.r.
předseda senátu